Třetí planeta smrti

Když si natáhl kazajku, zaječel na ně v dorozumívacím jazyce: „Podej mi loutnu — a dělej! Jestli tady uděláte nějaký binec, nebo jestli se tu něco semele, když budu pryč, oba vás zmlátím.“ A důstojně odkráčel.

Jeli ve volném útvaru a možná že to byla jenom náhoda, že Jason měl ze všech stran kolem sebe vojáky. Možná. Co o něm Temuchin slyšel a proč ho chce vidět? Takové úvahy byly zbytečné, a tak se pokusil nemeditovat na jejich téma a pozorovat okolí, ale v myšlenkách se k nim neustále vracel.

Odpolední slunce se sneslo nízko za camachy, když se přiblížili k vojenskému táboru. Stáda již zmizela a stany teď stály v uspořádaných řadách. Na všech stranách byly oddíly vojáků. Středem vedla široká ulice, na jejímž konci stál veliký černý camach střežený řadou kopiníků. Jason nepotřeboval žádný plánek, aby zjistil, čí ten stan je. Sklouzl ze svého moropa, zastrčil loutnu pod paži a kráčel za důstojníkem hrdě, nikoliv však nadutě. Ahankk se postavil před Jasona, aby ho ohlásil, a jakmile se odvrátil, Jason si vstrčil dentifon do úst a posunul ho jazykem na správné místo, tedy na horní zadní stoličku — zapnutí nastane automaticky při styku se slinami. „Zkouška, zkouška, jak mě slyšíte?“ zašeptal. Tento mikrominiaturizovaný přístroj měl automatické řízení hlasitosti a mohl vysílat cokoliv — od šepotu až po křik.

„Hlasitě a jasně,“ zašuměl mu do ucha Metin hlas, který nemohl slyšet nikdo jiný než on. Výstup ve formě mechanické vibrace vede do zubu, odtud do lebky a přes kost do ucha.

„Předstup!“ vykřikl Ahankk a surově vyrušil Jasona z jeho radiofonního spojení tím, že ho popadl za paži. Jason mu nevěnoval pozornost, vyškubl se a kráčel sám k muži, který seděl na židli s vysokým opěradlem. Temuchin měl v té chvíli otočenou hlavu, mluvil se svými dvěma důstojníky, a to bylo štěstí, protože Jason nedokázal nedat najevo překvapení, když zjistil, z čeho trůn sestává: z traktorové sedačky, podepřené a opřené o bezzákluzné pušky, které byly svázány dohromady koženými provazci, z nichž na některých byly ještě černé částečky zachovalého masa. Temuchin, zabíječ vetřelců — a zde byl důkaz.

Temuchin se otočil, když Jason přišel až k němu, a upřeně se na něho zahleděl chladným, bezvýrazným pohledem. Jason se uklonil, spíš aby unikl těm zrakům než z pokory. Pozná ho Temuchin? Náhle mu připadaly výztuhy v nose a splývající kníry velice nedostatečným přestrojením. Měl vymyslet něco lepšího. Temuchin už jednou takhle blízko něho stál. Určitě ho pozná. Jason se pomalu napřímil a zjistil, že na něho Temuchin stále upřeně hledí, ale nic neříká.

Jason měl pocit, že by měl stát mlčky a čekat, až promluví vládce. Ale nemýlil se? To by udělal jako Jason — upírat pohled na svůj protějšek tak dlouho, až odvrátí zrak, a získat tak nad ním převahu. Donutit ho, aby sklopil oči. Ale tohle se určitě od potulného žongléra nečekalo! Musí předstírat trochu neklidu, i když vnitřně nic takového necítí.

„Poslal jsi pro mne, velký Temuchine. Je to pro mne velká čest.“ Znovu se uklonil. „Budeš chtít, abych ti zpíval?“

„Ne,“ řekl Temuchin chladně. Jason si dovolil pozvednout obočí v mírném úžasu.

„Nechceš slyšet žádnou píseň? Co tedy bude chtít vůdce mužů od potulného chudáka?“

Temuchin ho přejel ledovým pohledem. Jason si říkal, nakolik to myslí vážně a nakolik chce udělat na místní dojem.

„Informace,“ pronesl Temuchin v okamžiku, když se dentifon

uvnitř Jasonových úst rozezněl Medným hlasem. „Jasone, malér. Ozbrojení chlápci vás vyzývají, abychom vyšli ven, jinak že nás zabijí.“

„Žonglér má za povinnost hovořit a poučovat. Co bys chtěl vědět?“ A zašeptal: „Jen ne pistole! Rozdejte si to nimi seženu pomoc!“

„Co to děláš?“ zeptal se Temuchin a hrozivě se nahnul. „Cos to šeptal?“

„To nic, to mám jen…“ Sakra, jak říct nervozita v dorozumívacím jazyce? „To mám jen takový žonglérský zvyk. Opakuji si v duchu slova písně, abych je nezapomněl.“

Temuchin se opřel a na čele mu vyvstaly hluboké vrásky, jak se zamračil. Zřejmě neměl valného mínění o Jasonově opakování textu během audience. Ani Jason ne. Ale jak pomoct Metě a Grifovi?

„Ti chlapi — lezou dovnitř!“ zazněl tiše její výkřik.

„Pověz mi o tom kmeni Pyrranů,“ nařídil Temuchin.

Jason se začal potit. Temuchin má určitě v Shaninově kmeni špeha, nebo mu samotný Shanin poslal informace. A rodina toho, koho Meta zabila, si právě teď zvolila čas k odplatě, protože ví, že Jason z tábora odešel. „Pyrrané? To je prostě jenom jeden kmen. Proč to chceš vědět?“

„Cože?“ Temuchin prudce vstal a vytasil meč. „Ty se opovažuješ klást mi otázky?“

„Jasone!“

„Počkej, ne.“ Jason cítil, jak mu kapky potu prosakují vrstvou tuku na obličeji. „Špatně jsem se vyjádřil. Zatracený dorozumívací jazyk. Chtěl jsem říct: Co chceš vědět? Řeknu ti, co budu moct.“

„Je jich mnoho. Mají meče a štíty. Útočí na Grifa, všichni najednou.“