Hodina Býka

Čedi bezděky zamrazilo a bezmocně se ohlédla. Fai se bleskurychle sklonila nad přijímačku a Grif mimovolně zaťal pěst, v níž dosud svíral prsty rozradované velitelky expedice.

„… hlášení pro členy expedice z planety…“ zde stroj přestal, vydal pár nejasných zvuků a znovu lhostejně pokračoval:

„Umístili jsme ukazatel galaktických souřadnic i s výstrahou na pustém satelitu obydlené planety. Slyšte nejdříve výstrahu: 02, 02, 02, 02… Slyšte výstrahu!“

„A - ach!“ vzdechl kdosi s hlubokým rozčarováním, když se stroj na okamžik odmlčel. ‘ „výstraha pro život na kyslíkové bázi! Nepřistávejte! Planeta je velmi hustě osídlena humanoidní civilizací, která není účastníkem Velikého Okruhu. Index technické vyspělosti kolem 36. Žádost o přijetí našeho hvězdoletu zamítli. Nechtějí návštěvy z kosmu. Nepřistávejte na planetě!“

Stroj znovu udělal pauzu, a pak se objevily značky, nedůležité pro Pozemšťany, kteří už souřadnice znali. Lidé stáli mlčky, dokud se nezačaly opakovat noty a poznávací značky Galaktické výzvy.

„Je to — jasné!“ Olla Dez vypnula přijímač.

„Ano…,“ řekl nevesele astronavigátor. „Pumová stanice na satelitu. Pracuje bez poruchy už třetí století. Cefeané jsou chlapíci!“ „Ovšem, nebýt jich…,“ začala Olla.

„Pak bychom tu nebyli,“ zasmál se suše Sol Sajin.

Lidé se konečně rozhýbali, začínali hovořit a jeden před druhým se snažili ukrýt své zklamání.

„Prosím o chvilku pozornosti,“ přerušil hovor Grif Rift a obrátil se k Fai Rodis: „Jaký máme plán?“

„Stejný jako předtím. Beze změn,“ odpověděla klidně a pevně.

„Je nutné letět nejdříve k satelitu, když nám zpráva Cefeanů potvrzuje, že je pustý?“ zeptal se Grif.

„Je to nutné. Při zkušenostech, které máme, můžeme si všimnout něčeho, co třeba nemohli pochopit, a tedy ani zpozorovat Cefeané. Možná že na oběžnici zůstala zařízení bývalé tormanské civilizace, která je teprve v poslední době v úpadku. Na planetě mohla existovat daleko starobylejší civilizace, vymřelá nebo vyhlazená dnešními obyvateli Tormansu, jsou-li to přistěhovalci…“

Grif Rift přikývl mlčky na souhlas.

Temný Plamen se pomalu přibližoval k satelitu, a když s ním vyrovnal svou orbitální rychlost, začal obíhat pustou kouli šest set kilometrů nad povrchem, jako Saturnův Mídas.

Mohutné stereoteleskopy ohledávaly šedý povrch, zbrázděný místy rozsedlinami propastí a nevysokých hor.

Pásy exponovaných filmů se přímo v aparátech zvětšovaly natolik, že se daly rozeznat i jednotlivé kameny. Ale ani oblet napříč nepřinesl sebemenší důkaz, že by na měsíci někdy existovaly rozumné bytosti. Podařilo se objevit i pumovou stanici Cefeanů, umístěnou velmi vhodně v polokruhovitém výřezu kolmé stěny ze světlé pórovité lávy. Po tohoto místa, chráněného před meteority, svrhla posádka Temného Plamene při druhém obletu pumovou stanici, která v jazyce Velikého Okruhu sdělovala, že paprskový hvězdolet ze Země sem přiletěl se speciálním posláním a že přistane na planetě. Bude-li stanice pracovat déle než pět let od chvíle, kdy byla svržena, znamená to, že hvězdolet zahynul a planeta Země s poznávacími značkami ST 3388+04 ŽF prosí, aby o tom byla při nejbližší příležitosti podána zpráva Okruhu.

„Jen abychom ji nezapomněli vypnout při zpáteční cestě,“

poznamenal starostlivě Div Simbel. „Podobné případy se staly, třeba z radosti, že posádka unikla z nebezpečné planety.“ „Naše stanice má preventivní zařízení, totiž sdružený okruh,“ ujistil ho Sol Sajin. „Jakmile se začneme vzdalovat od Tormansu a jeho měsíce, začne sonda houkat, dokud ji nevypneme.“

„Všechno je tedy hotovo! Měli bychom se vydat k Tormansu,“ řekl inženýr a zívnul.

„Budeme mít dost času na odpočinek. Fai Rodis už předem upozorňovala, abychom se přibližovali k planetě co nejpomaleji z osvětlené strany a nepoužívali lokátorů ani signálních zařízení.“

„Přikrádat se nepozorovaně, jako primitivní lovci, když číhali na zvěř?“ pousmál se Sol Sajin.

„Vám se to nelibí?“ divil se Div Simbel.

„Je v tom něco nedobrého, skrývat se, blížit se potají!“ „Fai Rodis říkala, že nesmíme obyvatele Tormans polekat. Jsouli jejich pocity k hostům z vesmíru nepřátelské, vyvolá u nich přílet Temného Plamene rozhořčení a my pak budeme musit měsíc či dva kroužit po oběžné dráze kolem planety, abychom se naučili jejich řeč a poznali jejich způsob života.

Jinak jim nedokážeme ani vysvětlit, proč tu jsme!“

„Cefeané to dokázali!“

„Zřejmě tak, že se naučili jednu či dvě věty. A taky nedostali povolení k přistání! Ale my se nesmíme nechat odmítnout, urazili jsme příliš dalekou cestu. A pak, Tormans je náš cíl, a ne nějaká náhodně zpozorovaná planeta,“

řekl Div Simbel.

„A nepodobá se to nemravnému špehování za rohem?“

nevzdával se Sol Sajin. „Nejsou to metody vhodné pro lidi z pravěku, ale ne pro vyšší formy společnosti? Tady jde naše socioložka. Co vy o tom soudíte, Čedi?“ Inženýr zopakoval dívce rozhovor.

Ta se nějakou chvíli zamyslila a pak řekla rozhodně: