Hodina Býka

Proto i expedice Temného Plamenu má spasitelské poslání a Jefremov s převahou ukazuje, proč lidstvo nemůže od tohoto poslání upustit, třebaže se — jako žádný zápas o lepší příští — neobejde bez rizika a obětí. Přitom vyslanci Země „nechtějí opakovat omyly starověkých kolonizátorů“, ale — obdobně jako před nimi řadový ruský revolucionář Gusev, jehož na Mars vyslal Jefremovův literární učitel a rádce A. N. Tolstoj(Aelita)- pokládají za svou povinnost pomoci vykořisťovaným soudruhům bratrské planety.

Obraz rozvinuté technické automatizace, jak jsme jej zčásti už poznali v „Mlhovině v Andromedě“, je zde zcela v duchu fantastického žánru barvitě rozšířen o pohádkové zázraky. Vystřelit z hvězdoletu translační věž a vztyčit ji na vzdáleném kopci bez opuštění korábu není pro posádku žádným problémem, stejně jako proklestit na dálku lesy či vyhloubit podzemní chodby. Totéž platí o neviditelných obranných clonách či rozkošných devítinohých bateriových robotech, kteří jako věrní psíci provázejí kosmonauty na každém kroku…

I v charakteristice postav je patrná autorova snaha více je individualizovat, vdechnout jim emocionální jiskru.

Připomenuli-li jsme už Tolstého utopický román z dvacátých let, pak nelze zamlčet, že historie lásky Pozemšťana ke krásce z jiné planety se zde opakuje v milostném románku astronavigátora a mladičké Tormanťanky, završeným šťastným happy-endem: Vir zůstává na planetě po boku své milé, aby Tormanťanům pomohl připravit revoluci a skoncovat s Hodinou Býka.

Konečně je třeba vyzvednout, jakou úlohu tentokrát Jefremov přisoudil Ženě s velkým Ž. Z třináctičlenné expedice je šest žen, a právě žena výjimečné psychické až hypnotizující síly velí výpravě; je zde lingvistka, která z televizních pořadů cizí planety dokáže během několika dnů zjistit strukturu jazyka a naučit mu posádku, podobně jako zase socioložka dokáže určit strukturu sociální, bioložka základní přírodní podmínky atd. Přitom jsou to krásné, sportovně zdatné ženy se značnou dávkou ženské koketnosti až vyzývavosti.

V tendencích uvolněné fantastiky jsou zde stránky exotiky i erotiky, humoru i horroru (např. setkání s živočišnou obludou v pustině, obklíčení bandou narkomanů, přepadení velitelky žárlivou Čojovou souložnicí atd.)… Ty sice zbavují román oné vážné filosofické a encyklopedické tvářnosti, jaká převládala v „Mlhovině v Andromedě“, dnešní čtenář jim však uvěří někdy více než některým smrtelně vážně míněným exkursům do estetiky umělecké tvorby.

(Když např. Fai Rodis stojí modelem sochaři nebo naopak zase sama maluje.) Jan Neruda vyslovil v dopise jedné milostivé paní, fingovaném jako fejeton, obavy z toho, aby se z jeho „Písní kosmických“ nestaly nakonec písně komické.

Avšak přes úžasný pokrok, který učinila věda a technika za jedinké století, ukázaly se básníkovy obavy liché. Ani fantastická romaneta jeho přítele Jakuba Arbesa, ani fantastické romány jeho současníka Julesa Verna nepůsobí dnes komicky, nýbrž mile poeticky, a např. ve filmových revokacích Karla Zemana si podmaňují nové generace dalšími estetickými významy.

Představujeme si, že až pravnuci našich prapravnuků vyšlou ke galaxiím Andromedy či souhvězdí Býka sondu s Jefremovovými kosmickými romány (v kódovém jazyce Velkého Okruhu), nikdo se jim tam nevysměje, nýbrž budou pro svůj hluboký humanismus přijaty s láskou a porozuměním, a naši vzdálení bratři a sestry stráví nad nimi chvíle poetického okouzlení, podobně jako nás dnes dojímají mýty a eposy dávných věků…

MILOSLAV WAGNERIvan Antonovič JefremovV životěIvana Antonoviče Jefremova(nar. 22. IV. 1907 v obci Vyrice u Leningradu, zemřel 8. X. 1972 v Leningradě se spojila náročná dráha exponovaného vědce s uměleckou drahou dnes nejpopulárnějšího sovětského spisovatele vědeckofantastických románů. Původem z rodiny drsného obchodníka s dřívím, našel po přesídlení do Chersonu a rozpadu rodiny za občanské války horlivý čtenář Verna, Haggarda, Sven Hedina a Przewalského útočiště v rudé autorotě, s níž také jako čtrnáctiletý prodělal perekopské tažení.