Hodina Býka

Nepřátelé byli blízko. Zájem o poradu i myšlenky na Vira oslabily její normální vnímavost, a tak se zpozdila o hodinu, možná i víc. Zavolala Taela a svěřila mu své obavy.

Inženýr se na ni pozorně zahleděl a mráz mu přeběhl po zádech. Laskavá, skoro něžná opatrnost Pozemšťanky uvolnila místo hrozivé rozhodnosti, nepostižitelným pohybovým i myšlenkovým reakcím. Vůle jako napjatá struna v ní vibrovala a obrážela se v citech lidí kolem.

Rodis jim poradila, aby se rozešli dvěma hlavními i vzdálenými chodbami. Předběžně je prověřila psychicky, nejde-li o léčku. Nikdo nesměl padnout do tlap „fialovým“, jinak se začne odmotávat strašlivá nit pronásledování.

Pak spěchala nahoru v doprovodu Taela a celou svou vůli soustředila na výzvu k Viru Norinovi. Minuty ubíhaly, ale odpovědi se nedočkala.

„Pokusím se spojit s vládcem,“ řekla Taelovi u paty schodiště, které vedlo do její ložnice.

„Myslíte Čojo Čagase?“ zeptal se inženýr, zadýchaný rychlou chůzí.

„Ano, s ostatními nechci o ničem jednat. Jsou nejen neodpovědní, ale nenávidějí Čagase.“

„Veliký a Trestající Hade! Vždyť Čojo Čagas tu není, a teď chápu…“

„Jak to, není?“ Fainou myslí probleskla vzpomínka na tajné skladiště věcí přivezených ze Země.

„Vzdálil se na dva dny a dvě noci do tajné rezidence a předal vládu jako obvykle Gen Šiovi.“

„Tak oni nás chtějí dostat v nepřítomnosti Čojo Čagase!

Mučením donutit, abychom pro ně něco udělali, a pak nás prostě zabít, aby hvězdolet potrestal Čagase, to je jasné jako den. Taele, milý, zachraňte Vira Norina. Vezměte devítinožku ze svatyně, odveďte ji někam dál a spojte se s ním. Je doma, já ho dokážu probudit, a vy se domluvte, kam se kam se má schovat. Rychle, Taele, nesmíme otálet.

V první řadě se pokusí dostat mě. Rychleji! Já ho taky budu volat ze svého pokoje.“

„A vy, Rodis ? Co bude, když se jim to podaří?“

„Můj plán je prostý. Budu se bránit ochranným polem devítinožky, dokud se nedomluvím s hvězdoletem. Dejte mi souřadnice místa v opuštěné zahradě, kde přistál diskolet při Čedině zranění. K přípravě diskoidu je zapotřebí půldruhé hodiny. Pak asi dvacet minut, než přiletí Grif Rift.

Baterie v robotu stačí na pět hodin při nepřetržitém ostřelováni.

Až ukryjete Norina, vraťte se s devitinožkou a počkejte na mě u východu ze čtvrté chodby. Nařídím robota, aby se sám zničil, jakmile mu začnou docházet baterie, a sejdu dolů, zatímco oni budou běsnit kolem. Nemějte strach, nasměruju výbuch vzhůru, aby se nepoškodila budova a neobjevila chodba v podzemí. Ještě se nám bude hodit.“

„Nebojím se ničeho, kromě…,“ inženýr potlačil vzlyk deroucí se mu z hrdla. „Mám strach o vás, Rodis, hvězdo moje, oporo, lásko! Blíží se něco hrozného!“

Fai sama bojovala s děsivým smutkem, který na ni naléhal z okolní tmy a jako ostrý klín pronikal do její odolné psychiky. Na Tormanťana se zřejmě přenesly její pocity.

„Jděte, Taele. Mohl byste promeškat Norina.“

„Dovolte, abych šel nahoru s vámi. Jde všehovšudy o dvě minuty. Musím se přesvědčit, zda nenalezli do vašeho pokoje.“

„To se jim nepodaří. Zatarasila jsem vchod, jako vždycky, když jdu do podzemí.“

Velice opatrně odsunuli panel v temné Faině ložnici.

Rodis položila prst na rty, přikradla se ke dveřím do druhého pokoje a uslyšela hučení devítinožky. Vyhlédla ven.

Dveře z chodby zely dokořán a kolem se kupila spousta lidí v černých pláštích, kapucích a rukavicích. Byla to noční kárná výprava. Široký koridor mezi místnostmi v horním poschodí se hemžil „fialovými“, jejichž rozmazané postavy se rýsovaly přes ochranné pole. Strážci vzadu starostlivě pobíhali a vlekli cosi těžkého, přední stáli bez hnutí v řadě, nepokoušeli se střílet ani zaútočit.

Rodis nepozorovaně ustoupila do ložnice.

„Pospěšte si, Taele!“

Inženýr pokročil k otevřenému vchodu, a ohlédl se.

Všechna jeho oddanost, úcta a láska k Fai se obrazily v jeho tváři s naléhavosti předsmrtného loučení.

Rodis inženýra objala a políbila ho s tak strhujícím citem, že se mu zatočila hlava. Na okamžik si Tael připomněl filmy o Zemi, o trochu chladné a něžné pozemské lásce, k níž se zvláštním způsobem pojí spalující vášeň…

Sbíhal už po příkrém schodišti do neproniknutelné tmy v podzemí, když Rodis vyskočila, otočila římsou a zavřela otvor ve stěně.

Hlavní město usínalo brzy a v tuto hodinu panovalo v blocích DŽI dokonalé ticho. Vir se znenadání probudil.

Z pokoje Su-Te slyšel pravidelný dech spící. Neslyšný hlas na něho naléhal ze tmy: „Vire, Vire, probuďte se!

Probuďte se, Vire! Nebezpečí!“

Vyskočil a v mžiku setřásl spánek. Rodis! Co se stalo?

Vzbudil Su-Te, běžel do svého pokoje, zapojil devítinožku a uviděl Fainu tmavou ložnici. Za pár vteřin přízrak zmizel a objevil se Tael…

Hrůza i úžas zachvátily Su-Te při krkolomné jízdě na devítinožce temnými ulicemi Středu Moudrosti. Na kupoli robota se mohl umístit jen jeden člověk. Vir vzal dívku do náručí. Fantastická souhra organismu a pohybových reakcí i dokonalý cit pro rovnováhu pomohly Pozemšťanovi, aby se udržel na malém stroji, řítícím se maximální rychlostí.