Hodina Býka

Tael se skácel na kamennou podlahu budovy, kde čekal na Fai. Signál robota ho přinutil vstát. Vir Norin žádal, aby mu okamžitě opatřil černou kutnu s kapucí, jakou mají „karatelé“.

„Co chcete dělat, Vire? Fai Rodis, jediná na celém světě, už neexistuje!“

„Ale existuje přístroj, který ji zabil. Nepochybuji, že mají pouze jeden. Jinak by zabili současně i nás dva. Taele, příteli, buďte Pozemšťanem! Jednejte! Jdu k vám.“

Uplakaná Su-Te zůstala u polozbořených stěn staré zahradní stavby pod ochranou devítinožky a čekala na Vira.

Když Vir doběhl k laboratoři Zeta Uga, Tael už na něho čekal s hábitem. Astronavigátor sestoupil do podzemí.

Minul galérii vedoucí do pátého chrámu a směle vyšel na prostranství k památníku Všemocného Času. U hlavní brány chrámu „fialoví“ ve svých obvyklých uniformách rozháněli davy obyvatel probuzených výbuchem. Protijdoucí chodci před Virem polekaně uhýbali. Dva „karatele“

u vchodu Pozemšťan přinutil, aby ho neviděli.

Zmatené pobíhání černých postav ulehčilo Virův úkol.

Nikým nepozorován, dostal se do pátého chrámu, a protože dobře znal jeho uspořádání, vystoupil západním schodištěm do hoření chodby, kde se jako předtím kupilo nejméně padesát černých. Pomalu, jako mimovolně, se astronavigátor pohyboval podél stěny a z úryvků zaslechnutých vět si skládal jasný obraz:

„Proč ještě čekáme? Ten přijde sám… Druhého dopadli…?

Zlikvidovali? Ech, ztrácíme čas! Copak nevidíš… to je ten, co mu patřil přístroj… zabil se!“

Vedle aparátu, napůl vtažen do Faina pokoje, ležel bezhlavý trup. Vynálezce už zřejmě nechtěl sloužit vládcům a vstrčil hlavu pod řezací paprsek.

„Hej, ty tam! Co se tu potloukáš? Pojď sem!“ křikl na Vira člověk s našitým stříbrným hadem na černé kutně.

Zřejmě tu poroučel.

Astronavigátor s klidem přistoupil a zaryl svůj pohled do průřezů v kapuci.

„Správně, přikázal jsem ti, abys tu stál! Nikoho ke stroji nepouštěj, jinak tě čeká pomalá smrt v sudě s kyselinou!“

Vir se uklonil, zaujal místo vedle stroje a nahrbil záda, aby neprozradil svou výšku. Vystihl vhodný okamžik a rozestavil na různých místech aparátu čtyři krychle, spojené dráty. Pak ještě chvilku postál a vrátil se stejnou cestou, jakou do chrámu přišel.

K údivu a hrůze černých karatelů začal pečlivě hlídaný přístroj najednou sám od sebe žhavět a vyvolal požár, který stěží uhasili. Zbyl z něho jenom neúhledný škvarek spečeného kovu, podobný skulpturám z dávných dob. Gen Ši zuřil a přikázal vyhodit do vzduchu dům, kde Vir Norin bydlil. Budova podminovaná podle všech pravidel inženýrského umění mohla pod svými troskami pohřbít nejen Pozemšťana, ale nejméně tři sta dalších obyvatel, kdyby je Taelovi přátelé včas neodvedli do bezpečí. Inženýr znal své vládce i jejich pohrdavý poměr k lidskému životu.

Zkáza budovy zahladila Virovy stopy ve Středu Moudrosti.

Teď bylo třeba najít spolehlivý úkryt pro astronavigátora a jeho družku.

Mezitím Vir Norin před obrazovkou devítinožky vysvětloval přátelům na hvězdoletu příčiny, proč zůstává na Tormansu. Jestliže dříve váhal a nebyl plně přesvědčen o správnosti svého činu, teď zmizely všechny jeho pochyby.

Fai Rodis zahynula, nestačila dokončit své ušlechtilé poslání, on zde tedy zůstane, aby pomáhal Tormanťanům.

Dobře si uvědomuje, že nemůže Fai nahradit, že mu tu hrozí smrtelné nebezpečí, a hlavně, ztrácí překrásnou Zemi.

Ale získal na zdejší planetě duševní oporu, základ v cizí půdě, útěchu ve velké lásce. Vir postrčil k obrazovce rozpačitou Su-Te. Stála s očima i nosem opuchlými od slz, malinká, laskavá, půvabná.

Pozemšťané pochopili, že rozluka nebude pro jejich přítele bez východiska, a smrt ve jménu velkého cíle nikdy obyvatele Země nelekala.

„Vyplňte Fainu závěť, milí přátelé!“ řekl Vir. „Pamatujte na její poslední slova. Slyšeli jsme je pouze my dva, Rifte!“

„Jaká slova? Proč mlčíte?“ zeptala se Čedi, uplakaná stejně jako Su-Te. Stála stranou ostatních, přitisknutá k Evize Tanet. V této truchlivé póze plné žalu zachytil obě ženy videozáznam, a tak je zvěčnili i autoři pomníku Temného Plamene.

„Všechno se dozvíte ze zápisu. Nemám dost sil, abych rozmluvu opakoval. Ale dvě poslední slova velitelky naší expedice musíte znát hned: ,Nařizuji start!’“

Grif Rift zesinal. Zdálo se, že klesne. Eviza chtěla přiskočit k veliteli, ale Grif uhnul a napřímil se.

„Vire, potřebujete s Taelem něco?“ zeptal se vyhaslým hlasem.

„Ano! Pošlete nám poslední diskoid. Nechte zde všechny filmy o Zemi i materiály pro výrobu disektorů psychologické analýzy a inhibitorů krátké paměti, všechny zásobní baterie pro devítinožky a...,“ astronavigátorovi se zadrhl hlas, „trochu pozemské stravy a vody. Aby tormanští přátelé občas mohli okusit chuť našeho světa. Kromě toho co nejvíc léků, které nevyžadují speciálních znalosti. To je vše!“

„Začneme s přípravou,“ řekl Grif Rift. „Udělejte místo pro přistání.“

Velitel se dotkl pultu a řídící sféroid hvězdoletu zahořel předběžnými startovacími signály. Virovo srdce sevřel prudký stesk. Mlčky se uklonil svým krajanům a vypnul devítinožku.