C'il Zero

„A nutno dodat,“ prehlusila ho Maya, „ze je pritazliv'a. Videly jsme ji vysedat z letadla Dullesu. Takze pokud jeden od druh'eho cek'ate neco v'ic nez jen ‚star'i zn'am'i‘, pak je to rande.“

„Dobr'y boze, o tomhle se ted fakt nebudeme bavit.“ Reid ucukl. V hlave vsak zacal trochu panikarit. M'a pravdu. Tohle je rande. V posledn'i dobe svou mysl tolik zamestn'aval, ze se ani nepozastavil nad t'im, co „vecere a drink“ skutecne znamenalo pro dvojici dospel'ych lid'i. „Dobre,“ priznal, „rekneme, ze je to rande. Ehm… co m'am delat?“

„To se pt'as me? Nejsem tak docela expert.“ Maya se krive usm'ala. „Promluv si s n'i. V'ic ji poznej. A pros'im te, pro l'asku boz'i, snaz se b'yt zaj'imav'y.“

Reid se uchechtl a zakroutil hlavou. „Slys'im dobre? J'a jsem nesm'irne zaj'imav'y. Kolik zn'as lid'i, kter'i dok'azou podat celou predn'asku o Bulavinove povst'an'i?“

„Jenom jednoho.“ Maya obr'atila oci v sloup. „A pros'im te, ned'avej j'i predn'asku o Bulavinove povst'an'i.“

Reid se uchechtl a svou dceru objal.

„To zvl'adnes,“ ujistila ho.

„Ty taky,“ rekl. „Zavol'am pana Thompsona, aby sem na chvilku zasel…“

„Ne, tati!“ Maya se vymanila z jeho objet'i. „No tak. Je mi sestn'act. Dok'azu na Saru p'ar hodin dohl'ednout.“

„Mayo, moc dobre v'is, jak dulezit'e pro me je, abyste vy dve nebyly samotn'e –“

„Tati, p'achne po motorov'em oleji a jedin'e, o cem chce mluvit, jsou ‚star'e dobr'e casy‘ u n'amornictva,“ rekla podr'azdene. „Nic se nestane. Budeme j'it pizzu a d'ivat se na film. Nez se vr'at'is, Sara bude v posteli. Budeme v pohode.“

„Stejne si mysl'im, ze by mel pan Thompson prij'it –“

„Muze n'as spehovat skrz okno, jako obvykle. Budeme v por'adku. Slibuju. M'ame spolehliv'y bezpecnostn'i syst'em, pr'idavn'e z'amky na kazd'ych dver'ich a moc dobre v'im o t'e zbrani, kterou m'as schovanou u vchodu –“

„Mayo!“ zvolal Reid. Jak se o tomhle dozvedela? „At te ani nenapadne na ni sahat, rozum'is?“

„Nedotknu se j'i,“ rekla. „Jen konstatuju. V'im, ze tam je. Pros'im. Nech me dok'azat, ze to zvl'adnu.“

Reidovi se myslenka, ze budou jeho dcery doma samy, ani trochu nel'ibila, ale Maya prakticky zadonila. „Zopakuj mi 'unikov'y pl'an,“ rekl.

„'Uplne cel'y?!“ zaprotestovala.

„'Uplne cel'y.“

„Fajn.“ Prehodila si vlasy pres rameno, jak to obvykle delala, kdyz byla nec'im otr'aven'a. Obr'atila oci ke stropu a zacala monot'onn'im hlasem recitovat pl'an, kter'y Reid zavedl kr'atce pot'e, co se prestehovali do nov'eho domu. „Pokud kdokoliv prijde ke vchodu, nejdr'iv se mus'im ujistit, ze je alarm zapnut'y a dodatecn'y z'amek a ret'izek jsou zamcen'e. Pak se pod'iv'am kuk'atkem a over'im, jestli je to nekdo, koho zn'am. Pokud ne, zavol'am pana Thompsona a nech'am ho, aby to nejdr'iv proveril.“

„A pokud to je nekdo, koho zn'as?“ pob'idl ji.

„V takov'em pr'ipade,“ drmolila Maya d'al, „se pod'iv'am bocn'im oknem – opatrne – a zkontroluju, jestli s nimi nen'i jeste nekdo. Pokud ano, zavol'am pana Thompsona, aby to proveril.“

„A pokud se sem nekdo bude snazit dob'yvat?“

„V takov'em pr'ipade pujdeme do sklepa a schov'ame se v posilovne,“ recitovala. Jednou z prvn'ich renovac'i, kter'e Reid udelal, kdyz se pristehovali, bylo to, ze nechal dvere, kter'e vedly do mal'e m'istnosti ve sklepe, vymenit za nov'e s ocelov'ym j'adrem. Mely tri tezk'e z'amky a panty z hlin'ikov'e slitiny. Byly neprustreln'e a protipoz'arn'i a technik ze CIA, kter'y jim je nainstaloval, tvrdil, ze vydrz'i minim'alne tucet ran beranidlem. Efektivne tak promenily malou posilovnu v nouzov'y bunkr.

„A pak?“ zeptal se.

„Nejdr'iv zavol'ame pana Thompsona,“ rekla, „a pak na t'isnovou linku. Pokud si s sebou zapomeneme vz'it telefony nebo se k nim nemuzeme dostat, ve sklepe je pevn'a linka s predprogramovan'ym c'islem.“

„A pokud se nekdo dostane do domu a vy nebudete moct do sklepa?“

„V takov'em pr'ipade se pokus'ime dobehnout k nejblizs'imu v'ychodu,“ drmolila Maya. „Jakmile budeme venku, udel'ame co nejvets'i povyk.“

Thompson mel spoustu vlastnost'i, ale chab'y sluch k nim nepatril. Jednoho vecera se Reid s devcaty d'ival v televizi na akcn'i film. Meli zes'ilen'y zvuk a pan Thompson pribehl k nim v domnen'i, ze slysel v'ystrely ze zbrane s tlumicem.

„Ale vzdycky bychom u sebe mely m'it telefony pro pr'ipad, ze budeme muset zavolat, jakmile se dostaneme z domu a nekam do bezpec'i.“

Reid souhlasne prik'yvl. Odrecitovala mu cel'y 'unikov'y pl'an – az na jeden mal'y, ackoliv z'asadn'i detail. „Na neco jsi zapomnela.

„Ne, nezapomnela,“ zamracila se.

„Jakmile budete nekde v bezpec'i a potom, co zavol'ate panu Thompsonovi a na t'isnovou linku…?“

„Aha, jasne. Pak ihned zavol'ame tobe a rekneme ti, co se stalo.“

„Dobre.“

„Dobre?“ Maya pozvedla oboc'i. „Dobre, jako ze n'as aspon jednou nech'as samotn'e?“

Por'ad se mu to nel'ibilo. Ale bylo to jen na p'ar hodin a Thompson bude hned vedle. „Ano,“ rekl nakonec.

Maya si odlehcene vydechla. „Dekuju. Budeme v pohode, pr'isah'am.“ Znovu ho letmo objala. Otocila se a zam'irila ke schodum dolu, ale pak ji neco napadlo. „Mohla bych se zeptat jeste na jednu ot'azku?“