Hodina Býka

Od té doby uplynulo tři sta let. Nejvzdálenější kosmické světy jsou pro nás dnes na dosah ruky. V praxi ovšem netrvá cesta jen pouhý okamžik. Musíme připočítat dobu potřebnou k proniknutí do nulového prostoru, i čas, který zaberou složité výpočty při určování bodu výstupu. A také přibližovací manévr znamená zdržení, protože hvězdolet musí užít obyčejných anamezonových motorů a subsvětelné rychlosti. Ale co znamenají dva tři měsíce práce ve srovnání s milióny světelných let, kterých by bylo zapotřebí, kdybychom musili překonávat kosmické vzdálenosti obvyklou spirální cestou jako světlo, kdybychom neměli přímočarý paprskový hvězdolet! Proti němu i rozdíl rychlosti mezi želvou a normálním hvězdoletem je pouhé nic!“

Jako na ilustraci učitelových slov, vnořil se vlak do dlouhého tunelu. Ve voze zaplálo opálové světlo a odstínilo neprůhlednou tmu za oknem. A pak znenadání zazářila a otevřela se nedozírná planina, porostlá stříbrnou travou.

Široko do stran zakroužily vzdušné víry, zvednuté prudkou jízdou vagónů. Jasně modrý pruh v dálce označoval pravěké terasovité hory, mezi nimiž směrem k Indickému oceánu ležela náhorní plošina Revat. Byla docela blízko od stanice, a aby k ní dospěli, nepotřebovali mladí cestovatelé nic víc než vlastní nohy, dostatečně vytrénované v chůzi i běhu.

Vzdálený hřbet se dal uhodnout jen podle odstínů oblohy a slunce chýlícího se k západu. Tráva sekala poutníky do holých nohou a vyvolávala svědění pokožky, vítr jim ovíval záda suchým žárem. Stoupající vzdušné proudy obklopily jako mihotavá stěna řetěz plochých kopců. Kdyže vyšplhali k průsmyku, mladí lidé ztuhli překvapením.

Nečekaný les obrovitých sekvojí zakrýval střed náhorní roviny. Čtyřiatřicet širokých cest, podle počtu hlavních vektorů Velikého Okruhu, se rozebíhalo z lesa ke svahům okolních kopců z hnědorudého čediče, jejichž kolmé stěny byly pokryty basreliéfy. Žáci je neprohlíželi a zamířili hlavní cestou z bílého kamene k lesu. Jen dva kulaté sloupy z černého granitu označovaly vchod. Pod vysoko vztaženými větvemi sekvojí zeslábla oslepující sluneční záře a ustal šelest větru. Neúprosná moc velikánských kmenů nutila žáky zmírnit krok a snížit hlas, jako by vstoupili do tajemné říše, vzdálené od celého světa. Vyměňovali si vzrušené a zvědavé pohledy, čekali cosi neobyčejného.

Když ale vstoupili na hlavní rovinu, pod dřívější neúprosný žár oblohy, zdál se jim pomník Temného Plamene příliš prostý.

Model kosmické lidi měl podobu polokruhovité kupole z temně zeleného kovu a bal rozdělen širokou přímou trhlinou, jako rozťatý kolosálním mečem. Kolem základny pod kruhovým výběžkem byly rozestaveny sochy lidí. Podnoží památníku tvořila pevně stočená spirála ze světlého, zrcadlově zářícího kovu, zapuštěného do černého kamene.

Počet postav byl u každé z oddělených částí jiný. Na západní straně pět, na východní osm. Žáci rychle pochopili jasnou symboliku.

„To je smrt, která stojí mezi astronauty zahynulými na Tormansu a těmi, kdo se vrátili na Zemi,“ zašeptala pobledlá Ajoda.

Učitel mlčky svěsil hlavu.

KAPITOLA I

Planeta Tormans

„Pokusila jsem se ve svém referátu zdůvodnit, proč pokládám expedici na Tormans za velmi důležitou. Dovolte mi, abych se v závěru zmínila o tom, jak planeta dostala své jméno. Ve starověku, ještě v éře Rozděleného Světa, napsal Arthur Lindsay fantastický román o cestě na jednu z planet v souhvězdí Arktura. Byl to vlastně mýtus o planetě, na níž se soustřeďovaly všechny hříchy lidstva. Jmenovala se Tormans, což v tehdejším jazyce znamenalo, Utrpení’.

Kniha vzbudila obdiv světové veřejnosti, hlavně díky autorově nevyčerpatelné fantazii. Pro naši generaci to byla jen jedna z mnoha starověkých, dávno zapomenutých pohádek.

Když jsme ale před, dvaasedmdesáti lety — jak všichni víte — dostali z Velikého Okruhu zprávu o podivné planetě rudého slunce v souhvězdí Rysa, vzpomněl si historik Kin Ruch na pravěký mýtus a nazval novou planetu Tormans.“

Altový hlas Fai Rodis zmlkl a v sále Rady Astronautiky zavládlo na okamžik úplné ticho. Pak se objevil na tribuně hubeny muž se vzpurně trčící ryšavou kšticí. Celá Země ho dobře znala. Nejen jako přímého potomka znamenitého matematika Rena Boze, který div nezahynul při pokusu se směrovaným zářením, ale i jako teoretika pro navigaci paprskových hvězdoletů. Lidé, kteří viděli pomník Rena Boze, prohlašovali, že Vel Cheg je svému pradědovi velmi podobný.

„Výpočty jsou skončeny a neodporují hypotéze, kterou tu vyslovila Fai Rodis. Přes kolosální vzdálenost Tormansu je docela možné, že tři hvězdolety, které koncem epochy Rozděleného Světa opustily Zemi, mohly k planetě doletět.