Studie v šarlatové

„Ne. Z něho tak lehce něco nevytáhneš. Když má ale náladu, poví ti toho, až se budeš divit.“

„Rád bych ho poznal,“ řekl jsem. „Když už mám s někým bydlet, byl bych raději, kdyby to byl člověk vážný a klidný. Nejsem ještě v pořádku, špatně snáším hluk a nesmím se rozčilovat. Hluku a rozčilování jsem měl v Afganistanu tolik, že mi to bude stačit do konce života. Jak bych se mohl s tím tvým přítelem seznámit?“

„Určitě bude v laboratoři. Buď se v ní neukáže několik týdnů, nebo je tam od rána do večera. Jestli chceš, mohli bychom se tam po obědě podívat.“

„Rozhodně,“ odpověděl jsem a začali jsme mluvit o něčem jiném.

Cestou z Holbornu do laboratoře mi Stamford vyprávěl některé podrobnosti o člověku, který se měl stát mým spolubydlícím.

„Nesmíš se na mě hněvat, jestli se s ním neshodneš,“ řekl. „Nevím o něm nic víc, než co jsem se dozvěděl při náhodných setkáních v laboratoři. Chceš to sám, já si myju ruce.“

„Jestli to nebude klapat, rozejdeme se,“ odpověděl jsem. „Zdá se mi, Stamforde,“ podíval jsem se ostře na svého společníka, „že máš nějaký důvod, proč se tak bráníš jakékoliv odpovědnosti. Copak je to za člověka? Tak ven s tím.“

„To se dá těžko jen tak povědět.“ Stamford se zasmál. „Pro můj vkus je Holmes založen příliš vědecky — skoro bych řekl, že v tom člověku pro samou lásku k vědě není dost citu a ohleduplnosti. Je schopen podat svému nejlepšímu příteli nejnovější rostlinný alkaloid, ne ze zlé vůle, rozumíš, ale prostě proto, aby se přesvědčil, jak bude alkaloid účinkovat. Musím být k němu ale spravedlivý: on by si ten alkaloid vzal se stejným vědeckým zanícením sám. Prostě chce se o všem přesvědčit na vlastní oči a všechno chce vědět přesně.“

„Tak je to správné.“

„Ano, je, ale přehánět se to nesmí. Mlátit do mrtvol v pitevně holí, to přece není normální.“

„On bije do mrtvol?“

„Ano, dělá to prý proto, aby zjistil, jak dlouho po smrti se tvoří podlitiny. Na vlastní oči jsem ho viděl při takové práci.“

„Před chvílí jsi říkal, že ten člověk nestuduje medicínu.“

„Taky že ji nestuduje. Sám pánbůh ví, co vlastně studuje. Ale už jsme na místě. Teď si o něm musíš udělat úsudek sám.“

Dali jsme se úzkou uličkou a prošli jsme postranními dvířky, která vedla do jednoho křídla velké nemocnice. Byl jsem tu jako doma, nemusel mi nikdo ukazovat cestu. Stoupali jsme po kamenných schodech a pak jsme se dali chodbou podél obílené stěny a řady hnědě natřených dveří. Na druhém konci odbočovala nízká klenutá chodbička, vedoucí do chemické laboratoře.

Vysoká místnost, plná lahví a lahviček, to byla laboratoř. Na prostorných stolech se ježily zkumavky a Bunsenovy hořáky s modrým, blikavým plamenem. Byl tu jediný člověk. V pozadí místnosti se skláněl nad stolem, zabrán do práce. Když uslyšel naše kroky, ohlédl se a pln radosti vyskočil.

„Mám to! Mám to!“ křičel na mého společníka a rozběhl se k nám se zkumavkou v ruce. „Už to mám! Reakci, kterou lze urychlit jenom hemoglobinem a ničím jiným.“

Kdyby byl objevil zlatý důl, nemohla by z jeho obličeje vyzařovat větší radost.

„Doktor Watson — pan Sherlock Holmes,“ představil nás Stamford.

„Těší mě,“ řekl upřímně a stiskl mi ruku, až to zabolelo. „Vy jste byl v Afganistanu.“

„Jak jste to poznal?“ zeptal jsem se udiveně.

„Na tom nezáleží,“ řekl a usmál se. „Teď jde o hemoglobin. Jistě chápete význam mého objevu.“

„Z výzkumného hlediska to bude nepochybně zajímavé,“ odpověděl jsem, „ale prakticky —“

„Pro soudní lékařství je to jeden z nejpraktičtějších objevů posledních let. Nechápete, že právě tento objev umožňuje se stoprocentní jistotou určit, zda jde o krvavé skvrny, nebo o skvrny jiného původu? Pojďte se podívat.“

Popadl mě bezohledně za rukáv a táhl ke stolu, u něhož pracoval. „Musíme si opatřit trochu čerstvé krve,“ řekl, vrazil si do prstu dlouhou jehlici a vytrysklou kapku krve nasál do zkumavky. „Teď vlejeme tu trošku krve do litru vody. Vidíte, že tekutina, kterou jsme obdrželi, vypadá napohled jako čistá voda. Poměr množství krve k množství vody je asi jedna k jednomu miliónu. Jde tedy o roztok velmi slabý, přesto jsem přesvědčen, že se chemická reakce podaří.“

Sherlock Holmes vhodil do nádoby několik bílých krystalků a přilil několik kapek čiré tekutiny. Tekutina ve skleněné nádobě se okamžitě zbarvila do červenohněda a na dně se objevila nahnědlá usazenina.

„Vidíte to? Vidíte to?“ křičel a tleskal rukama. Vypadal jako dítě, které se raduje z nové hračky. „Co tomu říkáte?“

„Zdá se, že jde o neobyčejně citlivou reakci,“ poznamenal jsem.

„To je úžasná reakce, daleko přesnější, než jakou byste dostal, kdybyste použil guajaku, jak se to dělá dosud. Zrovna tak je k ničemu, hledat krevní tělíska pomocí mikroskopu, jsou-li skvrny několik hodin staré. Tohle však, jak se zdá, působí, ať je krev stará nebo čerstvá. Kdyby s tím byl přišel někdo dřív, neprocházely by se po světě stovky darebáků, kteří patří za mříže.“

„Ale jděte!“ řekl jsem pochybovačně.