Třetí planeta smrti

Z oblohy se přibližoval bzukot, až rozeznali slabé červené světlo snášející se k nim. Za okamžik se světelný paprsek zatřpytil na stříbřitém trupu modulu a Jason snížil intenzitu světla. Ozvalo se slabé hvízdání trysek a s ním se objevil metr dlouhý předmět klesající kolmo dolů a zpomalující podle svého radarového výškoměru. Když se dostatečně snesl, Kerk natáhl ruku a zatlačil přistávací spínač, modul dosedl se skomírajícím bzučením na zem. Jason odklopil dvířka nákladního prostoru a vytáhl cívku hnědého lana.

„Perfektní,“ uznal a předal ho Kerkovi. Ponořil ruku hlouběji a vytáhl ocelové kladivo, ručně vykované z jediného kusu kovu. Dobře padlo do dlaně, kožený obal na držadle umožňoval dobrý úchop. Poleptání kyselinou a vetřená špína mu měla dodat zdání stáří.

„Co je tohle?“ zeptal se Kerk a obracel ve světle kovový bodec, který vytáhl z nákladního prostoru.

„Pevný piton. Polovina z nich by měla být jako tenhle, a polovina s úchylkami — jako je tento.“ V ruce měl podobný bodec s vyvrtaným otvorem na širším konci, jímž byla prostrčena úchylka tvaru kroužku.

„Mně to moc neříká,“ podotkl Kerk.

„Ani nemusí.“ Během řeči vyprázdnil Jason nákladní prostor. „Já na tu věž polezu a já vím, jak s tím zacházet. Rád bych, abych měl něco modernějšího, ale to by mě asi hned prozradilo. My beztak na lodi nic takového nemáme. Existují vystřelovací pitony, které vniknou i do té nejtvrdší skály, a přilnavé pitony, které za necelou vteřinu vytvoří spojení pevnější než skála. Ale žádný z nich nepoužiju. Aspoň jsem si nechal udělat tohle lano s jádrem z keramických monofilů. Proto má tažnou pevnost víc než 2 000 kg. A s tím, co tady mám, se na věž dostanu. Polezu prostě tak dlouho, dokud se budu mít čeho chytat, pak přestanu a budu zatloukat pitony. Na převisy a tam, kde budu potřebovat lano, použiju pitony s kroužkem. A tyto použiju blízko země.“ Pozvedl jeden z nich, hrubě obrobený a s důlky po dlouhodobém používání. „Všechny jsou z tyčové oceli, která je v téhle části světa poněkud vzácná. Ale protože je uvidí Temuchin a jeho lidé, prodělaly umělé stárnutí. Je tady všecko. Můžeš říct člunu, aby si zavolali modul zpátky.“

Trysky jim vmetly písek do obličeje, když se modul zvedl a zmizel. Jason svítil, když Kerk přivazoval spletené kožené lano ke konci kamuflované nylonové šňůry a ukládal je do batohu, spolu s další výstrojí pro Jasonův výstup. Když jeli zpátky do tábora, první záblesky svítání se dotkly obzoru.

Když Pyrrané vystoupili na Slatinu, zjistili, že se zde v noci zoufale bojovalo. Průsmyk dosud blokovala hráz z drti a kamení — teď byly v ní rozsety mrtvoly. Vojáci spali na zemi, mimo dostřel luků, mnozí zranění. Zakrvácený nomád se znakem ještěrky na přilbě seděl apaticky, i když jeho druh odřezával ostří šípu, který mu pronikl paží.

„Co se tu stalo?“ zeptal se ho Jason.

„V noci jsme zaútočili,“ řekl zraněný voják. „Nedokázali jsme to potichu, protože se uvolňovaly kameny, když jsme šplhali, a mnoho z nás zranily. Když jsme dorazili k vrcholu, Lasičky po nás házely otepi hořící trávy z vrcholku útesu. Nemohli jsme se bránit, a tak jen ti, co se nedostali vysoko, přežili a vrátili se dolů. Bylo to moc zlé.“

„Ale pro nás velice dobré,“ poznamenal Kerk, když zašli o kus dál. „Temuchin ztratí touhle porážkou prestiž a my ji získáme, když na tu skále vylezeme. Jestliže dokážeme…“

„Nezačínej zase se svými pochybnostmi,“ zarazil ho Jason. „Postav se tady a předstírej, že víš, o co jde.“

Jason si svlékl těžký svrchní oděv a roztřásl se zimou. Však se rychle zahřeje, až začne lézt. Zdola vypadala věž tak nezdolatelná jako bok vesmírné lodi. Uvazoval si právě kolem zápěstí řemínek s kladívkem, když vyšel Ahankk a tvářil se, jako by se chtěl pochybovačně pošklebovat.

„Říkali mi, žonglére, že jsi tak hloupý, že si myslíš, že na tu skálu vylezeš.“

„A nejen to,“ řekl Jason, když si navlékal popruhy batohu na záda. „Temuchin ti řekl, abys sem zašel a zjistil, co se stane. Dej si pohov, protože za chvíli poběží svého pána radostně informovat, že jsem uspěl.“

Kerk pohlédl pochybovačně na svislou skálu, pak na Jasona. „Nech lézt mě,“ navrhl. „Jsem silnější a v lepší kondici.“

„To jsi,“ uznal Jason. „Až se dostanu nahoru, shodím ti lano, abys vylezl za mnou s bombami. Ale první jít nemůžeš. Zlézání skal vyžaduje zručnost a té se za pár minut nenaučíš. Díky za nabídku, ale jenom já to můžu zvládnout. Jdem na to. Ocenil bych, kdybys mě zvedl na ten malý výstupek přímo nad mou hlavou.“

Bylo zbytečné lézt Pyrranovi na ramena. Kerk se pouze sehnul, uchopil Jasona za kotníky a vyzvedl ho. Jason při zvedání hmatal po skále, až se zachytil na úzké římse, nohama se zapřel o výčnělek a výstup začal.