Studie v šarlatové

„Vyřešení mnoha kriminálních případů závisí právě na bezpečném zjištění, zda jde o lidskou krev. Proti někomu vznikne podezření třeba až za několik měsíců po spáchání zločinu. Na prádle a na šatech toho podezřelého se najdou hnědavé skvrny. Je to krev, bláto, rez, jsou to skvrny od ovoce, nebo co to vlastně je? To je otázka, na kterou velmi často odborníci nedovedli odpovědět. Proč? Protože se to nedalo chemicky spolehlivě prokázat. Teď máme po těžkostech. Sherlock Holmes je odstranil.“

Když mluvil, oči mu jen zářily. Položil si ruku na srdce a uklonil se, jako by stál před tleskajícím davem, který sem přičarovala jeho fantazie.

„Nezbývá než vám blahopřát,“ řekl jsem. Musím přiznat, byl jsem nadšením toho člověka neobyčejně překvapen.

„Jako ten loňský případ s voň Bischoffem z Frankfurtu. Bischoff by byl určitě visel, kdybych byl se svým objevem přišel dřív. Nebo Mason, Bradford a ten proslulý Müller a Lefévre z Montpellieru, nebo Samson z New Orleansu. Mohl bych vyjmenovat dvacet případů, při nichž by můj objev pomohl rozhodnout o vině, nebo nevině.“

„Zdá se, že jste živý seznaní zločinů,“ zasmál se Stamford. „Měl byste vydávat kriminalistický časopis. Mohl by se jmenovat ‚Policejní zpravodaj’.“

„To by nebylo nezajímavé čtení,“ řekl Sherlock Holmes. Lepil si přitom na prst, do kterého se prve bodl, kousíček náplasti. Usmál se na nás. „Musím být opatrný, pracuji často s jedy.“

Za řeči natáhl ruku, všiml jsem si, že je celá polepená kousíčky náplasti a plná skvrn po silných kyselinách.

„Jsme tu vlastně obchodně.“ Stamford si sedl na třínohou stoličku a druhou mi přišoupl nohou. „Můj přítel hledá byt, a poněvadž jste si mi stěžoval, že nemůžete najít spolubydlícího, řekl jsem si, že nebude na škodu, když vás dva dám dohromady.“

Sherlocku Holmesovi se podle všeho zamlouvalo bydlet se mnou.

„Vím o hezkém bytu v Baker Street,“ řekl. „Skvěle by se hodil pro nás oba. Doufám, že vám nevadí vůně silného tabáku?“

„Já taky kouřím. Nejraději mám námořnicky,“ odpověděl jsem.

„Ten není špatný. Mívám v bytě chemikálie a někdy dělám pokusy. Vadilo by vám to?“

„Rozhodně ne.“

„To není všechno. Mám ještě jiné nectnosti. Když mám špatnou náladu, dovedu mlčet několik dní. Nesmíte si myslet, že se hněvám, když to na mě přijde. Prostě si mne nebudete všímat, dokud mě to nepřejde. A co vy mi řeknete o sobě? Domnívám se, že lidé, kteří se rozhodnou, že budou spolu bydlet, by na sebe měli prozradit to nejhorší ještě dřív, než si najmou byt.“

Musel jsem se tomu křížovému výslechu zasmát.

„Mám buldoka,“ řekl jsem, „nenávidím hluk, protože nemám nervy v pořádku, vstávám, kdy mě napadne, a jsem neuvěřitelné líný. Když mi nic nechybí, je těch neřestí víc, ale tohle jsou zatím ty hlavní.“

„Pokládáte hru na housle za hluk?“ zeptal se úzkostlivě.

„Přijde na to, kdo hraje,“ odpověděl jsem. „Dobrá hra na housle je požitek bohů, špatná —“

„To by tedy bylo v pořádku,“ zasmál se vesele. „Myslím, že můžeme pokládat celou tu věc za vyřízenou — za předpokladu ovšem, že se vám bude byt líbit.“

„Kdy se na něj půjdeme podívat?“

„Zastavte se pro mě zítra v poledne, půjdeme tam společně,“ odpověděl.

„Dobrá — přesně v poledne,“ řekl jsem a podal jsem mu ruku.

Nechali jsme ho, aby se dál zabýval svými chemikáliemi, a šli jsme společně k hotelu, kde jsem bydlel.

Najednou jsem se zastavil a zeptal se Stamforda: „Jak proboha mohl vědět, že jsem přijel z Afganistanu?“

Můj společník se záhadně usmál.

„To je právě to, co je na něm divného,“ řekl. „Mnoho lidí by rádo vědělo, jak to dělá, že na všechno přijde.“

„Tedy záhada!“ zamnul jsem si ruce. „Začíná to být zajímavé. Jsem ti neobyčejně vděčný, žes nás svedl dohromady. Kdo chce poznat lidstvo, musí začít u člověka.“

„Můžeš tedy začít u něho,“ řekl Stamford, když se se mnou loučil. „Uvidíš ale, že to není tak jednoduché. Vsadím se, že on se o tobě dozví víc než ty o něm. Sbohem.“

„Sbohem,“ odpověděl jsem. Cestou do hotelu jsem nepřestal myslet na svého nového známého.

II Metoda dedukční

Druhého dne jsme se sešli, jak jsme se umluvili, a prohlédli si byt v čísle 221B v Baker Street, o němž se Holmes zmínil při našem prvním setkání. Byt se skládal ze dvou pohodlných ložnic a z prostorného, pěkně zařízeného obývacího pokoje. Světlo sem proudilo dvěma širokými okny. Byt se nám líbil a nájemné, které připadalo na každého z nás, bylo opravdu nízké, a tak jsme se rychle s domácí dohodli. Ještě večer jsem si přenesl své věci z hotelu a druhého dne ráno přišel Sherlock Holmes s mnoha bednami a kufry. Asi dva dny jsme pilně rozbalovali a snažili se své věci co nejlépe uložit. Když jsme byli hotovi, začali jsme si zvykat na nový byt i na okolí.