Mistr a Marketka

Vásmohou přivést k životu jedině dva kalíšky vodky a k tomu něco ostrého teplého na zajedení.” Sťopa nebyl padlý na hlavu, a přestože se cítil opravdu mizerně, došlo mu, že když byl přistižen v takovém stavu, musí s pravdou ven. „Upřímně řečeno,” spustil a sotva pletl jazykem, „včera jsem kapánek.. ” „Ani slovo!” zarazil ho neznámý a odjel v křesle stranou. Ředitel vykulil oči a uviděl na malém stolku na podnose nakrájený bílý chléb, černý lisovaný kaviár ve sklenici, talířeks nakládanými hříbky, cosi v kastrůlku a konečně vodku v baňaté karafě — památce po zlatnici. Nejvíc ho překvapilo, že karafa je orosená. Ale nebylo divu: stála v nádobě naplněné ledem. Zkrátka prostřeno bylo čistě a znalecky. Host nepřipustil, aby se Sťopovo překvapení nepříjemně rozrostlo, a obratně mu nalil půl sklenice vodky. „A co vy?” pípl Sťopa.

„Sradostí!”

Lotrovrozechvělou rukou pozvedl sklenici k ústům a neznámý narázvyprázdnil svou. Sťopa se vrhl na kaviár a zahuhlal plnými ústy: „Vy to nezajíte?”

„Díky, já piju bezzajedení,” vysvětloval host a znovu si nalil. Odklopil kastrůleka objevil v něm párky v tomatové šťávě. Zelené kruhy před očima zmizely, slova plynula lehčeji, a hlavně Lotrovse pomalu rozpomínal. Vybavil si, jakto včera táhli na chatě satirika Chustova ve Schodně, kam Chustovdopravil Sťopu taxíkem. Dokonce si vzpomněl, že když najímali taxíku Metropolu, byl s nimi ještě nějaký herec nebo kdo… s kufříkovým gramofonem. Ano, ano, bylo to na chatě! Ještě teď slyší, jakpsi vyjí při gramofonu. Záhadou zůstává dáma, kterou chtěl políbit… čertví, co to bylo zač… snad pracovala v rozhlase, nebo se plete… Postupně vyplouvaly události včerejšího dne, ale Sťopu teď nesrovnatelně víc zajímal dnešek, především, jakse neznámý chlapíkoctl v jeho ložnici a ještě k tomu s jídlem a vodkou.

To by chtělo vysvětlení. „Teď už jste si doufám vybavil moje jméno?”

Ale Lotrovse jen rozpačitě usmál a rozhodil ruce.

„Mimochodem, mám dojem, že jste pil po vodce portské. Uznejte, to se přece nedělá!” „Chci váspožádat, aby to zůstalo mezi námi,” naléhal sladce Sťopa. „Samozřejmě, samozřejmě! Ovšem za Chustova nemohu ručit.” „Copakvy neznáte Chustova?”

„Včera ve vaší kanceláři jsem to individuum zahlédl, ale stačil jediný zběžný pohled, abych poznal, že to je podfukář, chameleón, drbna a vrtichvost.” Zcela správně! usoudil v duchu Lotrov, překvapený takstručnou a přitom výstižnou charakteristikou. Ano, včerejšekse pomalu skládal z jednotlivých útržků, a přece ředitele Varieté neopouštěl zvláštní neklid. V událostech včerejšího dne totiž zela obrovská černá mezera.

Myslete si co chcete, ale neznámého v baretu Sťopa včera ve své kanceláři neviděl. „Jsem profesor černé magie Woland,” pronesl důrazně host, když viděl Sťopovy potíže, a vyložil všecko popořádku. Včera za dne přijel do Moskvy, neprodleně navštívil Sťopu a nabídl mu pohostinské vystoupení ve Varieté. Sťopa volal do moskevské estrádní komise a žádal o schválení. Dostal je (Lotrovpři těch slovech zbledl a zamžikal) a uzavřel s profesorem Wolandem smlouvu na sedm představení (Sťopa otevřel ústa). Dohodli se, že Woland k němu zajde dnesráno v deset, aby si upřesnili některé podrobnosti… A Woland tedy přišel. Otevřela služebná Gruňa a sdělila mu, že sama přiběhla teprve před chvilkou, že sem jenom dochází, Berliozže není doma, a jestli chce host mluvit se Stěpanem Bogdanovičem, ať jde za ním do ložnice. Stěpan Bogdanovič prý spí jako dřevo a ona se ho neodváží vzbudit. Když Woland viděl Lotrova v takovém stavu, poslal Gruňu do nejbližšího lahůdkářství pro vodku a jídlo, do lékárny pro led a… „Vyrovnáme se, když dovolíte,” zafňukal zničený Sťopa a sahal po náprsní tašce.

„Taková maličkost!” zvolal hostující umělec a nechtěl o placení ani slyšet. Takse tedy vyjasnilo, odkud se vzala vodka a jídlo, ale přesto byl na ředitele žalostný pohled: za živého boha se nemohl upamatovat na smlouvu, a kdybyste ho zabili, včera se s žádným Wolandem nesetkal. Ano, Chustovu něho byl, ale Woland ne. „Ukázal byste mi laskavě smlouvu?” požádal sklesle.

„Prosím, račte!”