Читаем C'il Zero полностью

Nez Elena odesla z jeho pokoje, jeste nemecky podekovala dvema str'azn'ikum a sl'ibila, ze jim prinese k'avu, az se pozdeji vr'at'i. Jakmile byla pryc, policist'e se odebrali na sv'a m'ista pred dvermi, kter'e byly celou dobu otevren'e, a vr'atili se ke sv'e konverzaci o ned'avn'em fotbalov'em z'apase. Rais byl v nemcine docela zbehl'y, ale nekter'e aspekty n'arec'i sv'ycarsk'e nemciny a rychlost, se kterou mluvili, ho cas od casu m'atly. Policist'e na denn'i smene obvykle konverzovali v anglictine, coz byl zpusob, kter'ym se k nemu donesla vetsina novinek o tom, co se delo mimo jeho nemocnicn'i pokoj.

Oba muzi byli clenov'e Sv'ycarsk'e feder'aln'i policie, kter'a vydala rozkaz, aby u jeho pokoje za kazd'ych okolnost'i st'ali dva str'azn'ici, dvacet ctyri hodin denne. Str'idali se po osmihodinov'ych smen'ach, pricemz v p'atky a o v'ikendech v'idal 'uplne jin'e tv'are. Vzdycky vsak byli dva. Vzdycky. Pokud si jeden z policistu potreboval odskocit nebo si zaj'it pro neco k j'idlu, nejdr'iv vzdy zavolali dolu, aby prisel jeden z nemocnicn'ich hl'idacu a pockal, az se dan'y ze str'azn'iku vr'at'i. Vetsina pacientu by za jeho podm'inek a v takov'e f'azi uzdravov'an'i byla presunuta na traumatologick'e oddelen'i, ale Rais zustal v nemocnici. Bylo to v'ice zabezpecen'e zar'izen'i s uzamcen'ymi jednotkami a ozbrojenou ochrankou.

Vzdycky byli dva. Vzdycky. A Rais se rozhodl, ze by to mohl vyuz'it ve svuj prospech.

Na pl'anov'an'i sv'eho 'uteku mel spoustu casu, obzvl'ast v posledn'ich nekolika dnech, kdyz mu sn'izili d'avku l'eku a on mohl konecne uvazovat jasne. V hlave si zas a znovu prehr'aval nekolik sc'en'aru. Zapamatoval si casov'e rozvrhy a odposlouch'aval konverzace. Nebude trvat dlouho a odpoj'i ho – je to jen ot'azka nanejv'ys nekolika dn'i.

Musel jednat. A rozhodl se, ze to udel'a dnes v noci.

Za ty t'ydny na str'azi pred jeho dvermi prestali jeho str'azn'i b'yt patricne ostrazit'i. Naz'yvali ho „teroristou“ a vedeli, ze je zabij'ak, ale az na ten nepatrn'y incident s doktorkou Gerberovou pred p'ar dny Rais nedelal nic jin'eho, nez jen vetsinou bez pohybu tise lezel a nechal person'al vykon'avat sv'e povinnosti. Kdyz u nej v pokoji zrovna nikdo nebyl, str'azn'i mu sotva venovali v'ic pozornosti, nez bylo nutno, coz znamenalo, ze se na nej jen cas od casu pod'ivali.

Tu doktorku se nesnazil kousnout kvuli zlosti nebo nejak'emu postrann'imu 'umyslu. Udelal to z nutnosti. Doktorka Gerberov'a se nad n'im nakl'anela a prohl'izela mu r'anu na ruce, tu, kde si vyrezal znamen'i Amuna – a Raisovi o prsty pripoutan'e ruky zavadila kapsa doktorcina b'il'eho pl'aste. Ohnal se po n'i, klapl celistmi a doktorka se zaklonila, aby se vyhnula zubum, kter'e ji skr'ably do krku.

A Raisovi v pesti zustalo pevne sevren'e plnic'i pero.

