Mistr a Marketka

Pakzoufalý výkřik, kočičí mňoukání a rychlé cupitavé krůčky dolů, pryč odtud! Konečně se dočkal. Kolem se přehnal smutný mužík, bezklobouku, s poškrábanou lysinou a v promáčených kalhotách. Křižoval se, cosi blekotal a tvářil se nepříčetně. Cloumal klikou domovních dveří a v tom strachu zapomněl, jestli se otvírají dovnitř nebo ven. Konečně na kliku vyzrál a doslova vylétl na sluncem zalitý dvůr. Po této zkoušce Maxmilián Andrejevič už nemyslel na nebožtíka synovce ani na byt a rozklepal se při pomyšlení, jakému nebezpečí unikl. Opakoval tiše: „Všecko je jasné, všecko je jasné!” a vyběhl ven. Za několikminut už ho autobusunášel ke Kyjevskému nádraží. Zatímco ekonom plánovač seděl v komoře, prožíval mužíkhorké chvíle. Jmenoval se Andrej Fokič Šťávin a byl bufetářem ve Varieté. Po dobu vyšetřování se držel stranou, pouze nápadně zesmutněl, ještě víc než obvykle, a vyptával se posílkáře Karpova, kde bydlí cizí mág. Sotva se rozloučil s ekonomem, vyšlapal do čtvrtého patra a zazvonil u dveří bytu číslo 50. Hned nato se otevřely dveře, Šťávin sebou škubl, ucouvl a chvíli trvalo, než se odhodlal vstoupit. A nebylo divu.

Přišla mu otevřít služebná, která měla na sobě všeho všudy koketní krajkovou zástěrku a na hlavě krajkový čepeček. K tomu na nohou zlaté střevíčky. Jejímu dokonalému zjevu se nedalo nic vytknout, až na jediný defekt — temně fialový šrám na krku. „Jen pojďte dál, když už jste zazvonil,” pobízela ho a upřela na něj zelené, nestoudné oči. Andrej Fokič vyjekl, zamžikal a vkročil do předsíně s kloboukem v ruce. Vtom zařinčel telefon. Panská si bezostyšně stoupla jednou nohou na židli, zvedla sluchátko a zašveholila:

„Haló!” Bufetář nevěděl kam s očima, rozpačitě přešlapoval a pomyslel si: Že má ale cizinec panskou, fuj tajksl, taková nestydatost! a aby se vyhnul pokušení, pošilhával stranou. Prostorná zšeřelá předsíň byla doslova zavalena podivnými předměty a obleky. Taknapříklad přesopěradlo židle byl přehozený smuteční plášť s ohnivě rudou podšívkou a na stolku pod zrcadlem ležel dlouhý kord s blýskavou zlatou rukojetí.

Tři kordy se stříbrnými rukojeťmi stály klidně v koutě, jako by to byly deštníky či hůlky. Na sobích parohách visely čapky s orlími péry. „Co si přejete? Prosím?” švitořila panská do sluchátka. „Jakprosím? Baron Maigel? Ano. Maestro je dnesdoma. Jistě, rád vásuvidí. Ano, přijdou hosté… Fraknebo smoking. Cože? Kolem půlnoci.” Když domluvila, zavěsila a obrátila se k Šťávinovi: „Co si přejete?” „Potřebuju nutně mluvit s panem umělcem.”

„Jakže? S ním osobně?”

„Ano prosím,” přisvědčil rozteskněle bufetář.

„Já se zeptám,” slíbila nerozhodně panská, pootevřela dveře do pracovny nebožtíka Berlioze a oznamovala: „Rytíři, přišel nějaký člověk, takový mrňous, a říká, že potřebuje nutně mluvit s maestrem.” „Ať vejde,” ozval se zevnitř Korovjevůvnakřáplý hlas.

„Běžte do přijímacího pokoje,” vybídla panská hosta suverénně, jako by její obleknevzbuzoval nejmenších námitek, pootevřela dveře dalšího pokoje a vyklouzla z předsíně. Šťávin poslechl a vstoupil. V mžiku docela zapomněl, proč sem vlastně přišel — do té míry ho překvapilo zařízení pokoje. Velkými okny s barevnými tabulkami (výmysl záhadně zmizelé klenotnice) se linulo dovnitř přízračné, jakoby chrámové světlo. V obrovském starodávném krbu plápolala polena, ačkoli venku byl teplý jarní den. Ale tady v pokoji nebylo ani trochu vedro, spíš každého, kdo vešel, ovanula podivná sklepní vlhkost. Před krbem se vyhřívalo na tygří kůži černé mohutné kocouřisko a spokojeně mžouralo do ohně.

Při pohledu na stůl pobožný bufetář strnul: byl pokryt církevním ornátem a stály na něm baterie lahví — břichatých, zaprášených i pokrytých plísní. Mezi nimi probleskovala mísa a nebylo těžké uhodnout, že je celá z ryzího zlata. U krbu malý zrzek, s nožem zasunutým za pás, opékal na dlouhém kordu kousky masa. Šťáva skapávala do ohně a kouř unikal komínem. Pečené maso lákavě vonělo, ale mimo to se v pokoji mísila dráždivá vůně silných voňaveka kadidla. Andrej Fokič četl v novinách o Berliozově smrti a teď ho napadlo, že tu snad sloužili — nastojte — za nebožtíka zádušní mši. Ale rychle tuto zřejmě nesmyslnou myšlenku zahnal. Vtom bufetáře překvapil mohutný basotázkou:

„Čím mohu sloužit?”