Nepřemožitelný

Teď však toho nemohli dosáhnout žádným manévrem. Rohan se poradil s fyzikem Tomanem a s oběma techniky a společně rozhodli, že se při průjezdu pokusí krátkodobě a navíc pouze částečně vypnout ochranné pole. Jako první měl projet neobsazený energobot s vypnutým emitorem; za skalní branou jej měl okamžitě znovu zapnout a vytvořit před nimi ochranné pole ve tvaru vypouklého disku. Při průjezdu čtyř velkých transportérů a malého Rohanova stroje úzkým průchodem měli lidé zůstat nechráněni pouze seshora. Poslední energobot, uzavírající kolonu, měl spojit svůj ‚disk‘ s,diskem prvního hned za skalní bránou a tak vytvořit úplnou ochranu.

Všechno probíhalo podle tohoto plánu a poslední ze čtyř transportérů právě projížděl mezi skalními sloupy, když se vzduch zachvěl zvláštním otřesem — ne zvukem, ale otřesem, jako by někde blízko spadl kus skály. Z kartáčovitých stěn kaňonu se zakouřilo, vynořil se z nich černý mrak a závratnou rychlostí se řítil na kolonu.

Rohan, který se rozhodl pustit před svůj vůz velké transportéry, v tom okamžiku stál a čekal na průjezd posledního. Náhle spatřil černé výbuchy na srázech kaňonu a obrovský záblesk vpředu, kde přední energobot, nalézající se už za skalní bránou, zapojil pole, v němž se spalovaly chumáče útočícího mraku. Větší část mraku však přelétla nad plameny a vrhla se současně na všechny stroje. Křikl na Jarga, aby okamžitě zapnul zadní energobot a spojil jeho ochranné pole s předním, neboť v této situaci bylo nebezpečí závalu už bezvýznamné. Jarg se o to pokusil, ale bezvýsledně. Pravděpodobně — jak později poznamenal hlavní inženýr — klistrony aparatury byly přehřáté. Kdyby je Jarg udržoval pod proudem o několik vteřin déle, pole by nepochybně ‚naskočilo‘, on však ztratil hlavu a místo nového pokusu vyskočil ze stroje. Rohan ho uchopil za kombinézu, ale strachem posedlý muž se mu vytrhl a začal prchat po svahu dolů. Když se Rohan dostal k přístrojům, bylo už pozdě.

Ohromení lidé vyskakovali z transportérů a rozbíhali se na všechny strany, téměř neviditelní v kotoučích vířícího mraku. Tento pohled byl tak neuvěřitelný, že se Rohan už nepokoušel nic dělat. (Bylo to ostatně nemožné: kdyby zapojil pole, zabil by je, pokoušeli se totiž vyškrábat na úbočí, jako by hledali záchranu v kovovém houští.) Stál nehnutě v otevřeném stroji a čekal, až ho potká tentýž osud. Za jeho zády Terner, napůl vykloněný ze své střelecké věžičky, pálil ze všech laserů vzhůru, ale tato palba neměla význam, neboť větší část mraku už byla příliš blízko. Od ostatních vozidel nedělilo Rohana víc než šedesát metrů. V tomto prostoru sebou na zemi házeli a škubali nešťastníci, obklopení černými plameny. Určitě křičeli, ale jejich křik stejně jako všechny zvuky, včetně hučení předního energobotu, v jehož silové cloně se stále spalovaly celé miliardy útočníků, zanikal v táhlém basovém hukotu mraku.

Rohan pořád stál, napůl vysunutý ze svého obojživelného vozu. Ani se nepokoušel skrýt, ne ze zoufalé odvahy, jak potom sám opakoval, ale prostě proto, že na to nepomyslel — nemyslel vůbec na nic.

Tento obraz, na který nemohl zapomenout — lidé pod černou lavinou — se náhle překvapivě změnil. Napadení se přestali zmítat na kamenech, utíkat a zalézat do drátěného houští. Pomalu se zvedali a mrak, rozdělený na několik částí, vytvořil nad každým jakýsi lokální vír, který kroužil kolem jeho těla nebo hlavy. Potom se hučící mrak vzdálil, stoupal stále výše mezi stěnami kaňonu, až zakryl svit večerního nebe. Nakonec s táhlým tichnoucím šumem zalezl do skal, zapadl do černé džungle a zmizel, takže pouze drobné černé body, pořídku rozhozené mezi nehybnými postavami, svědčily o reálnosti toho, co se tu před chvíli odehrálo.

Rohan, který stále ještě nevěřil ve vlastní záchranu a nechápal, čemu za ni vděčí, vyhledal očima Ternera. Věžička však byla prázdná; bocman z ní zřejmě vyskočil, neznámo jak a kdy. Spatřil ho, jak leží opodál s lasery, které stále ještě tiskl ke své hrudi, a nehybnýma očima hledící před sebe.

Rohan vystoupil a začal běhat od jednoho člověka k druhému. Nepoznávali ho. Žádný na něj nepromluvil. Většinou byli klidní, leželi nebo seděli na kamení; dva tři lidé vstali, přistoupili k vozidlům a začali ohmatávat jejich boky pomalými, neobratnými pohyby slepců.

Rohan spatřil, jak vynikající radarový technik, Jargův přítel Genlis, podobný divochu, který poprvé v životě vidí stroj, se s pootevřenými ústy pokouší pohnout rukojetí, kterou se otevírá příklop transportéru.