Nepřemožitelný

Máme čtrnáct set dvacet rentgenů v poli, to znamená, že záření proniklo silovou bariérou…, pochopil Rohan. Netušil, že je něco takového možné. Když se však podíval na hlavní ukazatel výkonu, pochopil, jaké nálože astrogátor použil. Tato energie by stačila přivést k varu vnitrozemní moře střední velikosti. Horpach nechtěl riskovat další výstřel. Snad to přehnal, ale teď přinejmenším měli zase jen jednoho protivníka.

Na obrazovkách se jim nabízela nevídaná podívaná. Kadeřavý, květák připomínající vrchol hřibu planul všemi barvami duhy, od stříbřité zeleně až po pastelově meruňkový a karmínový šarlat. Teprve teď si Rohan všiml, že poušť není vůbec vidět, neboť ji jako hustá mlha zakryl zvířený písek, který se zvedl do výše několika desítek metrů, neklesal a vlnil se jako opravdové moře. Technik stále hlásil údaje, které odečítal ze stupnice:

„Devatenáct tisíc v bodě nula… osm šest set v obvodu… jedna jedna nula dva v poli…“

Vítězství nad Kyklopem přijali hlubokým mlčením, vždyť triumfovat nad zkázou vlastní a navíc nejsilnější zbraně nebylo zvlášť velkou ctí. Lidé se pomalu rozcházeli. Hřib výbuchu v atmosféře stále rostl a náhle na vrcholu vzplál novou škálou barev, tentokrát zasažen paprsky slunce skrytého pod obzorem. Nakonec pronikl nejvyššími vrstvami ledových cirrusů a vysoko nad nimi se změnil v liliově zlatý, jantarový a platinový; tyto záblesky zalévaly ve vlnách z obrazovek celou řídicí kabinu, která hrála měňavými odstíny, jako by bílé pulty někdo poházel barvami pozemských květin.

Rohan užasl ještě jednou při pohledu na Horpachův oděv. Astrogátor byl v plášti — v onom sněhobílém slavnostním plášti, který na něm viděl naposledy v Bázi při slavnosti na rozloučenou. Zřejmě musel přes sebe přehodit první kus oděvu, který mu padl do ruky. S rukama v kapsách, s rozcuchanými vlasy na skráních, přeběhl očima po přítomných.

„Kolego Rohane,“ pronesl nečekaně měkkým hlasem, „pojďte ke mně.“

Rohan se bezděčně napřímil a přistoupil blíže k astrogátorovi, který se obrátil a mířil ke dveřím. Jak kráčeli za sebou po chodbě, slyšeli ventilačními otvory v šumu vháněného vzduchu tlumené a jakoby rozhněvané hučení lidské masy, která zaplňovala dolní sekce.

ROZHOVOR

Rohan vstoupil do astrogátorovy kajuty. Pozvání jej nepřekvapilo. Býval v ní sice málokdy, ale po jeho osamělém návratu do základny v kráteru ho povolali na palubu Nepřemožitelného a Horpach ho přijal právě zde. Taková pozvání nevěštila nikdy nic dobrého. Rohan byl tehdy ovšem příliš otřesen katastrofou v kaňonu, než aby se bál astrogátorova hněvu. Nebyl ostatně pokárán ani slůvkem, astrogátor se jen vyptával velmi podrobně na okolnosti, které provázely útok mraku. Rozhovoru se zúčastnil doktor Sax, který vyslovil domněnku, že Rohan se zachránil proto, že upadl do stavu strnulosti, který snižuje elektrickou aktivitu mozku, takže jej mrak považoval za zneškodněného, za jednoho z poražených. Pokud jde o Jarga, neurofyziolog se domníval, že řidič se zachránil čirou náhodou, když se při útěku ocitl mimo oblast útoku. Naproti tomu Terner, který se téměř do konce snažil bránit sebe i ostatní střelbou z laserů, choval se sice přesně podle svých povinností, avšak právě to jej zahubilo, protože jeho mozek pracoval normálně a upoutal na něj pozornost mraku. Mrak se zřejmě neorientoval v lidském myšlení a člověk pro něj tvořil určitý pohyblivý objekt, který manifestoval svou přítomnost elektrickými potenciály mozkové kůry. Promýšleli tedy s Horpachem a lékařem možnost, zda by se lidé dali chránit tím, že by byli uvedeni do stavu umělé strnulosti příslušným chemickým preparátem. Sax však namítl, že takový lék by pracoval v případě okamžité potřeby ‚elektrické kamufláže‘ s příliš velkým zpožděním a vysílat do akce ochrnuté lidi není možné.