Mistr a Marketka

„Přelézal jste plot a poranil jste si obličej. Je to tak? Pakjste přišel do restaurace se zapálenou svíčkou v ruce a ve spodním prádle a někoho jste tam zmlátil. Přivezli vássvázaného. Sotva jste sem vkročil, telefonoval jste na milici a žádal jste, aby vyslali kulomety. Potom jste se pokoušel vyskočit oknem. Je to tak? Ptám se vás: Je možné podobným způsobem někoho chytit nebo zatknout? Jestliže jste normální, uznáte sám, že ne. Přejete si odtud odejít? Prosím, račte. Ale smím se vászeptat, kam půjdete?” „Samozřejmě na milici,” odpověděl Ivan už ne takpřesvědčivě a zrozpačitěl pod profesorovým pohledem. ‚Hned teď?”

„Hm…”

„A to ani nezajdete nejdřívdo svého bytu?” sypal ze sebe primář.

„Na to není čas! Zatímco budu jezdit po bytech, on ufrnkne.” „Dobrá. A co řeknete na milici? Čím začnete?”

„Pilátem Pontským,” vysvětloval Bezprizorný a oči se mu zasmušily. „Znamenitě!” vykřikl poražen Stravinský, obrátil se k muži v bradce a nařídil: „Fjodore Vasiljeviči, pusťte laskavě soudruha Bezprizorného do města. Tenhle pokoj ale neobsazujte a povlečení může zůstat. Za dvě hodiny bude soudruh Bezprizorný zpátky. Nu což,” obrátil se k básníkovi, „nebudu vám přát hodně úspěchu, protože nevěřím ani trochu, že uspějete.

A brzy na shledanou!” Vstal a svita vykročila. „Proč myslíte, že se sem znovu vrátím?” zeptal se znepokojeně Ivan. Profesor jako by čekal na tuhle otázku. Okamžitě se znovu posadil a vysvětloval: „Protože sotva přijdete na milici v podvlékačkách a řeknete, že jste se setkal s člověkem, který znal osobně Piláta Pontského, bezřečí vássem dopraví a octnete se zase v tomhle pokoji.” „Co s tím mají společného podvlékačky?” zeptal se Ivan a nechápavě se rozhlédl. „Hlavně to způsobí Pilát. Ale podvlékačky také. Odebereme vám ústavní prádlo a vydáme vám vaše šatstvo. Přišel jste k nám v podvlékačkách. K sobě do bytu nehodláte zajet, ačkolivjsem vásna to upozornil. Pakpřijde na řadu Pilát a… konec.” Bezprizorný cítil, že se s ním děje něco nezvyklého. Jeho odhodlání ochablo a zatoužil se s někým poradit. „A co mám teda dělat?” zeptal se tentokrát už zkrotle.

„Znamenitě!” pochválil ho Stravinský. „To je velice rozumná otázka. Teď vám řeknu, co se vám stalo. Včera vásněkdo silně polekal a rozčilil vyprávěním o Pilátovi a jinými věcmi.

Rozrušený a podrážděný jste chodil po městě a vykládal všem o Pilátovi. Je naprosto přirozené, že váspovažují za nepříčetného. Může vászachránit jen jedno — absolutní klid.

Měl byste zůstat tady.” „Ale ten chlap musí za mříže!” vyhrkl už prosebně Ivan.

„Správně, ale proč byste ho měl honit vy? Vyložte písemně všecka svoje podezření a obvinění proti tomu člověku. Není nic jednoduššího než poslat oznámení na příslušná místa.

Jestliže, jakse domníváte, jde o diverzanta, všecko se brzy vysvětlí. Ale pod jednou podmínkou: nenamáhejte si příliš mozeka snažte se co nejmíň přemýšlet o Pilátovi. To se dá vyprávět věcí! Nesmíte hned všemu věřit. ”

„Rozumím,” prohlásil energicky Ivan. „Prosím, abyste mi dali pero a papír.” „Vydejte pacientovi papír a malou tužku,” nařídil primář silné ženě a dodal: „Radil bych vám, abyste dnesnic nepsal.” „Ne, musím to napsat ještě dnes!” odporoval vzrušeně básník. „Dobrá. Ale zbytečně se nepřepínejte. Když se vám to nepodaří dnes, napíšete to zítra.” „A on uteče!”

„Nebojte se,” namítl pevně profesor, „nikam neuteče, za to vám ručím. A pamatujte si, že tady vám chceme všemožně pomoci, beztoho se nic nepodaří. Slyšíte?” zeptal se významně a vzal obě básníkovy ruce do svých. Zahleděl se mu dlouze, upřeně do očí a opakoval: „Pomůžeme vám… slyšíte? Pomůžeme vám… uleví se vám… je tu klid, ticho, pomůžeme vám…” Pacient náhle zívl a přestal se tvářit zarytě.

„Ano, ano,” přitakal tiše.

Obvyklým „Znamenitě!” uzavřel Stravinský rozhovor a vstal se slovy: „Na shledanou!” Stiskl Bezprizornému ruku, a když odcházel, obrátil se k muži s bradkou se slovy: „Ano, zkuste kyslíka… koupele.” Za několikminut zmizel Stravinský i se svou svitou. Venku za zamřížovaným oknem se vyhříval na protějším břehu v poledním slunci veselý jarní lesa poblíž se zrcadlila hladina řeky.

9 KOROVJEVOVY KOUSKY