Mistr a Marketka

Markétě zajiskřilo v očích a zaprosila: „Směla bych mu něco pošeptat?” Když Woland přikývl, sklonila se k Mistrovu uchu. Bylo slyšet, jakjí odpovídá: „Ne, je pozdě. Nic už od života nečekám, jenom abych tě mohl vídat. Ale znovu tě varuju, odejdi včas, nebo zahyneš společně se mnou.” „Ne, já tě neopustím,” trvala na svém Markéta a obrátila se k Wolandovi: „Prosím, učiň, abychom se mohli vrátit do uličky na Arbatu k rozzářené lampě a aby všecko bylo jako dřív.” Nemocný se rozesmál, položil Markétě dlaň na rozcuchanou hlavu a řekl: „Neposlouchejte ji, ubožačku! V tom sklepním bytě už dávno bydlí někdo jiný a vůbec — v životě se nikdy nic přesně neopakuje… ” Přitiskl tvář k hlavě své ženy, objal ji a zamumlal: „Ty moje chudinko… ty moje chudinko… ” „Že ne?” poznamenal mág. „Máte pravdu, ale přesto to můžeme zkusit.” A zavolal: „Azazelo!” Vtom okamžiku se zřítil ze stropu vyjevený občan v košili a podvlékačkách, blízký šílenství. Na hlavě měl čepici a v ruce třímal kufr. Zděšením se třásl na celém těle a krčil se do dřepu. „Mogaryč?” zeptal se Azazelo spadlého z nebe.

„AloisMogaryč,” přisvědčil rozklepaný host.

„To vy jste si přečetl Latunského článeko Mistrově románu a napsal jste na autora udání, kde sdělujete, že u sebe přechovává zakázanou literaturu?” tázal se Azazelo. Občan zesinal a vyhrkly mu kajícné slzy.

„Přiznejte se, chtěl jste získat jeho byt?” zahuhňal co možná nejsrdečněji Azazelo. Vpokoji se ozval sykot rozzuřené kočky a Markéta zavřískala: „Já ti ukážu, co umí čarodějnice!” a začala drásat Mogaryčůvobličej. Vypuklo všeobecné pozdvižení.

„Co to má znamenat?” vykřikl trpitelsky Mistr. „Nedělej ostudu, Margot!” „Protestuju! To není žádná ostuda!” zaječel kocour. Markétu odtáhl Korovjev. „Zařídil jsem koupelnu,” křičel zkrvavený Mogaryč, drkotal zuby a celý bezsebe strachem začal mlít páté přesdeváté:

„…Malování… skalice… ” „To je správný, že jste zařídil koupelnu,” pochválil ho Azazelo, „Mistr potřebuje brát koupele… ” A pakkřikl:

„Ven!” Mogaryč se převrátil nohama vzhůru a takvyletěl otevřeným oknem. Mistr vykulil oči a šeptal:

„Tohle je ještě lepší, než co vykládal Ivan!” Chvíli se vyjeveně rozhlížel a konečně se obrátil na kocoura: „Promiňte, to jste vy…” Zarazil se, protože nevěděl, jakse oslovují kocouři. „Vy… vy jste ten kocour, co jel tramvají?” „Já osobně,” přisvědčil polichoceně Kňour a dodal: „Těší mě, jakzdvořile jednáte s kocourem. Lidé nám obvykle tykají, třebaže ani jeden z náss nimi nepil na bratrství.”

„Podle mého názoru nejste jen takobyčejný kocour…,” vysvětloval nejistě Mistr. „Ostatně, stejně mě z kliniky nepustí,” dodal nesměle k Wolandovi. „Co by vásnepustili!” uklidnil ho Korovjeva zamával nějakými papíry a knihou: „To je váš chorobopis?” „Ano…”

Korovjevjím mrskl do plamenů.

„Bezpapírů nejste nikdo, občan ani pacient,” řekl spokojeně. „A tohle je domovní kniha vašeho domácího?” „A… ano… ”

„Kdo je v ní zapsán? AloisMogaryč?” Korovjevfoukl na stránku. „Ták! Prosím, je pryč, jako by nikdy neexistoval.

Kdyby se domácí divil, řekněte, že se mu nejspíš něco zdálo.

Mogaryč? Žádný Mogaryč neexistoval!” Domovní kniha se mu vypařila z rukou. „Už ji má domácí v šuplíku.” „Jakjste správně podotkl,” poznamenal Mistr, překvapen Korovjevovou čistou prací, „bezpapírů není člověknikdo.

To se na mě zrovna hodí — nemám totiž žádné doklady.” „Pardon,” zavřeštěl Korovjev, „to jsou halucinace! Tady, prosím,” a podával mu legitimaci. Pakobrátil oči ke stropu a zašeptal sladce Markétě: „Račte si převzít svůj majetek, Markéto Nikolajevno.” S těmi slovy jí vtiskl do ruky sešit s ohořelým okrajem, uschlou růži, fotografii a zvlášť opatrně spořitelní knížku: „Deset tisíc, přesně tolik, kolikjste uložila. Nepotřebujeme se na nikom přiživovat.” „Ať mi raději tlapy upadnou, než abych se dotkl cizího,” vypískl kocour, nafoukl se jako holub a rejdil na kufru; pokoušel se nacpat dovnitř všecky kopie nešťastného románu. „A jedna legitimace, prosím,” pokračoval Korovjeva podal doklad Markétě. Pakse obrátil k Wolandovi a uctivě hlásil: „Hotovo, maestro!” „To ještě není všecko,” namítl mág a vzhlédl od glóbusu, „kam poroučíte umístit vaši svitu, paní? Já osobně ji nepotřebuju.” Otevřenými dveřmi vtrhla dovnitř Nataša a volala: „Hodně štěstí, Markéto Nikolajevno!” Zakývala Mistrovi na pozdrava pakse znovu otočila k Markétě: „Já stejně věděla, kam chodíte.” „Služebné vědí všecko,” poznamenal kocour a významně zvedl tlapu. „Je omyl myslet si, že jsou slepé.” „Co bysráda, Natašo?” vyzvídala Markétka. „Vrať se hezky zpátky do vily.” „Markéto Nikolajevno, drahoušku,” zaúpěla Nataša a padla na kolena, „přimluvte se,” a zašilhala na Wolanda, „ať mi dovolí zůstat čarodějnicí. Nechci se vrátit zpátky do vily!