Jeden z policistu, kter'y byl zrovna u Raise na str'azi, mu za to ustedril solidn'i r'anu do obliceje a ve chv'ili, kdy se tak stalo, Rais zasunul pero pod prikr'yvku a schoval ho pod lev'ym stehnem. Tam zustalo skryt'e tri dny az do vcerejs'i noci. Vyt'ahl ho, zat'imco si str'azn'ici na chodbe pred jeho dvermi o necem pov'idali. Aniz by videl na to, co del'a, jednou rukou pero otevrel a vyjmul n'apln. Postupoval pomalu a metodicky, aby se inkoust nerozlil. Pero bylo proveden'e v klasick'em stylu se zlatou spickou a nebezpecne vyhl'izej'ic'im hrotem. Tuhle polovinu zasunul zp'atky pod prikr'yvku. Druh'a polovina mela zlatou sponu, se kterou palcem viklal tak dlouho, dokud se neulomila.

Kvuli poutum, kter'ymi mel pripoutan'e lev'e z'apest'i, se nemohl t'emer vubec pohybovat, ale pokud ruku hodne nat'ahl, mohl se dotknout nekolika centimetru stolku vedle sv'e postele. Jeho deska byla jednoduch'a a hladk'a, ale spodek byl hrub'y jako smirkov'y pap'ir. Behem ctyr vycerp'avaj'ic'ich, bolestn'ych hodin predesl'e noci Rais tise brousil sponu pera tam a zpet pod'el spodn'i strany stolu, opatrne, aby nedelal moc hluku. S kazd'ym pohybem se b'al, aby mu spona nevyklouzla z prstu nebo aby si str'azn'i nevsimli, ze se h'ybe, ale v jeho pokoji byla tma a oba policist'e byli pohrouzen'i do konverzace. Rais pracoval a pracoval, dokud sponu neobrousil do jehlovit'e spicky. Pak ji znovu schoval pod prikr'yvku k druh'e c'asti pera.

Z 'utrzku konverzac'i zjistil, ze dnes v noci budou na chirurgick'em oddelen'i tri sestry. Mezi ne patrila Elena a dals'i dve, kter'e budou v pr'ipade potreby k dispozici. Tyhle tri spolu s jeho str'azn'ymi znamenalo dohromady alespon pet lid'i, se kter'ymi se bude muset vypor'adat, maxim'alne pak sedm.

Nikdo z nemocnicn'iho person'alu nemel n'avstevy jeho pokoje r'ad, jelikoz vedeli, co byl zac, takze ho moc casto nekontrolovali. A ted, kdyz Elena prisla a zase odesla, Rais vedel, ze m'a neco mezi sedes'ati a devades'ati minutami, nez by se mohla vr'atit.

Перейти на страницу:

Похожие книги

Академик Императорской Академии Художеств Николай Васильевич Глоба и Строгановское училище
Академик Императорской Академии Художеств Николай Васильевич Глоба и Строгановское училище

Настоящее издание посвящено малоизученной теме – истории Строгановского Императорского художественно-промышленного училища в период с 1896 по 1917 г. и его последнему директору – академику Н.В. Глобе, эмигрировавшему из советской России в 1925 г. В сборник вошли статьи отечественных и зарубежных исследователей, рассматривающие личность Н. Глобы в широком контексте художественной жизни предреволюционной и послереволюционной России, а также русской эмиграции. Большинство материалов, архивных документов и фактов представлено и проанализировано впервые.Для искусствоведов, художников, преподавателей и историков отечественной культуры, для широкого круга читателей.

Георгий Фёдорович Коваленко , Коллектив авторов , Мария Терентьевна Майстровская , Протоиерей Николай Чернокрак , Сергей Николаевич Федунов , Татьяна Леонидовна Астраханцева , Юрий Ростиславович Савельев

Биографии и Мемуары / Прочее / Изобразительное искусство, фотография / Документальное