Mlhoviny v Andromedě

Oběžná dráha Tantry ležela blízko hranic atmosféry. Účastníci výpravy si nemohli nechat ujít příležitost, aby prozkoumali dosud neznámou planetu, vyskytující se poměrně blízko Země. Osvětlená, či správněji, zahřátá strana planety se nelišila od zastíněné jen mnohem vyšší teplotou, ale i obrovskými shluky elektřiny, která vadila i mocným lokátorům a zkreslovala jejich údaje k nepoznání.

Erg Noor se rozhodl provádět výzkum planety pomocí pumových stanic. Shodili fyzikální stanici a robot oznámil překvapující skutečnost, že atmosféra z neonu a dusíku obsahuje volný kyslík, vodní páry, a má teplotu dvaadvacet stupňů nad nulou. Podmínky se celkem shodovaly s pozemskými. Jenom tlak silné atmosférické vrstvy byl jedna celá čtyři desetiny krát vyšší než normální tlak na Zemi a přitažlivá síla víc jak dvaapůlkrát převyšovala zemskou.

„Dá se tu žít,“ usmál se mírně biolog, když předával náčelníkovi zprávy automatické stanice.

„Můžeme-li žít na tak temné a těžké planetě, pak už tu někdo určitě žije. Bude asi malý a nebezpečný!“

Před patnáctým oběhem si připravili pumovou stanici se silným televizním vysílačem. Svrhli ji do stínu, když se planeta otočila o sto dvacet stupňů. Avšak druhá fyzikální stanice zmizela a nevyslala ani jediný signál.

„Spadla do oceánu,“ konstatovala geoložka Bina Led a zlostně se kousla do rtů.

„Bude třeba propátrat povrch hlavním lokátorem, než shodíme dalšího televizního robota! Máme jenom dva!“

Tantra vychrlila kužel směrovaného rádiového záření, a kroužíc kolem planety, prozkoumával mlhavé kontury pevnin a moří. Vystoupily obrysy obrovského kontinentu, který buď zabíhal do oceánu, nebo rozděloval dva oceány téměř na rovníku planety. Hvězdolet kreslil paprskem různé kličky a obhlížel pruh v šíři dvou set kilometrů. Náhle v obrazovce lokátoru zazářil jasný bod. Ostrý hvizd, působící na napjaté nervy jako rána bičem, potvrdl, že to nebyla halucinace.

„Kov!“ vykřikla geoložka. „Otevřené naleziště!“

Erg Noor zavrtěl hlavou:

„I když záblesk trval jenom okamžik, stačil jsem si všimnout, že to mělo určitý tvar. Buď to byl pořádný kus kovu, možná meteorit, nebo…“

„Hvězdolet!“ vpadli mu současně do řeči Niza a biolog.

„Fantazie!“ odsekl Pur Chiss.

„Třeba skutečnost,“ namítl Erg Noor.

„Spor je zbytečný,“ nevzdával se Pur Chiss. „Nemůžeme si to nijak ověřit. Přece nepřistanem…“

„Ověříme si to za tři hodiny, až se znovu ocitneme nad onou rovinou. Všimněte si, že kovový předmět je na planině, kterou bych i já vybral pro přistání… Svrhneme televizní stanici právě zde. Nařiďte paprsek lokátoru na šestivteřinový předstih!“

Náčelníkův plán se zdařil a Tantra se vydala znovu na tříhodinovou pouť kolem planety. Když se blížili k suchozemské rovině, ohlásil se hvězdoletu automatický televizor. Lidé se vpili očima do rozsvícené obrazovky. Lehké cvaknutí, obrazovka se zapojila a zorný paprsek jako lidské oko začal nepozorovaně pobíhat sem a tam a opisovat tvary předmětů daleko dole, v tisícikilometrové černé propasti. Kej Ber si zřetelně představil, jak se hlava stanice vysunuje z tvrdého pancíře a otáčí se kolem dokola jako maják. Z oblasti, kterou osvětloval paprsek automatu, ubíhaly po obrazovce nevysoké svahy, kopce i černé zářezy strží, a zároveň se fotografovaly. Z čista jasna se mihl na promítačce zářící přelud rybovitého tvaru a znovu se kolem rozhostila tma, z níž vystupovala jen nízká stupňovitá pohoří, kdykoli na ně dopadl zorný paprsek.

„Hvězdolet!“ vydechla vzápětí několikerá ústa.

Niza pohlédla s neskrývanou vítězoslávou na Pura Chisse. Obrazovka zhasla, Tantra se opět vzdálila od televizního vysílače, ale biolog Eon Tal už ustaloval pás elektronových snímků. Prsty se mu třásly nedočkavostí, když sunul pás do projektoru polokulovité obrazovky. Mírně vypouklé vnitřní stěny snímek zvětšily.

Objevil se známý doutníkovitý tvar přední části s odděleným prostorem pro posádku, vzdutá zadní část trupu, vysoký hřeben stabilizátoru. Ať to bylo sebeneuvěřitelnější, ať setkání na planetě tmy bylo sebenesmyslnější a sebenemožnější, byl to opravdu pozemský mezihvězdný koráb! Stál ve horizontální poloze jako při normálním přistání, opíral se o mocné podpěry a byl v naprostém pořádku, jako by se právě snesl na planetu železné hvězdy.

Tantra vysílala signály, kroužíc kolem planety velikou rychlostí, protože obíhala v malé vzdálenosti. Ale signály zůstávaly bez odpovědi. Přešlo několik hodiny. V hlavní řídící kabině se znovu shromáždilo všech čtrnáct členů výpravy. Erg Noor, sedící až dosud v hlubokém zadumání, vstal.

„Navrhuji, abychom s Tantrou přistáli. Možná že naši braatři potřebují pomoc. Třeba se jim poškodil hvězdolet a nemůže odletět k Zemi. V to případě je vezmeme na Tantru, načerpáme anamezon a zachráníme se i my. Nemá smyslu přistávat se záchrannou raketou. Ta nám nemůže opatři palivo, ale zato spotřebuje tolik energie, že pak nebude čím vyslat signály k Zemi.“

„A co když se tu sami octli proto, že nemají dost anamezonu?“ zeptal se opatrně Pel Lin.