Pan Kolda chvíli přemýšlel (пан Колда какое-то время размышлял). „Tak víte co (знаете что), pane Pacovský,“ pronesl moudře (произнес он рассудительно), „řekněte mu třeba (скажите ему, например), že na podzim hospodu zavíráte (что на осень вы трактир закрываете). Ať si jde do Prahy nebo na jiný okres (пусть едет в Прагу или в другую область), že jo (ведь так)! Načpak bysme ho tu měli zrovna my (зачем он нам здесь: «зачем имели бы его тут именно мы»;
Pan Kolda chvíli přemýšlel. „Tak víte co, pane Pacovský,“ pronesl moudře, „řekněte mu třeba, že na podzim hospodu zavíráte. Ať si jde do Prahy nebo na jiný okres, že jo! Načpak bysme ho tu měli zrovna my? A je to.“
Den nato (на следующий день), v neděli (в воскресенье), se vracel mladý četník Hurych (молодой жандарм Гурих возвращался с прогулки), řečený Márinka neboli Panenka (называемый Маринкой или Паненкой/Куколкой), z pochůzky (с обхода;
Den nato, v neděli, se vracel mladý četník Hurych, řečený Márinka neboli Panenka, z pochůzky; cestou ho napadlo, stavím se v hospodě, a zamířil rovnou od lesa k dvorku hospody Na vyhlídce. Když už byl v zadním vchodu, zastavil se, aby si profoukl lulku. Vtom slyšel, jak řinklo okno v prvním patře do dvora a něco za ním žuchlo na zem. Panenka vyběhl na dvorek a chytil za rameno člověka, který si tak zničehonic vyskočil z okna. „Pane,“ řekl káravě, „co to děláte?“
Muž, kterého držel za rameno (мужчина, которого он держал за плечо), byl bledý a bezvýrazný (был бледен и невыразителен). „Proč bych neskákal (а чего мне не прыгать)?“ ozval se chabě (вяло отозвался он). „Já tady totiž bydlím (я здесь, собственно, живу).“
Četník Panenka uvažoval krátce o situaci (жандарм Куколка коротко оценил ситуацию;
„Já jsem nevěděl (я не знал), že to je zakázané (что это запрещено),“ omlouval se bezvýrazný muž (оправдывался безликий муж;