Mistr a Marketka

„Ano,” pokračoval Korovjeva zvedl varovně ukazovák, „ale pozor! Pozor, opakuji! Jen aby ty něžné skleníkové rostlinky nenapadl nějaký mikroorganismus, nenahlodal jim kořínky a ony neshnily! To se ananasům stává! Běda, běda!” „Rád bych věděl,” zajímal se Kňour a prostrčil svou kulatou hlavu mříží, „co dělají na terase.” „Obědvají,” vysvětloval dlouhán, „podotýkám, že tu mají velice slušnou a lacinou restauraci, kamaráde. Já osobně, jako správný turista, který se chystá na dalekou cestu, bych s chutí něco pojedl a vypil orosenou sklenku piva.” „Já taky,” přidal se Kňour, a už si to oba darebové šinuli po asfaltové cestičce pod lipami přímo k terase nic zlého netušící restaurace. Bledá a unuděná žena v bílých ponožkách a bílém baretu, s myším ocáskem vlasů, seděla na secesní židli v rohu terasy, kde se vcházelo mezerou v kovovém zeleném plůtku do restaurace. Před ni ležela na obyčejném kuchyňském stole tlustá účetní kniha, kam kdovíproč zapisovala každého hosta. Zastavila Korovjeva a Kňoura slovy: „Průkazy!” a nedůvěřivě si prohlédla Korovjevůvskřipec, Kňourůvvařič a prodřený loket. „Prosím za prominutí, jaké průkazy?” podivil se Korovjev.

„Jste spisovatelé?”

„Samozřejmě,” odpověděl důstojně Korovjev.

„A máte průkazy?” opakovala tvrdohlavě žena.

„Štěstí moje…,” spustil něžně Korovjev.

„Já nejsem žádný štěstí,” přerušila ho.

„Škoda,” řekl zklamaně a pokračoval jiným tónem: „Když tedy nechcete být moje štěstí, čehož nesmírně lituju, ale prosím, jakje libo… Taktedy, když si chcete ověřit, jestli Dostojevskij je skutečný spisovatel, budete na něm žádat průkaz? To si raději přečtete libovolných pět stránekz kteréhokolivjeho románu a poznáte i bezprůkazu, že to byl velký autor! Troufám si dokonce tvrdit, že na to žádné papíry neměli Co myslíš?” obrátil se ke Kňourovi. „Sázím se, že ne,” odpověděl kocour, postavil vařič na stůl vedle knihy a utřel si pot na začouzeném čele. „Vy ale nejste Dostojevskij,” namítla žena, kterou se Korovjevsnažil zmást. „Kdoví, kdoví,” odpověděl.

„Dostojevskij dávno umřel,” prohlásila, ale už ne takpřesvědčivě. „Protestuju!” zvolal vášnivě Kňour. „Dostojevskij je nesmrtelný!” „Vaše průkazy, soudruzi,” opakovala neústupně žena.

„Uznejte, že to je směšné!” nevzdával se Korovjev. „Spisovatele přece nepoznáte podle legitimace, ale podle toho, jakpíše. Co vy víte, jaké náměty se roji v mé hlavě?

Nebo v jeho?” a ukázal na kocoura. Ten hbitě smekl čepici, snad proto, aby si žena mohla líp prohlédnout jeho hlavu. „Ustupte, soudruzi,” žádala je podrážděně, zřejmě jí došla trpělivost. Korovjeva Kňour ustoupili, aby mohl projít literát v šedém obleku a v letní bílé rozhalence s límcem navrch. Tiskl pod paždí noviny, přívětivě pokynul neoblomné ženě, v chůzi letmo načmáral do předložené knihy nějakou kudrlinku a vstoupil na terasu. „Ouvej,” povzdechl si smutně Korovjev, „když pomyslím, jaksvírá v rukou orosenou sklenku piva, po které jsme my ubozí vandrovníci tolikprahli! Je to s námi zlé, už si nevíme rady.” Kňour jenom trpce pokrčil rameny a narazil si čepici na svou kulatou hlavu, porostlou hustou, jakoby kočičí srstí. Vtom se nad skloněnou ženou ozval tichý, ale pánovitý hlas: „Pusťte je, Sofie Pavlovno.”

Žena překvapeně vzhlédla od knihy. V otvoru zeleného plůtku se zabělala náprsenka a pečlivě sestřižená kozí bradka.

Pirát přátelsky hleděl na dva podezřelé otrhance a dokonce je pobízel širokým gestem, aby vešli. Archibald Archibaldovič byl vedoucím restaurace a jeho slovo tady platilo. Sofie

Pavlovna se poslušně zeptala Korovjeva: „Jméno, prosím?”