Hodina Býka

Po maturitě v Petrohradě r. 1922 nastoupil do námořní služby, jež mu v létě umožňovala poznávat největší oceány a v zimě studovat na universitě, než mu paleontolog akademik P. P. Suškin, jehož nadšený adept vědy zaujal, opatřil stálé laborantské místo. Budoucímu paleontologovi se už v r. 1927 podařilo zjistit na Severu obrovské naleziště vyhynulých ještěrů, o čemž pojednává i jeho první vědecká práce. Vedle paleontologických expedic se ve třicátých letech pro své zkušenosti a jako důlní inženýr (externě vystudoval hornický institut) účastní též geologických výprav a pomáhá tak industrializující se socialistické zemi odhalovat nerostná bohatství Uralu, Střední Asie a Sibiře.

Ve vědeckém díle jako kandidát (od r. 1940 už jako doktor) biologických věd navazuje na „geotektoniku“ M. M. Těťajeva a s využitím Darwinovy živelné a Engelsovy materialistické dialektiky postupně formuluje zákonitosti nové disciplíny na pomezí paleontologie a historické geologie - tzv. tathonomie (základní, zobecňující díloTafonomija i geologičeskaja letopis, 1950, populárnější výklad v čas.

Priroda 1954, č. 3). V pozdější práci se zaměřuje k biologickým problémům paleozoologie.