Mistr a Marketka

„Projdeš kolem lisu na olivy, dáš se nahoru a odbočíš k jeskyni. Tam mě najdeš. Ale teď nesmíš za mnou jít, měj strpení a počkej tady,” a s těmi slovy vyšla ze vrat jakoby nic.Mladíkosaměl a snažil se soustředit roztěkané myšlenky. Mezi jiným ho napadlo, jakvysvětlí svou nepřítomnost na sváteční hostině u příbuzných. Stál a v duchu hledal nějakou výmluvu. Ale v tom rozčilení na nic kloudného nepřipadl a bezradně se loudal v průjezdu. Teď nespěchal do Dolního Města, ale zamířil opačným směrem, ke Kaifášovu paláci. Ve městě vládla sváteční nálada.

Okna, která míjel, zářila, a dokonce se už z nich ozývaly chvalozpěvy. Opozdilí chodci poháněli po dlažbě osly a pobízeli je bičem a pokřiky. Nohy nesly Jidáše samy, takže ani nepozoroval, jakse kolem mihly mechem obrostlé hrůzostrašné Antoniovy věže, nevnímal hlahol trub v pevnosti, ani si nevšiml římské jezdecké hlídky s pochodní, která mu mihotavě svítila na cestu. Když minul věž, ohlédl se a zpozoroval, jakv závratné výši nad chrámem vzplanuly dva obrovité pětiramenné svícny.

Ale viděl je jen matně. Zdálo se mu, že nad Jeruzalémem se rozhořelo deset nevídaně obrovitých lampád a soupeří se světlem svítilny, která právě vyplouvala nad město, s měsícem. Jidáš neviděl, neslyšel a jen pospíchal ke Getsemanské bráně, aby co nejdřívvyšel z města. Občasse mu zdálo, že se před ním, mezi obličeji a zády chodců, míhá roztančená postava a ukazuje mu cestu. Ale to byl klam. Dobře věděl, že ho Nisa značně předhonila. Proběhl kolem směnárenských krámků a konečně dorazil ke Getsemanské bráně. Tady se nechtěně zdržel, rozechvěn netrpělivostí. Do města právě vcházela karavana a za ní syrská vojenská hlídka. Jidáš ji v duchu proklínal… Ale všecko má svůj konec. Netrpělivý Jidáš se záhy octl za městskými hradbami. Vlevo uviděl malý hřbitůveka vedle něho několikpruhovaných poutnických stanů. Přeťal prašnou cestu zalitou měsíčním světlem a zamířil k Cedronskému potoku, který musel přejít. Voda mu tiše bublala pod nohama.

Přeskakoval z kamene na kámen, až se dostal na protější, getsemanský břeh. Radostně si uvědomil, že cesta k zahradám je opuštěná. Nedaleko se ve tmě rýsovala polorozbořená vrata statku. Po dusném pachu města ovanula Jidáše omamná vůně jarní noci. Ze zahrady se přeszeď vylévala vůně myrt a akátů z getsemanských zahrad. Vrata nikdo nestřežil, nebylo v nich človíčka a za chvíli už Jidáš vběhl pod tajemný stín obrovských košatých oliv.

Cesta stoupala vzhůru. Jidáš těžce oddechoval a občasvykročil ze tmy na vzorované měsíční koberce, které mu připomněly koberce v krámku Nisina žárlivého muže. Po chvíli se vlevo na pláni mihl lisna olej s těžkým žernovem a hromada naskládaných sudů. V zahradě bylo pusto — pracovalo se do západu slunce. Nad Jidášovou hlavou se rozezněl klokotaný slavičí chorál. Už byl skoro u cíle. Věděl, že brzy zaslechne ze tmy tiché šumění vody z jeskyně. A opravdu. Znatelně se ochlazovalo. Zpomalil kroka zavolal tlumeně: „Niso!” Místo ní se všakoddělila od silného kmene olivy mužská ramenatá postava a vyskočila na cestu. V mužově ruce se cosi krátce zablesklo, ale zábleskokamžitě pohasl. Jidáš slabě vykřikl a dal se na útěk, když vtom mu zastoupila cestu druhá mužská postava. První, co byl vpředu, se zeptal:

„Kolikjsi dostal? Mluv, jestli je ti život milý.”

VJidášovi vzplanula jiskřička naděje a zoufale vykřikl: „Třicet tetradrachem! Třicet! Všechny mám u sebe! Tumáte!

Vezměte si peníze, ale darujte mi život!” Neznámý mu vyrval měšec z rukou. Současně vzlétl za Jidášovými zády do výše nůž a zabodl se zamilovanému mladíkovi pod lopatky. Jidáše to vymrštilo dopředu a ruce se zkroucenými prsty vylétly do vzduchu. Dopadl na vytasenou dýku předního muže a ten mu ji zarazil až po rukojeť do srdce. „Ni… so…” zašeptal Jidáš nikoli svým obvyklým vysokým, jasným a mladým hlasem, ale přidušeně a vyčítavě. Pakuž ze i sebe nevydal ani hlásku. Svalil se na zem, až to zadunělo. Vtom se na cestě vynořila třetí postava. Byl to muž v plášti a přeshlavu měl přehozenou kápi. „Nemeškejte,” poroučel. Vrahové spěšně vložili váčekspolu s kusem pergamenu, který jim třetí podal, do koženého měšce a převázali provazem. Druhý si jej zastrčil za košili a oba se rychle rozutekli každý na jinou stranu. Brzy se rozplynuli ve tmě mezi olivami.

Třetí si dřepl vedle zabitého a zahleděl se mu do obličeje; zdál se mu ve stínu křídově bílý a oduševněle krásný. Za několikvteřin už nebyl na cestě nikdo z živých. Mrtvý ležel bezvládně, s rozhozenýma rukama. Levé chodidlo zasáhla měsíční skvrna, takže se daly spočítat řemínky jeho sandálu.