Studie v šarlatové

Jeho tvář byla jakoby vytesaná z mramoru, tvrdá a nehybná, jenom oči mu zlověstně planuly.

„Kam půjdete?“

„Na tom nezáleží,“ odpověděl. Zavěsil si ručnici na rameno a odcházel roklí. Šel pořád dál a dál, hluboko do hor, mezi dravá zvířata. Žádné z nich ale nebylo tak zuřivé a nebezpečné jako on.

Mormonova předpověď se splnila. Ať už to způsobila strašná smrt jejího otce nebo důsledky ohavného manželství, ke kterému byla přinucena, ubohá Lucie se už nikdy nevzpamatovala, chřadla a do měsíce zemřela. Její manžel opilec, který si ji vzal hlavně kvůli majetku Johna Ferriera, neprojevoval nad svou ztrátou velký zármutek. Ale jeho ostatní ženy pro Lucii truchlily a noc před pohřbem u ní proseděly, jak je u mormonů zvykem. Druhého dne řasně ráno se seskupily kolem már. Nevýslovně se ulekly a užasly, když se náhle rozletěly dveře a do pokoje vešel divoce vyhlížející, zchátralý člověk v roztrhaných šatech. Aniž pohlédl nebo promluvil na poděšené ženy, šel k bílé, tiché postavě, která bývala schránkou čisté duše Lucie Ferrierové. Sklonil se nad ní a přitiskl rty k jejímu chladnému čelu. Potom ji vzal za ruku a stáhl jí z prstu snubní prsten.

„Nevezme si ho do hrobu,“ vykřikl chraptivě, a než mohl někdo strhnout poplach, seběhl ze schodů a zmizel. Tato epizoda byla tak podivná a tak krátká, že těm, před nimiž se odehrála, by bylo zatěžko v ni uvěřit nebo přesvědčit jiné, že se skutečně udala, nebýt nepopiratelné skutečnosti, že zlatý kroužek, který byl znamením, že Lucie byla vdaná, zmizel.

Jefferson Hope se potloukal několik měsíců v horách, vedl podivný, divoký život a v srdci živil zuřivou touhu po pomstě, kterou byl posedlý. V městě si lidé vykládali o tajemné postavě, která se plíží předměstími a objevuje se v pustých horských roklích. Jednou prolétla Stangersonovým oknem kulka a rozplácla se o zeď stopu od Stangersona. Jindy, když Drebber šel právě pod skálou, zřítil se na něho velký balvan. Unikl strašlivé smrti jenom tím, že se vrhl na zem. Oběma mladým mormonům netrvalo dlouho, aby zjistili příčinu útoků na svůj život. Podnikali výpravy do hor doufajíce, že buď polapí, nebo zabijí svého nepřítele, ale vždycky se vraceli s nepořízenou. Dalším bezpečnostním opatřením bylo, že nikdy nevycházeli ven sami nebo po soumraku a u svého domu postavili hlídky. Po nějakém čase mohli od těchto opatření upustit, poněvadž po jejich nepříteli nebylo ani vidu ani slechu, a oni se utěšovali, že jeho pomstychtivost časem ochladla.

Nejen že neochladla, ale ještě se zvětšila. Lovec měl tvrdou, neústupnou povahu a touha po pomstě tak ovládla celou jeho mysl, že v ní nebylo na nic jiného místa. Byl však nanejvýš praktický. Uvědomil si, že ani jeho železná tělesná soustava nemůže vydržet ustavičnou námahu. Život v přírodě a nedostatek pořádné stravy mu podlamovaly zdraví. Kdyby zašel v horách jako pes, co by bylo s jeho pomstou? A přece ho nic jiného nečeká, jestli tu zůstane. Cítil, že by tím hrál do ruky svému nepříteli, a proto se rozhodl, že se vrátí k dolům v Nevadě, zotaví se tam a nastřádá dost peněz, aby si mohl dovolit jít za svým cílem, aniž by přitom trpěl nouzí.

Chtěl zůstat v Nevadě nanejvýš rok, ale nepředvídaný zběh okolností způsobil, že nemohl opustit doly dřív než skoro za pět let. Avšak po uplynutí této doby byly jeho vzpomínky na přestálé utrpení i jeho touha po pomstě stejně živé jako tenkrát v noci, kdy stál nad hrobem Johna Ferriera. Vrátil se do Salt Lake City v převlečení a pod jiným jménem. Nezáleželo mu na tom, co se s ním stane, až viníky stihne spravedlivý trest. V Salt Lake City ho čekaly zlé zprávy. Před několika měsíci došlo mezi Vyvolenými k rozkolu. Někteří mladší členové církve se vzbouřili proti vedení a důsledek toho byl, že nespokojenci odpadli od mormonské církve a stali se „pohany“. Mezi nimi byli Drebber a Stangerson a nikdo nevěděl, kam se poděli. Říkalo se, že Drebberovi se podařilo zpeněžit velkou část majetku, a že tedy odešel jako boháč, kdežto jeho společník Stangerson byl poměrně chudý. Ale kde teď jsou, nikdo nevěděl.