„Víte, Márinko,“ pravil toho večera pan Kolda, „já vám řeknu, mně se ten Rosner dost líbil. Docela milý člověk, že jo! Já myslím, že mu nedají víc než rok.“
„Já jsem se přimluvil,“ řekl četník Panenka zardívaje se, „aby mu dali dvě deky. On není zvyklý spát na kavalci…“
„To je dobře,“ mínil pan Kolda. „A já řeknu dozorci, aby s ním sem tam promluvil. Aby ten Rosner teda viděl, že zas je mezi lidma.“
Rekord
(Рекорд)
„Pane okresní (господин районный = господин судья;
„Jen si, člověče, udělejte pohodlí (дружище, только сделайте себе комфорт = располагайтесь поудобнее;
„Pane okresní,“ hlásil četník Hejda okresnímu soudci Tučkovi, „tak tu mám jedno těžké ublížení na těle. Himl, to je horko!“
„Jen si, člověče, udělejte pohodlí,“ radil mu pan sudí.
Pan Hejda postavil pušku do kouta (пан Гейда поставил ружье в угол;
„Co má na tom být (что здесь должно быть = что я должен увидеть)?“ ptal se pán soudce rýpaje do toho kamene tužkou (спросил пан судья, тыкая в камень карандашом). „To je buližník, ne (это булыжник, нет = не так ли)?“
Pan Hejda postavil pušku do kouta, hodil přilbu na zem, odepjal řemen a rozepjal si kabát. „Uf,“ řekl. „Zatracený holomek! Pane soudce, takový případ jsem ještě neměl. Tak se podívejte.“ Po těch slovech zvedl něco těžkého, zavázaného v modrém kapesníku, co prve nechal ležet u dveří, rozvázal uzlíky a vybalil kámen veliký jako lidská hlava. „Jen se na to podívejte,“ opakoval důtklivě.
„Co má na tom být?“ ptal se pán soudce rýpaje do toho kamene tužkou. „To je buližník, ne?“