Ale ovsem
(ну, разумеется;Ale ovsem, ty o tom jako nev'is; ale kdybys tem lidem nejak naznacil, ze plukovn'ik Hampl sl'ibil deset tis'ic – Tak dobre, tak at to rekne tvuj str'azmistr. Pros'im te, kamar'ade! – Tedy promin. Dekuju ti.“
Plukovn'iku Hamplovi se ponekud ulevilo po tomto stedr'em rozhodnut'i
(полковнику Хамплу стало немного легче после /принятия/ этого щедрого решения); mel dojem (у него было чувство), ze ted aspon m'a s'am nejak'y pod'il na st'ih'an'i toho zatracen'eho zlodejsk'eho spi'ona (что теперь он, по крайней мере, и сам принимает участие в поимке этого проклятого вора-шпиона;Plukovn'iku Hamplovi se ponekud ulevilo po tomto stedr'em rozhodnut'i; mel dojem, ze ted aspon m'a s'am nejak'y pod'il na st'ih'an'i toho zatracen'eho zlodejsk'eho spi'ona. Lehl si na sofa, protoze byl unaven t'im rozcilov'an'im, a maloval si, jak sto, dve ste, tri sta muzu (vsichni byli zrzav'i a cenili veverc'i zuby jako pan Pistora) prohl'izej'i vlaky, zastavuj'i auta let'ic'i k hranic'im, cekaj'i na svou korist za rohem ulice a n'ahle vykroc'i se slovy: „Ve jm'enu z'akona. Pojdte se mnou a drzte hubu.“
Pak se mu zd'alo
(потом ему грезилось;