Třetí planeta smrti

Vyjeli v zástupu, Temuchin v čele a Jason předposlední voj — uzavíral Ahankk, a bylo jasné, že ten, koho střeží divokým pohledem a s připraveným mečem, je Jason. Z průzkumníků se nyní stal bojový oddíl, a nomádi nepotřebovali žádnou pomoc od potulného žongléra, který jim mohl tak leda překážet. Proto jel vzadu, kde nemohl žádné problémy způsobit. Kdyby ano, okamžitě by ho zabili. Jason jel klidně a snažil se, aby držením ramen dal najevo svou nevinnost a neškodnost.

Nic se neozývalo, dokonce ani když vstoupili do lesa. Nohy každého z moropů, obalené kůží, dopadaly v lehkém rytmu do stop zvířete, které šlo před ním. Kůže nevrzala a kov neřinčel. Stali se z nich přízraky pohybující se tichem prosáklým deštěm. Stromy prořídly, a Jason si uvědomil, že se ocitli na mýtině. Z nedaleka sem dopadalo matné světlo, a když Jason tím směrem letmo pohlédl, spatřil neurčitý obrys nějaké budovy.

Stále nehlučně se vojáci plynule obrátili doprava a zamířili k budově. Když se k ní dostali na vzdálenost několika metrů, náhle se před nimi objevil obdélník světla, jak se otevřely dveře, a v něm postava nějakého muže.

„Toho ušetřte — ostatní zabijte!“ vykřikl Temuchin a vojáci zaútočili, dříve než ta slova vypustil z úst.

Náhoda způsobila, že se Jason nacházel v blízkostí muže ve dveřích, nicméně všichni ostatní se k němu dostali dřív. Muž s chraptivým výkřikem uskočil a pokoušel se zavřít dveře, ale byl odražen, když do nich vrazili tři z útočníků. Ti však vzápětí klesli na podlahu, a Jason, který právě sesedal z moropa, viděl proč. Dalších pět mužů, tři vkleče a dva ve stoje, číhalo za otevřenými dveřmi s nataženými luky. Dvakrát třikrát vystřelili a vzduchem zasyčely šípy vypuštěné z drnčících tětiv. Jason se k ním rozběhl, když přestali střílet, a vtrhl do budovy. Ocitl se přímo za nimi, ale už bylo po boji.

Místnost velikostí stodoly, osvětlenou jedinou prskající svíčkou, vyplňoval přízrak smrti. Ve změti převržených stolů a židlí leželi mrtví a umírající. Jakýsi šedovlasý muž se šípem v hrudi zasténal a začínal se zvedat, a jeden voják se nad ním sklonil a rozal mu hrdlo sekerou. Ozvaly se rány, když zbytek nomádů, kteří obklíčili budovu, do ní vtrhl zezadu. Utéci nebylo možné.

Jen jeden z přepadených zůstal naživu a dosud bojoval, ten, kdo se první objevil ve dveřích. Byl vysoký a rozježený, na sobě měl hrubý vesnický oblek a před sebou obrovskou okovanou hůl. Mohli ho snadno zabít — stačil by na to jeden šíp — ale chtěli ho zajmout, a s takovou prostoj zbraní se ještě nesetkali. Jeden z nomádů již seděl na podlaze a držel si nohu a dalšímu odlétl meč s řinkotem do rohu. Muž z nížiny stál zády ke stěně a nedalo se k němu zpředu přiblížit.

Jason musel něco udělat. Rozhlédl se a uviděl u zdi polici s obyčejným selským nářadím, mezi nímž byla lopata s dlouhou násadou, která se mohla hodit. Popadl ji oběma rukama a udeřil si násadou o koleno. Ohnula se, ale nezlomila. Byla z dobře vyschlého dřeva.

„Dostanu ho!“ vykřikla vrhl se do boje. O chvíli se opozdil okovaná hůl již dopadla na ozbrojenou paži jednoho muže a vyrazila mu z ní meč. Jason zaujal jeho místo a švihl lopatou směrem ke kotníkům muže z nížiny.

Muž rychle stočil konec hole k zemi, aby ránu odvrátil, a když se obě zbraně srazily, Jason využil sílu nárazu protivníkovy zbraně, obrátil směr pohybu a nasměroval konec násady k jeho krku. Bránící se znovu odvrátil úder rovněž včas, ale musel poodstoupit od stěny, a právě toto Jason potřeboval.

Ahankk, který vešel již s Jasanem, uhodil sekerou na plocho muže do lebky, a ten klesl v bezvědomí na podlahu. Jason odhodil lopatu a zvedl cizí zbraň, asi dva metry dlouhou hůl z tvrdého a ohebného dřeva se železnými kroužky.

„Co je to?“ zeptal se Temuchin. Viděl závěr toho krátkého boje.

„Okovaná hůl. Jednoduchá, ale účinná zbraň.“

„A ty víš, jak se s ní zachází? Říkals mi, že o lidech z nížin nic nevíš.“ Tvářil se bezvýrazně, ale v očích se mu blískalo. Jason si uvědomil, že by měl raději vše vysvětlit, nechce-li skončit mezi mrtvolami.

„Já opravdu nic o lidech z nížin nevím. Ale naučil jsem se zacházet s touto holí jako dítě. Každý z mého… kmene ji používá.“ Neobtěžoval se dodat, že kmen, o němž mluví, nejsou Pyrrané, ale zemědělská komunita v Porgorstorsaandu, daleko v galaxii, kde vyrostl. Podle přísných společenských rozdílů mohli opravdové zbraně nosit jen vojáci a příslušníci aristokracie. Ale člověku z lesa nelze klacek zakázat a proto se okované hole běžně užívaly — Jason tuto prostou, ale účinnou zbraň dobře ovládal.

Temuchin se odvrátil a prozatím se s vysvětlením spokojil. Jason zkusmo otočil holí. Byla dobře vyvážená.

Stavení, zřejmě jakási farma, padla nomádům za obě. Dobytek byl pod jednou střechou, vojáci tam vtrhli a zvířata pozabíjeli. Když Temuchin řekl zabít, znamenalo to zabít. Jason se na ten masakr díval, tvářil se stále stejně, i když jeden z mužů, pídící se po kořisti, převrátil dřevěnou skříň a objevil za ní dítě, které tam zřejmě ukryla nějaká žena a které teď voják bezcitně probodl mečem.