Dlouho jsem byl bez (práce). Ke (stanice) autobusu jdu pěšky.Dostala jsem zprávu od své (přítelkyně). Ovývací pokoj je vedle (ložnice). Dnes večer jdeme do (restaurace). Řeknu to jen své (sestřenice). Matka šla do (kuchyně) pro (lžice). K (večeře) jsme přišli včas. Pojedeme v (neděle) na výlet. Nemám rád (kaše). Večer se často díváme na (televize). Za (chvíle) jsem se vrátil domů. Po (práce) půjdu na koncert. V (restaurace) nejsou volná místa. Noviny budu číst po (večeře). Počkám na tebe na (stanice) autobusu. Chodil jsem po tvé (ulice). Dítě se učí jíst (lžíce). Máme k obědu (slepice) s (rýže). Chodila jsem po obchodech se svou (přítelkyně). Před (štanice) jsem se zeptal průvodčí. Chodili po (silnice). Večer přišli jsme k (vesnice). Chci se setkat s (úřednice). Dám knihu (sestřenice).
2. Prochází se po (silnice, vesnice, ulice, ložnice)
Půjdeme do (nemocnice, restaurace, přítelkyně, ministryně, pivnice)
Sedí na (židle, lavice, čepice, ulice)
Přijde po (snídaně, večeře, neděle,
Jsem tady kvůli (sklenice, krabice, učebnice, hospodyně)
3.
Vezmi si čistou košil_. Trvalo to jenom chvíl_. Mezi olympijské sporty patří i závody v chůz_. Máš rád smaženou cibul_? Tak to stojí v bibl_. Objevily se květy bledul_. Na schůz_ se těšili. Můj malý bratr chodí do jesl_. Od čeho máš tu boul_? Spal jsem v noční košil_. Je to napsano na tabul_. Přespím pod tou velkou jedl_. Dej knihu na židl_.
4.
velká stará jedle, nová košile, moderní lořnice, čínská restaurace, čistá sklenice, kožená čepice, tichá ulice, široká silnice
СУЩЕСТВИТЕЛЬНЫЕ ЖЕНСКОГО РОДА, ОКАНЧИВАЮЩИЕСЯ НА СОГЛАСНЫЙ
(типСуществительные женского рода, оканчивающиеся на согласный, склоняются по образцу
По образцу
— st
:По образцу
а) почти все существительные на — ň
:б) многие на — ř, -j, — č, -š, -ž
:в) все существительные на — ev
:г) некоторые существительные на — l, — ť, -ď
:д) ряд географических названий типа
е) все на — oc
:Склонение многих существительных женского рода на согласный колеблется между типом
N.
píseň — kost — řeč — postel — tvář — krevG.
písně — kosti — řeči — posteli — tváře — krveD.
písni — kosti — řeči — posteli — tváři — krviA.
píseň — kost — řeč — postel — tvář — krevV.
písni! — kosti! — řeči! — posteli! — tváři! — krve!L.
písni — kosti — řeči — posteli — tváři — krviI.
písní — kostí — řečí — postelí — tváří — krvíCvičení:
1.
a) Ditě jedlo s (chuť). Manifestanti šli po ulicích s (píseň). V (mládež) vidíme naši (budoucnost). bez jeho (pomoc) nemužeme udělat tuto práci. Po (tšžká nemoc) jedl všecko bez (chuť). V cizině myslel na svou (vlast). Vrátil se do (vlast) za 5 let. Dlouho jsme mluvili o (ta věc). Do polévky je nutné dát hodně (mrkev). Je to vyrobeno z (ocel). Do školy jedu (tramvaj). Poznala jsem ho podle (řeč). Honza rád zpívá tu (česka píseň). Ležel v (postel) a spal. Do (smrt) tam nepůjdu. Zdržel jsem se tam až do (noc). Není to v (paměť) počítače. Pochází ze (sousední obec). Mluvili jsme o jeho (báseň). V (konev) byla voda. Zapletl se do (lež). Po (koupel) se mu udělalo huř. Spadl do (propast). Utrpěl zranění (páteř). Bez (hůl) nemůže chodit.
b) V (noc) nespal, a teď se mu nechce z (postel). Z (tvář) mu zmízel usměv. To bylo v první (čast) koncertu. Zůstali tam bez (pomoc). Dej do polévky sůl podle (chuť). Ta údalost mu nejde z (mysl). Na (zeď) visí obraz. Domek stoji u (železniční trať). Na skříni jsou ozdoby z (měď). Pozorovali jsme sloupeček (rtuť). Listina je s velkou (pečeť). Maso smažím na (pánev). Jeho rodiče žijí na (ves). Nutili ho k (lež). Pořezal se do (krev). S (podobná lest) jsme nepočítali. Ze sporu vyšel s (čest). S (velká radost) jsme se setkali. O takové (rychlost) se mu ani nesnilo. O tvé (starost) jsem slyšela.
2.
národní moudrost, žlutá tramvaj, tvá moderní obuv, dnešní mládež, má stará Litomyšl, ta rozumná mysl