Mistr a Marketka

Nikoli vodou ze Šalomounova rybníka, jakjsem chtěl k vašemu užitku, ale něčím jiným napojím Jeruzalém! Vzpomeň si, jakjsem musel kvůli vám sejmout ze zdi štíty s císařským erbem, přemísťovat vojsko a nakonec sám přijet, abych se podíval, co tu tropíte! Pamatuj na má slova, velekněže: neuvidíš zde v Jeruzalémě jednu kohortu, ne! K městským hradbám dorazí celá Blesková legie, přižene se arabská jízda… Pakuslyšíš hořký pláč a nářek, vzpomeneš si na zachráněného Bar-Rabbana a budeš litovat, žesposlal na smrt filozofa, který hlásal mír!” Veleknězi vyskočily na tváři rudé skvrny a oči se mu rozsvítily. Pokusil se podobně jako Pilát o úsměva odpověděl:

„Prokurátore, věříš sám tomu, co říkáš? Nikoli, nevěříš! Ten svůdce lidu nepřinesl do Jeruzaléma mír, a ty, jezdče, to dobře víš. Chtěl jsi ho propustit, aby pobuřoval, vysmíval se naší víře a přivedl lid pod římské meče! Ale já, veleknězjudský, nestrpím, aby kdokoli tupil naši víru!

Ostříhám lid Judeje, dokud budu živ! Slyšíš?” a Kaifáš zvedl hrozivě ruku. „Dobře poslouchej, vladaři!” Odmlčel se a prokurátor znovu zaslechl hukot připomínající mořský příboj, který se rozléval až ke kamenným zdím zahrad Heroda Velikého. Zvedal se zdola, tříštil až u prokurátorových nohou a zaplavoval mu obličej. Za Pilátovými zády, v pozadí paláce se ozvalo poplašné troubení, těžké skřípání stoveknohou a řinkot zbraní. Prokurátor si uvědomil, že římská pěchota na jeho příkazvyráží na hrozivou a pro buřiče a lotry poslední přehlídku. „Slyšíš, vladaři?” opakoval tiše velekněz. „Chceš snad tvrdit, že tohle všecko,” a zvedl obě ruce k nebi, až mu tmavá kapuce sklouzla z hlavy, „vyvolal ubohý buřič Bar-Rabban?” Pilát si přejel hřbetem ruky mokré, chladné čelo, upřel pohled do země a pakpřimhouřenýma očima vzhlédl k obloze.

Uviděl skoro nad hlavou rozžhavenou sluneční kouli a Kaifášůvstín schoulený u lvího ocasu. Řekl tiše a lhostejně: „Blíží se poledne. Zapovídali jsme se, zatímco je třeba jednat.” Omluvil se veleknězi vybranými slovy a vybídl ho, aby usedl na lavičku ve stínu magnólie a vyčkal, až svolá ostatní účastníky k poslední krátké poradě a vydá ještě jeden příkaztýkající se popravy. Kaifáš se zdvořile uklonil, ruku na srdci, a osaměl v zahradě. Pilát se vrátil na kolonádu. Poručil tajemníkovi, který už na něj čekal, aby pozval do zahrady legáta legie, tribuna kohorty, dále dva členy synedria a velitele chrámové stráže, kteří už čekali na dolní terase v okrouhlé besídce s fontánou. Dodal, že za okamžiksám vejde do zahrady.

Pakzmizel ve vnitřních komnatách paláce.