Třetí planeta smrti

„Už to mám! Jestliže se má délka noci rovnat délce dne, pak je jenom jedno místo, kde slunce zapadá a vychází na každé šířce od rovníku na sever a na jih. Slunce bude muset opsat 180° oblouk přes oblohu, takže musí vyjít právě na východě a zapadnout právě na západě. Heuréka.“

Napřáhl pravou ruku a posouval jí, dokud prst neukazoval na jeho zaměřovací kámen.

„Je to prostinké. Ukazuji na západ a přímo před sebou mám jih. Nyní chytře natáhnu levou ruku a ukážu přímo na východ. Nezbývá než stát v této nepohodlné pozici, dokud nevyjdou hvězdy.“

Ve svěžím řídkém vzduchu se už objevovaly na východě první hvězdy, ačkoliv na protějším horizontu dosud přetrvával soumrak. Jason se na chvíli zamyslel a rozhodl se, že přesnost své techniky ukazování prstem vylepší. Položil na východní okraj rokle kámen, přesně nad místem, kde předtím seděl. Pak vyšplhal na protější stěnu a proložil jím a prvním značkovacím kamenem myšlenou přímku. Jasná modrá hvězda ležela těsně u horizontu na správném místě a kolem ní se začalo rýsovat jasné souhvězdí ve tvaru Z.

„Má spásná hvězdo, budu se od tebe vzdalovat,“ řekl a rozepnul si levou přezku, aby se podíval na osvětlený ciferník hodinek. „Mám tě. Při dvacetihodinovém dni připadá deset hodin na tmu a deset na světlo. Takže hned teď se vydám směrem od své hvězdy. Ta během pěti hodin dosáhne svého zenitu na jihu, a já ji budu mít nalevo od sebe, když půjdu. Pak se stočí a zapadne přímo přede mnou okolo úsvitu. To bude naprosto jednoduché, dokud budu každou hodinu nebo půlhodinu dělat korekce s ohledem na její novou polohu v závislosti na čase. Ha!“

Když ze sebe vyrazil posměšek, přesvědčil se, že souhvězdí tvaru Z má přímo za zády, dal si tyč přes rameno a vydal se na cestu. Připadalo mu, že si připravil dostatečně bezpečné zaměření, ale přesto si přál, a to ne poprvé, aby měl gyromagnetický kompas.

Teplota rychle klesala, jak postupovala noc, a v čistém suchém vzduchu zářily hvězdy jako vzdálené blikající body. Po nebi se tiše pohybovala souhvězdí, zatímco to malé v tvaru Z spěchalo nízkým obloukem, aby se zastavilo o půlnoci v zenitu. Jason překontroloval čas, pak klesl na rozpraskaný travnatý pahorek. Už pochodoval přes pět hodin pouze s nepatrnou přestávkou. Přestože měl trénink při 2 gé na Pyrru, nešlo se mu zlehka. Pořádně si lokl z kožené láhve a říkal si, jaká je asi teplota. I když achadh obsahoval menší množství alkoholu, připadal mu jako napůl zmrzlá břečka.

Felicity neměla měsíce, ale hvězdy poskytovaly dost světla na to, aby bylo dobře vidět. Ledová šeď planiny se prostírala do všech stran, tichá a nehybná, až na temnou, pohybující se masu, která se vynořila za Jasonem.

Jason zvolna klesl k zemi a ležel tam, celý zmrzlý, když se přiblížili jezdci na moropech, a země se otřásala dusotem zvířat. Projeli necelých dvě stě metrů od místa, kde ležel, tiskl se k zemi — a sledoval temné tiché siluety, dokud mu nezmizely z očí směrem k jihu.

„Hledají mě?“ zeptal se sám sebe, když vstal a oprašoval si kožešiny. „Nebo míří k lodi?“

To druhé se zdálo být pravděpodobnější. To, že jeli v sevřené skupině a tak rychle, naznačovalo, že míří najisto. A proč taky ne? Touto cestou ho vezli od lodě a bylo jen pochopitelné, že ji použijí znovu. Uvažoval, zda se nemá pokusit sledovat jejich stopu, ale ten nápad se mu moc nezamlouval. Na trase k lodi by mohl být docela čilý provoz, a pocit, že by ho ti barbaři mohli na ní za dne chytit, se mu nijak nelíbil.

Když vstal, vítr se do něho opřel a roztřásl ho chladem. Byl odpočatý, více sil odpočinkem by už nenabral, a klidně se může vydat dál, dřív než zmrzne. Přehodil si koženou láhev přes rameno, sebral tyč a znovu se vydal správným směrem, rovnoběžně se stopou jezdců.

Ještě dvakrát během této zdánlivě nekonečné noci pádily kolem skupiny jezdců a Jason se schovával, aby ho někdo náhodou nezpozoroval. Pokaždé bylo obtížnější vstát a pokračovat v chůzi, ale studená země ho vždy přesvědčila. V době, kdy obloha na východě začínala blednout, přitažlivost 1,5 gé si již vybrala svou daň. Jasona stálo mnoho sil klást jednu nohu před druhou. Jeho orientační souhvězdí stálo nad horizontem v šířící se šedi svítání, a Jason šel dál, dokud nezmizelo.

Byl čas se zastavit. Jen proto, že slíbil sám sobě, že nebude pochodovat po východu slunce, se mu podařilo, že vůbec šel dál. Během dne se mohl dostatečně snadno orientovat podle slunce, ale to by bylo příliš nebezpečné. Na těchto pláních by se dala snadno spatřit pohybující se postava na velkou vzdálenost. A jelikož loď ještě nebyla v dohledu, zbývalo ujít velký kus cesty. Bude si muset odpočinout, jestli chce jít dál, a to je možné jen během dne.