Mistr a Marketka

„Ne,” odpověděla, „nejvíc ze všeho mě překvapuje, jakse tohle všecko vtěsná do obyčejného činžáku,” a ukázala do sálu. Korovjevse sladce usmál, až se mu roztančily na nose stíny. „To je detail, prosím!” vysvětloval. „Pro ty, kdo vědí o existenci čtvrté dimenze, není nic lehčího než rozšířit kteroukolivmístnost do žádoucích rozměrů. Ba co víc, madam, do libovolných rozměrů! Mimochodem,” žvanil, až se hory zelenaly, „znával jsem lidi, kteří nejenže neměli sebemenší pojem o čtvrté dimenzi, ale kteří neměli pojem vůbec o ničem, a přesto dovedli dělat zázraky. Kupříkladu jistý občan, jakmi vyprávěli, dostal třípokojový byt na Hliněném kopci a obratem ruky, bezčtvrtého rozměru a jiných věcí, nad nimiž člověku zůstává rozum stát, ho proměnil ve čtyřpokojový tak, že jeden pokoj rozdělil příčkou. Načež tenhle byt vyměnil za dva v různých moskevských čtvrtích: jeden třípokojový a druhý dvoupokojový. To máme dohromady pět místností, že ano.

Třípokojový byt směnil za dva samostatné dvoupokojové a takzískal, jakráčíte vidět, šest pokojů, pravda, roztroušených porůznu po celé Moskvě. Právě když se chystal provést poslední husarský kousekdal do novin inzerát, že vymění šest pokojů v různých moskevských čtvrtích za jeden byt na Hliněném kopci — zabránily mu v další činnosti jisté okolnosti. Není vyloučeno, že i dnesvlastní nějaké separé, jenomže — o tom vásmohu ujistit — nikolivv Moskvě. Vidíte, takový vykukto byl a vy tady mluvíte o čtvrtém rozměru!” Přestože Markétka vůbec o čtvrtém rozměru nemluvila a začal s tím sám Korovjev, vesele se zasmála jeho povedené historce o dobrodružstvích bytového podvodníka. Korovjevpokračoval: „Ale teď k věci, Markéto Nikolajevno. Vy jakožto neobyčejně inteligentní žena jste se už jistě dovtípila, kdo je náš pán.” Přikývla a srdce se jí rozbušilo.

„Taktedy, prosím,” pokračoval Korovjev, „my jsme nepřátelé dohadů a nápovědí. Každoročně náš pán pořádá ples. Jmenuje se jarní na počest novoluní, neboli plessta králů. Těch hostí!…” Korovjevse chytil za tvář, jako by ho rozbolel zub. „Ostatně doufám, že se o tom sama na vlastní oči přesvědčíte.

No a maestro, jakjistě chápete, je starý mládenec. Potřebuje hostitelku…,” a rozhodil rukama. „Uznejte, že bezhostitelky…” Markétka napjatě poslouchala, aby jí neuniklo ani jediné slovíčko, přestože ji lehce mrazilo a hlavou jí vířila blahá naděje, že bude konečně šťastná. „Podle zavedené tradice,” sypal Korovjev, „se hostitelka má jmenovat Markéta, to za prvé, a za druhé, musí pocházet z města, ve kterém se právě nacházíme. V daném případě to je Moskva. Objevili jsme tu sto jedenadvacet Markét a věřte,” a přitom se zoufale poplácal po stehně, „ani jedna nepřipadala v úvahu! Konečně šťastný osud…,” usmál se významně a naklonil se k ní, až ji zamrazilo… „Stručněji řečeno,” zavřeštěl, „zkrátka a dobře neodmítnete a přijmete tuto úlohu?” „Neodmítnu!” odpověděla pevně.

„To je všecko,” uzavřel, pakzvedl svítilnu a dodal: „Račte, prosím, za mnou.” Kráčeli mezi sloupovím, až nakonec přišli do druhého sálu, kde to silně vonělo po citrónech. Cosi zašustilo a zavadilo Markétce o hlavu, až sebou polekaně škubla. „Nebojte se,” chlácholil ji medově Korovjeva vzal ji pod paždí, „to jsou jen Kňourovy plesové rafinády. A vůbec, jestli vám smím radit, nikdy se ničeho nebojte. Vždyť je to hloupé. Nezapírám, bude to pompézní ples. Uvidíme zde osobnosti, které měly svého času obrovskou moc. Ale když uvážím, jakmikroskopicky nepatrné jsou jejich možnosti ve srovnání s tím, co si může dovolit můj pán, je mi do smíchu a zároveň do pláče… A pak, vy sama pocházíte z královské krve.” „Jakto?” zašeptala zděšeně a přitiskla se k němu.

„Ach, královno,” brebentil šelmovsky Korovjev, „otázky původu jsou ty nejsložitější na světě! Kdybych se zeptal několika prababiček, proslulých svou beránčí povahou, odhalila by se fantastická tajemství, vážená Markéto Nikolajevno!