Mistr a Marketka

Míjela už čtvrtá hodina popravy a mezi dvěma řetězy vojáků, pěchotou nahoře a jízdou na úpatí hory, nezůstal proti všemu očekávání ani jediný divák. Slunce takspalovalo dav, až jej zahnalo zpátky do města. Za řetězem dvou římských centurií zbyli všeho všudy dva psi. Nikdo nevěděl, komu patří, ani jakse sem dostali. Také je trápilo horko, takže leželi s vyplazenými jazyky, těžce oddechovali a nevěnovali nejmenší pozornost zelenohřbetým ještěrkám, jediným bytostem, které se nebály slunce a rejdily mezi rozpáleným kamením a neznámým plazivým bodláčím. Nikdo se nepokoušel osvobodit odsouzence z rukou katanů ani v Jeruzalémě, zaplaveném vojskem, ani tady, na obklíčeném pahorku. Davse vrátil do města, protože na téhle popravě nebylo zhola nic zajímavého, a tam, v Jeruzalémě, už se konaly přípravy k nadcházejícímu svátečnímu večeru. Římská pěchota ve druhé řadě trpěla ještě víc než jízda. Centurio Krysobijce pouze dovolil vojákům, aby odložili přílby a ovázali si hlavu bílou rouškou namočenou ve vodě, ale přinutil je stát s kopím v rukou. Sám v podobné roušce, ale nesvlažené, suché, přecházel v blízkosti popravčí skupiny a neodepjal si ani lví tlamy z lisovaného stříbra, ani jílec s mečem a dýkou. Slunce do něho nemilosrdně pražilo, ale jemu to zřejmě nevadilo. Při pohledu na lví tlamy na jeho prsou přecházel zrak, protože stříbro jako by na slunci hořelo, takoslepovalo oči. Na Krysobijcově zohaveném obličeji byste marně hledali stín únavy nebo rozmrzelosti. Zdálo se, že tenhle obr je s to chodit sem a tam celý den, noc a další den — zkrátka takdlouho, jakvyžadují okolnosti. Chodit s rukama založenýma za těžký, kovem pobitý pás, střídavě přísně sledovat kříže s popravenými a řetězvojáků a lhostejně odhazovat špičkou huňatého koženého sandálu lidské kosti vybělené časem nebo drobné oblázky, které se mu připletou pod nohy. Muž v kápi se uvelebil opodál křížů na třínohé stoličce a strnul v blažené nečinnosti, jen občasz nudy rozhrábl proutkem písek. Řekli jsme, že za kordónem vojáků nezůstal jediný divák, ale takdocela to pravda není. Jeden vytrval, jenže ho nebylo odevšad vidět. Nestál na stráni, kde byl jediný volný průchod a odkud se dalo nejpohodlněji sledovat popravu. Krčil se na sráznějším a nepřístupnějším severním svahu zbrázděném výmoly a rozsedlinami, kde se v úžlabině zachytil vyprahlé, bohem proklaté půdy křivičnatý fíkovníka pokoušel se tu vegetovat. Právě pod tímhle keřem, který téměř neposkytoval stín, se krčil jediný divák, který se přímo neúčastnil popravy.

Seděl na balvanu od začátku, to znamená už čtvrtou hodinu.

Aby mohl zhlédnout popravu, zvolil si místo nikoli nejlepší, ale naopaknejméně výhodné. I takmohl ovšem za kordónem zahlédnout kříže a dvě oslnivé skvrny na centurionových prsou.

A to muži, který zjevně toužil zůstat téměř nepozorován a nikým nerušen, docela stačilo. Před čtyřmi hodinami, na samém začátku popravy, se všakchoval zcela jinak, až příliš nápadně. Proto později změnil taktiku a uchýlil se do ústraní. Objevil se poprvé, sotva průvod vystoupil za řetězvojáků na horu. Působil dojmem opozdilce, těžce dýchal, nešel, ale běžel do kopce, strkal se, a když zpozoroval, jakse před ním a před ostatními uzavřel kruh, naivně se pokoušel proniknout mezi vojáky až k popravišti, kde už vysazovali odsouzence z vozů. Tvářil se, že neslyší podrážděné okřikování, a vysloužil si těžký úder tupým koncem kopí do prsou. Uskočil stranou a vyrazil ze sebe spíš zoufalý než bolestný výkřik.

Vojáka, který ho udeřil, obdařil lhostejným kalným pohledem člověka, který necítí fyzickou bolest. Srukou na prsou oběhl kopec a přitom pokašlával a nemohl popadnout dech. Pokoušel se usilovně objevit na severním svahu skulinu v kordónu, kudy by se dalo proklouznout. Ale bylo pozdě, kruh se uzavřel. Muž se zoufalým výrazem se musel vzdát naděje, že pronikne k vozům, ze kterých už skládali kříže. Podobné pokusy by k ničemu nevedly. Nejvýš by ho mohli chytit a zatknout, a to by zmařilo jeho plány. Proto se nakonec ukryl v nedaleké puklině, kde bylo klidněji a nikdo ho nerušil. Teď muž s černou bradkou a očima zanícenýma od slunce a nespavosti seděl na balvanu a očividně trpěl. Chvílemi vzdychl, rozhaloval kdysi jasně modrý a teď putováním obnošený špinavě šedý tallisa obnažoval prsa poznamenaná úderem kopí, po nichž stékal špinavý pot. Občasvysílal trpitelský pohled k obloze a pozoroval tři supy, kteří už hezkou chvíli kroužili ve výšce v předtuše brzké hostiny, nebo se zaryl očima do žluté půdy a sledoval polorozpadlou psí lebku, kolem níž se honily ještěrky. Jeho utrpení bylo takvelké, že občasmluvil sám se sebou.