Inspektor pokrcil rameny (инспектор пожал плечами): „To j'a nev'im (я не знаю), pane; ale snad si do z'itrka vzpomenete (но, возможно, вы до завтра вспомните). Nebudete se tady ted b'at (вам здесь не будет страшно: «вы здесь теперь не будете бояться»)?“
„Nebudu (не будет),“ rekl pan Tomsa zamyslene (задумчиво сказал пан Томса). To je podivn'e (странно), r'ikal si st'isnene (удрученно подумал он;
Inspektor pokrcil rameny: „To j'a nev'im, pane; ale snad si do z'itrka vzpomenete. Nebudete se tady ted b'at?“
„Nebudu,“ rekl pan Tomsa zamyslene. To je podivn'e, r'ikal si st'isnene, kdyz uz zustal s'am, proc, ano proc by na mne nekdo str'ilel? Vzdyt j'a jsem skoro samot'ar; odbudu si svou pr'aci v 'urade a jdu domu – vzdyt j'a vlastne nem'am s nik'ym co delat!
Proc tedy mne chtej'i odstrelit (зачем тогда меня хотели застрелить)? divil se s rostouc'i horkost'i nad t'im nevdekem (удивлялся он с нарастающей горечью от такой неблагодарности = несправедливости); pomalu mu zacalo b'yt l'ito sama sebe (постепенно ему становилось жалко самого себя = постепенно он начинал жалеть самого себя). Clovek dre jako kun (человек вкалывает = вкалываешь как лошадь;
Proc tedy mne chtej'i odstrelit? divil se s rostouc'i horkost'i nad t'im nevdekem; pomalu mu zacalo b'yt l'ito sama sebe. Clovek dre jako kun, r'ikal si, i akta si bere domu, nic neutr'ac'i, nic neuzije, zije jako snek ve sv'e ulite, a pr'ask, prijde ho nekdo zabouchnout. Boze, jak'a je to v lidech divn'a zloba, zasl pan rada skl'icene. Co jsem komu udelal? Proc mne nekdo tak hrozne, tak s'ilene nen'avid'i?