Mlhoviny v Andromedě

Dar Veter uznale pohlédl na syna znamenitého strůjce základny na planetární soustavě Kentaura, který byl už patnáct let hlavou Rady Astronautiky; Gromu Ormovi mohlo být jistě sto třicet let, byl třikrát starší než Dar Veter.

Dis Ken zavolal na tmavovlasého mladíka a představil ho: „Můj nejlepší přítel Tor An, syn skladatele Ziga Zara.“

„Pracujeme společně v močálech,“ pokračoval Dis. „Chceme spolu vykonat Herkulový činy a dál zase pracovat společně.“

„Horuješ stále pro kybernetiku dědičnosti?“ zeptal se Dar Veter.

„Samozřejmě! Tor mě pro ni nadchl ještě víc. Je hudebníkem jako jeho otec. On i jeho přítelkyně… Oba touží pracovat v oblasti, kde hudba ulehčuje chápání rozvoje živého organismu, chtějí studovat symfonii jeho struktury.“

„Nemluvíš dost jasně,“ zachmuřil se Dar Veter.

„Ještě to nedovedu,“ zesmutněl Dis. „Možná, že Tor to řekne lépe.“

Druhý chlapec zrudl, ale vydržel zpytavý pohled.

„Dis chtěl hovořit o rytmech v mechanismu dědičnosti; neboť organismus při rozvoji z mateřské buňky do sebe vstřebává akordy z molekul. Prvotní párová spirála se rozvíjí analogicky s hudební symfonií. Jinými slovy: růst organismu z živých buněk postupuje podle hudebního programu!“

„Opravdu…?“ podivil se přehnaně Dar Veter. „Pak ale celou evoluci živé i neživé hmoty zobrazíte v nějaké rozsáhlé symfonii?“

„Plán i rytmus symfonie určují základní fyzické zákony. Je třeba jen pochopit, jak postupuje program a odkud se berou informace hudebně kybernetického mechanismu,“ tvrdil vítězoslavně, s mladickou jistotou Tor An.

„Čí je to teorie?“

„Mého otce, Ziga Zora. Zveřejnil nedávno třináctou kosmickou symfonii f moll v barevné tónině 0, 475 mí.“

„Rozhodně si ji poslechnu! Mám rád modrou barvu… Ale co vaše nejbližší plány, Herkulovy hrdinské činy? Znáte už svoje úkoly?“

„Teprve prvních šest „

„Nu ovšem, dalších šest dostanete až splníte první polovinu,“ vzpomněl si Dar Veter.

„Máme vyčistit a uzpůsobit k osídlení nejnižší patro jeskyně Kon-i-Gut ve Střední Asii, „začal Tor An.

„Zřídit trať strmým horským hřbetem k jezeru Mental,“ vpadl mu do řeči Dis Ken, „obnovit háj starých chlebovníků v Argentině, vysvětlit, proč se objevily chobotnice v oblasti nedávného zdvihu u Trinidadu…“

„A vyhubit je!“

„To je pět, a co šestý čin?“ Mladí přátelé se trochu zarazili:

,Zjistilo se, že máme oba hudební nadání,“ řekl s uzarděním Dis Ken. „A tak nám uložili, abychom sebrali materiály k starověkým tancům z ostrova Bali a obnovili je hudebně i choreograficky.“

„To tedy znamená, že máte vybrat tanečnice a vytvořit soubor?“

„Ano,“ klopil oči Tor An.

„Zajímavý úkol! Ale bude to skupinová záležitost, stejně jako trať k jezeru.“

„Máme výbornou skupinu! Chtějí vás požádat, abyste nám dělal instruktora. To by bylo skvělé!“

Dar Veter zapochyboval, že by jim mohl prospět při šestém úkolu. Ale rozzáření a radostně poskakující chlapci ho ubezpečili, že vedení se ujme sám Zig Zor.

„Za rok a čtyři měsíce si tedy najdu práci ve Střední Asii,“ řekl Dar, dívaje se s uspokojením do veselých tváří mladých lidí.

„Dobře, že už nejste vedoucím kosmických stanic!“ zvolal Dis Ken. „Ani jsem si nepomyslil, že budu pracovat s takovým instruktorem!“ Mladík náhle zčervenal, až mu na čele vyskočily drobné kapičky potu, ale Tor se od něho vyčítavě odvrátil.

Dar Veter rychle pomáhal synu Groma Orma z rozpaků: „Máte dost času?“

„Kdepak! Dovolili nám na tři hodiny, přinesli jsme sem nemocného malárií z naší močálové stanice.“

„Malárie se tedy ještě vyskytuje! Myslil jsem…“

„Velice zřídka a jen v močálech,“ utrousil zvolna Dis. Kvůli tomu jsme tu.“

„Máme ještě dvě hodiny času. Pojďme do města, jistě si chcete prohlédnout Dům novinek?“

„Nechceme! Přáli bychom si, abyste nám odpověděl na otázky, připravili jsme se a je to důležité pro volbu naší cesty…“

Dar Veter souhlasil a všichni tři zamířili do příjemné chladného pokoje v Sále Hostí, kde vál umělý mořský vítr.

Za dvě hodiny unášel další vagón Dara Vetra, dřímajícího unaveně na pohovce. Probudil se na zastávce v městě chemiků. Nad velkým uhelným dolem se tyčila gigantická hvězdicovitá stavba s deseti skleněnými paprsky.Vytěžené uhlí se pracovávalo na léky, vitamíny, hormony, umělá hedvábí a kožešiny. Z odpadů se vyráběl umělý cukr. V jednom paprsku a z uhlí získávalo vzácné vanadium a germanium. Co všechno nebylo v drahocenném černém nerostu!

Na stanicí přišel dávný přítel Dara Vetra, který tu pracoval jako chemik. Byli kdysi tři veselí mladí mechanikové na indonéské strojní sklizňové stanici v tropickém pásmu… jeden z nich je dnes chemikem a vede velkou laboratoř v důležitém závodě, druhý se stal odborníkem v ovocnářství a vynalezl nový způsob opylování. Třetím byl Dar Veter, který se teď vrací do lůna Země, a dokonce ještě hloub do jejího nitra. Přátelé se mohli viděl jen deset minut, ale i takové shledání bylo mnohem příjemnější než setkání na obrazovkách televizofonů.

Další cesta už nebyla dlouhá. Dar Veter přeletěl oceán a se na Západní větvi Dráhy, jižněji než byla sedmnáctá odbočka, a proto na břehu oceánu přesedl na vodní kluzák.