Mistr a Marketka

„Velice mě těší,” vypískl tlusťoch, co se podobal kocourovi, rozpřáhl se a vlepil Varenuchovi facku, až mu sletěla z hlavy čepice a zmizela nenávratně v záchodovém otvoru. Od tlusťochova úderu se místnost na okamžikrozzářila neklidným světlem a následoval hromový rachot. Pakse znovu zablesklo a před administrátorem se vynořil další chlapík, mrňous, ale s atletickými rameny, ryšavý jako oheň… Jedno oko měl celé potažené bělmem a z huby mu vyčníval mohutný špičák… Byl nejspíš levák, protože administrátora „opracoval” z druhé strany. Hned nato znova zahřmělo a na dřevěnou střechu záchodu zabubnoval liják. „Co to děláte, sou…,” zašeptal celý tumpachový Varenucha, ale vtom si uvědomil, že slovo „soudruzi” se nehodí pro bandity, kteří přepadnou člověka na veřejném záchodku, a zasípal: „Obča…” Zarazil se, protože si ti dva nezasloužili ani tohle oslovení, a vtom utržil třetí prudkou ránu neznámo od koho z těch dvou, až mu z nosu vytryskla krevrovnou na košili. „Co to máš v tý tašce, parazite?” zaječel pronikavě kocourovitý. „Telegramy? A přitom tě varovali telefonicky, abysje nikam nenosil, viď? Varovali, ptám se tě?” „Va… ro… va… va… li…,” vykoktal administrátor a nemohl popadnout dech. „A tyspřesto šel? Dej sem tašku, syčáku!” vykřikl druhý huhňavým hlasem, známým z telefonu, a vytrhl mu z rukou aktovku.Nakonec ho oba chytili pod paždí, násilím odvlekli z parku a uháněli s ním po Sadové. Bouře řádila jako pominutá, voda se s rachotem a úpěním řítila do kanálů, všude kolem se vzdouvaly a čeřily vlny, ze střech chlístala voda, co se nevešla do okapů, a z průjezdů se valily zpěněné proudy.

Všecko živé se vytratilo z celé Sadové ulice, a takIvana Saveljeviče neměl kdo zachránit. Bandité přeskakovali kalné potoky, co chvíli je ozářil blesk, a zanedlouho dotáhli polomrtvou oběť k domu číslo 302b. Vtrhli do průjezdu, kde se u zdi krčily dvě bosé ženy a držely v ruce punčochy a střevíce. Paktrojice pronikla na schodiště číslo šest a Varenucha, blízký šílenství, byl vynesen do čtvrtého poschodí a hozen na podlahu v známé tmavé předsíni Lotrovova bytu.

Oba banditi zmizeli, jako když se po nich země slehne, a místo nich se objevila v předsíni nahá dívka. Měla zrzavé vlasy a oči jí ohnivě světélkovaly. Ivanu Saveljeviči bylo jasné, že tohle je to nejhorší, co ho mohlo potkat, a proto zasténal a odvrátil se ke stěně.

Dívka přistoupila až k němu a položila mu ruce na ramena.

Ubožákovi se zježily vlasy, protože i přesstudenou, promočenou látku košile cítil, jakdívčiny ruce ledově mrazí. „Ukaž, já tě políbím,” pronesla něžně a její fosforeskující oči se ocitly těsně u Varenuchových. V tom okamžiku administrátor pozbyl vědomí, a takuž dívčin polibeknevnímal.

11 IVANOVO ROZDVOJENÍ

Lesna protějším břehu řeky, ještě před hodinou projasněný májovým sluncem, zešedl, rozplizl se a nakonec docela zmizel. Za oknem visela dešťová clona. Na obloze občasvyšlehovala ohnivá vlákna, nebe pukalo a pokoj nemocného se ozářil hrozivým rozeklaným světlem. Ivan tiše plakal, seděl na posteli a pozoroval kalnou, divoce zpěněnou hladinu řeky. Při každém zahřmění srdceryvně zasténal a zakryl si rukama obličej. Na podlaze se válely popsané listy; sfoukl je vítr, který vnikl těsně před bouřkou do pokoje. Básníkse pokoušel sepsat oznámení o nebezpečném konzultantovi, ale nedařilo se mu to. Hned jakdostal od obtloustlé ošetřovatelky, které říkali Praskovja Petrovna, špačektužky a papír, zamnul si energicky ruce, hbitě se uvelebil u stolku a pustil se směle do psaní. Začátekmu nedělal potíže: „Milice. Oznámení člena MASOLITu Ivana Nikolajeviče Bezprizorného. Včera večer jsme si vyšli s nebožtíkem M. A. Berliozem na Patriarchovy rybníky…” Ale hned se zapletl — zavinilo to především slovo „nebožtík”. Vycházel totiž holý nesmysl. Jakto, „vyšli jsme si s nebožtíkem”? Nebožtíci přece nechodí! Vážně, nakonec ho ještě budou považovat za blázna, usoudil a začal opravovat, co napsal. Výsledekbyl následující: „sM. A. Berliozem, později nebožtíkem…” Ani to autora neuspokojovalo. Nezbývalo než vymyslet třetí verzi, ale ta dopadla ještě hůř než obě předchozí:„

…sBerliozem, který spadl pod tramvaj… ”Navíc se do toho přimíchal neznámý skladatel, jmenovec, a takIvan musel připojit „nikolivskladatelem…” Když se dost natrápil s oběma Berliozy, všecko přeškrtal a rozhodl se začít něčím působivým, aby okamžitě upoutal čtenářovu pozornost. Napsal, že kocour nasedl do tramvaje, a pakpřešel k epizodě s uříznutou hlavou. Hlava a konzultantovo proroctví ho přivedly k myšlence na Piláta Pontského a pro větší přesvědčivost se rozhodl vyložit celý příběh o prokurátorovi od okamžiku, kdy Pilát v bílém plášti s purpurovou podšívkou kráčel sloupovím paláce Heroda Velikého. Usilovně pracoval, dokonce se pokoušel nakreslit Piláta Pontského a pakkocoura, jakstojí na zadních. Ale ani kresby nepomáhaly — výklad byl čím dál zamotanější a nesrozumitelnější.