Studie v šarlatové

3. Znalost astronomie — žádná.

4. Znalost politiky — žádná.

5. Znalost botaniky — nestejná. Dobře zná beladonu, opium a jedy vůbec. O zahradních rostlinách nemá nejmenší ponětí.

6. Znalost geologie — zná víc praxi než teorii. Na první pohled rozezná různé druhy půdy. Po jedné procházce mi ukazoval skvrny bláta na mých kalhotách a podle barvy a hustoty bláta poznal, z které části Londýna to bláto je.

7. Znalost chemie — hluboká.

8. Znalost anatomie — přesná, ale nesystematická.

9. Znalost literatury zabývající se zločinem — obrovská. Zdá se, že zná podrobně všechny zločiny, které byly spáchány v tomto století.

10. Hraje dobře na housle.

11. Znamenitě šermuje o boxuje.

12. Má dobrou praktickou znalost britského zákonodárství.

Když jsem se dostal až sem, hodil jsem ten svůj seznam ze samého zoufalství do ohně.

Z toho ze všeho se nedá vůbec zjistit, co ten člověk chce a k čemu to potřebuje. Nejlíp, když toho nechám, řekl jsem si.

Už jsem se zmínil, že Holmes hrál na housle. Hrál opravdu dobře, ale počínal si při tom stejně výstředně jako při všem, co dělal. Věděl jsem, že dovede zahrát obtížné skladby. Na mou žádost mi zahrál některé Mendelssohnovy písně a jiné věci, které mám rád. Když však hrál podle svého, málokdy zahrál nějaké hudební dílo nebo známou melodii. Večer sedával opřen v křesle a jen tak vrzal na housle, které měl položeny na klíně. Někdy zněly struny zvučně a smutně. Jindy fantasticky a vesele. Zřejmě se v nich odrážely Holmesovy myšlenky, ale zda mu hudba pomáhala, když přemýšlel, nebo jestli to byl jenom vrtoch a podivínství, to jsem poznat nemohl. Byl bych se bouřil proti těmto sluch drásajícím sólovým vystoupením, kdyby nebyl obvykle nakonec zahrál bez přestávky celou sérii mých oblíbených skladeb jako slabou odměnu za tu těžkou zkoušku trpělivosti.

Během prvního týdne k nám nikdo nepřišel. Už jsem si začal myslet, že můj spolubydlící nemá tak jako já přátel. Potom jsem však zjistil, že má mnoho známých, a to v nejrůznějších společenských vrstvách. Byl to například malý, snědý, černooký člověk s krysím obličejem, který v jednom jediném týdnu přišel třikrát nebo čtyřikrát. Jednoho dne se objevila mladá, elegantně oblečená dívka a zůstala asi půl hodiny. Téhož dne odpoledne přišel šedovlasý, ošumělý muž, který vypadal jako židovský podomní obchodník. Zdálo se mi, že je velice rozčilen. Hned po něm přišla starší žena v pantoflích. Jednou měl s mým spolubydlícím rozhovor starý bělovlasý pán, jindy nádražní nosič. Kdykoliv přišel některý z těchto podivných návštěvníků, Sherlock Holmes mě požádal, aby mohl použít obývacího pokoje, a já jsem odešel do ložnice. Potom se vždy omlouval, že obtěžuje.

„Musím používat obývacího pokoje jako kanceláře, ti lidé jsou mí klienti,“ řekl.

Teď jsem se ho mohl přímo zeptat, jaké je jeho zaměstnání, ale řekl jsem si, že by nebylo slušné vyptávat se. Byl jsem přesvědčen, že má vážný důvod, proč o tom nechce mluvit. Holmes ale jednou začal sám od sebe.

Bylo to 4. března — dobře jsem si to datum zapamatoval. Vstal jsem toho dne časněji než obvykle a Sherlocka Holmese jsem našel ještě u snídaně. Bytná byla zvyklá, že vstávám pozdě, a tak nebylo pro mne ještě prostřeno a káva nebyla na stole. Jak už to bývá, byl jsem proto rozmrzen. Zazvonil jsem a stručně naznačil, že čekám. Potom jsem vzal se stolu noviny a snažil jsem se čtením zkrátit si dlouhou chvíli. Můj společník mlčky jedl topinku. Jeden článek byl zaškrtnut tužkou, samozřejmě, že jsem si ho hned přečetl.

Ten článek měl trochu bombastický nadpis: ‚Kniha života’. Autor se v něm pokoušel dokázat, co všechno se může všímavý člověk dozvědět přesným a systematickým zkoumáním toho, s čím se v životě setkává. Pro mne byl ten článek směsí chytrosti a absurdnosti. Úvahy byly přesné a bystré, ale dedukce mi připadaly násilné a přehnané. Autor článku tvrdil, že z jediného prchavého výrazu, z jediného trhnutí svalu nebo z jediného pohledu oka pozná nejtajnější myšlenky člověka. Podle jeho tvrzení nemůže nikdo svým výrazem nebo pohledem oklamat toho, kdo se naučil pozorovat a analyzovat. Jeho názory jsou prý neklamné jako věty Euklidovy. Pro lidi, kteří nevědí, jak se ten člověk dostal k výsledku, jsou to všechno úplná kouzla.