Pan Kolda chv'ili prem'yslel (пан Колда какое-то время размышлял). „Tak v'ite co (знаете что), pane Pacovsk'y,“ pronesl moudre (произнес он рассудительно), „reknete mu treba (скажите ему, например), ze na podzim hospodu zav'ir'ate (что на осень вы трактир закрываете). At si jde do Prahy nebo na jin'y okres (пусть едет в Прагу или в другую область), ze jo (ведь так)! Nacpak bysme ho tu meli zrovna my (зачем он нам здесь: «зачем имели бы его тут именно мы»;
Pan Kolda chv'ili prem'yslel. „Tak v'ite co, pane Pacovsk'y,“ pronesl moudre, „reknete mu treba, ze na podzim hospodu zav'ir'ate. At si jde do Prahy nebo na jin'y okres, ze jo! Nacpak bysme ho tu meli zrovna my? A je to.“
Den nato (на следующий день), v nedeli (в воскресенье), se vracel mlad'y cetn'ik Hurych (молодой жандарм Гурих возвращался с прогулки), recen'y M'arinka neboli Panenka (называемый Маринкой или Паненкой/Куколкой), z pochuzky (с обхода;
Den nato, v nedeli, se vracel mlad'y cetn'ik Hurych, recen'y M'arinka neboli Panenka, z pochuzky; cestou ho napadlo, stav'im se v hospode, a zam'iril rovnou od lesa k dvorku hospody Na vyhl'idce. Kdyz uz byl v zadn'im vchodu, zastavil se, aby si profoukl lulku. Vtom slysel, jak rinklo okno v prvn'im patre do dvora a neco za n'im zuchlo na zem. Panenka vybehl na dvorek a chytil za rameno cloveka, kter'y si tak znicehonic vyskocil z okna. „Pane,“ rekl k'arave, „co to del'ate?“
Muz, kter'eho drzel za rameno (мужчина, которого он держал за плечо), byl bled'y a bezv'yrazn'y (был бледен и невыразителен). „Proc bych nesk'akal (а чего мне не прыгать)?“ ozval se chabe (вяло отозвался он). „J'a tady totiz bydl'im (я здесь, собственно, живу).“
Cetn'ik Panenka uvazoval kr'atce o situaci (жандарм Куколка коротко оценил ситуацию;