Pan rada si mnul čelo (пан советник вытирал себе лоб;
Pan rada si mnul čelo, na němž mu vyrážel pot tísně. Ano, řekl si, tuhle mne ošidil sklepník o pár korun; a já jsem si zavolal majitele, a ten toho sklepníka namístě vyhodil. Vy zloději, syčel na něj, já už se postarám, aby vás nikdo v Praze nevzal do lokálu! A ten člověk neřekl ani slovo a šel… měl takové vysedlé lopatky pod tím fráčkem.
Pan rada už nevydržel v posteli (пан советник не выдержал в постели = пану советнику не лежалось в постели); sedl si ke svému rádiu a navlékl si sluchátka (сел к радио и надел наушники); ale rádio bylo němé (но радио было немым), byla němá noc (немой была ночь), němé hodiny noci (немые часы ночи); a pan rada si opřel hlavu do dlaní (пан советник подпер голову рукой;
Pan rada už nevydržel v posteli; sedl si ke svému rádiu a navlékl si sluchátka; ale rádio bylo němé, byla němá noc, němé hodiny noci; a pan rada si opřel hlavu do dlaní a vzpomínal na lidi, které kdy potkal, na ty divné a mladé lidi, se kterými si nijak nerozuměl a na které nikdy nemyslel.
Ráno se zastavil na komisařství (утром он зашел в комиссариат); byl trochu bledý a rozpačitý (был немного бледным и растерянным): „Tak co (так что),“ ptal se ho policejní inspector (спросил его полицейский инспектор), „vzpomněl jste si na někoho (вы вспомнили кого-нибудь), kdo vás třeba nenávidí (кто вас может ненавидеть)?“
Pan rada potřásl hlavou (пан советник /отрицательно/ замотал головой). „Já nevím (я не знаю),“ řekl nejistě (сказал он неуверенно). „Totiž těch (то есть тех), kteří by mne mohli nenávidět (кто мог бы меня ненавидеть), je tolik, že (столько, что)…“ A mávl bezradně rukou (и он беспомощно махнул рукой;