Třetí planeta smrti

Jason jen beze slova přikývl. Uvědomil si, že zašel příliš daleko. Po chvíli se Temuchin otočil zpět k důstojníkovi.

„Jeď okamžitě k tomu Shaninovi a nařiď mu, aby tě zavedl k těm, kdo odvlekli pyrranské služebníky. Všechny, které dopadneš, přiveď sem, pokud možno živé.“

Ahankk zasalutoval a vyběhl — v Temuchinově armádě platila poslušnost nad slušnost.

Temuchin chodil sem a tam a měl mizernou náladu. Důstojníci a mužstvo tiše ustoupili ke stěnám. Jenom Jason stál pevně i tehdy, když se zuřící vládce zastavil a strčil mu svou obrovskou pěst pod nos.

„Proč ti jenom dovoluji, co ti dovoluji?“ zeptal se v utajovaném vzteku. „Proč?“

„Smím odpovědět?“ Jason zachoval klid.

„Mluv!“ dočkal se od Temuchina, který se nad ním tyčil jako skála.

„Vzdálil jsem se od Temuchina, protože to byl jediný způsob, jak si zajistit, že bude spravedlnosti učiněno zadost. Dopomohla mi k tomu jedna skutečnost, kterou jsem před tebou dosud tajil.“

Temuchin se nezeptal, na co se zeptat měl, jen oči mu žhnuly hněvem.

„Žongléři nemají žádný kmen a nenosí žádný symbol. Tak je to správné, protože se toulají od kmene ke kmeni a nemají mít žádné závazky. Ale musím ti říct, že jsem se narodil u kmene Pyrranů. Přinutili mě odejít, a proto jsem se stal žonglérem.“

Ani teď se Temuchin nezeptal, na co se zeptat měl, a Jason si nemohl dovolit, aby vyčkávavé ticho trvalo příliš dlouho. „Musel jsem od nich odejít, protože — těžko se mi to říká ve srovnání s ostatními Pyrrany… jsem slabý a zbabělý.“ Temuchin se mírně zhoupl v bocích a do obličeje se mu nahrnula krev. Naklonil se, otevřel ústa — a propukl v burácivý smích. Dosud se smál, když došel k svému trůnu a klesl na něj. Nikdo z přítomných nevěděl, co si má myslet, všichni proto mlčeli. Jason si dovolil náznak úsměvu, ale nic neříkal. Temuchin pokynul sluhovi s koženou lahví achadhu, kterou vyprázdnil jedním douškem. Smích přešel do pochechtávání a pak odezněl. Z Temuchina se opět stal chladný člověk, který se umí ovládat.

„Potěšils mě,“ uznal „Není toho mnoho, čemu se dokážu zasmát. Myslím, že jsi inteligentní, snad až příliš, a asi na to jednoho dne zajdeš. A teď mi pověz o těch Pyrranech…“

„Žijeme v horských údolích na severu a zřídkakdy se vydáváme na planiny.“ Jason si historku o svém kmeni vymýšlel už od té doby, kdy se poprvé připojil k nomádům, nyní nastal čas podrobit ji praktické zkoušce. „Věříme na právo moci, ale také na právo práva. Proto málokdy opouštíme svá údolí, a zabíjíme každého, kdo poruší zákon. Jsme Pyrrané se znakem orla, což symbolizuje naši sílu — jediná z našich žen dokáže zabít bojovníka z rovin holýma rukama. Slyšeli jsme, že Temuchin přináší na pláně zákon, a mě poslali, abych zjistil, jestli je to pravda. Jestli to pravda je, pak se Pyrrané připojí k Temuchinovi…“

Oba vzhlédli, náhle vyrušeni z hovoru. Temuchin proto, že se ozvaly výkřiky a povely, když skupina moropů zarazila před camachem, a Jason proto, že do uší mu z dentifonu dolehlo slabé „Jasone“. Nedokázal rozeznat, jestli to řekla Meta, nebo Grif.

Do camachu vstoupil Ahankk a jeho bojovníci, kteří zpola nesli, zpola strkali své zajatce. V jednom zraněném muži, zbroceném krví, a v jeho nezraněném druhovi Jason poznal dva z nomádů z Shaninova kmene. Metu a Grifa přinesli a položili na zem, zakrvácené, ztlučené a nehybné. Grif otevřel nezraněné oko, vydechl „Jasone“ a znovu upadl do bezvědomí. Jason se chtěl k nim rozběhnout, pak se ovládl a zůstal stát, jen zatínal pěsti, až se mu nehty zarývaly hluboko do dlaní.

„Podej hlášení!“ poručil Temuchin. Ahankk předstoupil.

„Učinili jsme, jak jsi přikázal, Temuchine. Dorazili jsme tam rychle a Shanin nás zavedl k nějakému camachu. Vstoupili jsme a bojovali. Nikdo neunikl, ale museli jsme zabíjet, abychom je zvládli. Dva jsme zajali. Ti ničemové dýchají, takže si myslím, že žijí.“

Temuchin si třel zamyšleně čelist. Jason se odvážil rizika a promluvil.

„Dovolí mi Temuchin, abych se na něco zeptal?“

Temuchin na něho dlouze a přísně pohlédl, pak přikývl.

„Jaký je trest za rebelii a soukromou pomstu v tvé armádě?“

„Smrt. Copak existuje nějaký jiný trest?“

„Pak bych rád odpověděl na otázku, kterou jsi mi položil dříve. Chtěl jsi vědět, co jsou Pyrrané zač. Já jsem ze všech Pyrranů nejslabší. Rád bych zabil toho nezraněného zajatce, jednou rukou, pouhou dýkou, jednou ranou — a může být ozbrojen, čím chce. Třeba i mečem. Zdá se, že je to dobrý bojovník.“

„To taky je,“ uznal Temuchin, pohlížeje na velkého, statného muže, který byl téměř o hlavu větší než Jason. „Myslím, že je to velice dobrý nápad.“

„Spoutej mi ruku,“ poručil Jason nejbližšímu strážci a dal si levou paži za záda. Toho zajatce čeká v každém případě smrt, a jestli jeho smrt jejich věci poslouží, bude to pravděpodobně prospěšnější než cokoli, co udělal za celý svůj život. Neuvažuješ jako pokrytec, Jasone? zeptalo se něco uvnitř něho, ale on neodpověděl, jelikož ten náznak obvinění skrýval velký kus pravdy. Kdysi neměl rád smrt a násilí a snažil se jim vyhnout. Nyní je zřejmě vyhledává.