Mistr a Marketka

„Prohledejte si aktovku, Nikanore Ivanoviči!” poradil mu medovým hlasem Korovjev. Bosý pokrčil rameny, otevřel aktovku a objevil Lotrovůvdopis.„Jakto, že jsem na to zapomněl?” bručel si pod vousy a tupě zíral na rozlepenou obálku.

„To se stává, to se stává, Nikanore Ivanoviči!” drmolil Korovjev. „Roztržitost, vyčerpání, zvýšený tlak, drahý příteli! Já sám jsem roztržitý až hrůza! Někdy při skleničce vám povím několikfaktů ze svého životopisu, že puknete smíchy!” „Kdy odjíždí Lotrovdo Jalty?”

„Už odjel, už odjel!” vykřikoval tlumočník. „Teď už si to žene ve vlaku, kdepakje mu konec!” a zamával rukama jako křídly větrného mlýnu. Bosý prohlásil, že musí vidět cizince osobně, ale Korovjevmu odmítl vyhovět: bohužel, nejde do. Pracuje. Cvičí kocoura. „Kdybyste si přál, můžu vám ukázat kocoura,” navrhoval.

To zase odmítl předseda a tlumočníkse hbitě vytasil s nečekaným, ale vysoce zajímavým návrhem: pan Woland se za nic na světě nechce ubytovat v hotelu a přitom je zvyklý bydlet pohodlně; nemůže mu tudíž domovní správa uvolnit po dobu jednoho týdne, co bude vystupovat v Moskvě, celý byt, to znamená i pokoje po nebožtíkovi? „Nebožtíku je to jedno,” syčel Bosému do ucha, „ten už teď přece byt nepotřebuje.” Nikanor Ivanovič trochu rozpačitě namítal, že cizinci mají bydlet v Metropolu, a ne v soukromých bytech… „Říkám vám, je rozmarný až hrůza!” šeptal Korovjev. „Prostě nechce a basta! Nenávidí hotely! Mám už těch cizinců až potaď,” postěžoval si důvěrně a ukázal na žilnatý krk. „Věřte, už jsem z toho celý tumpachový. Takový cizinec k nám přijede a buďto se z něho vyklube ten nejmizernější špión, nebo násutýrá svými rozmary: tohle mu nejde pod nos, tamhleto mu nevoní! Vaše domovní správa na tom může jedině vydělat. Jemu nezáleží na penězích,” dlouhán se ohlédl a pakpošeptal předsedovi do ucha, „je to milionář!” Takové řešení obsahovalo jasný praktický smysl, návrh byl solidní, ale zato zarážela nesolidnost tlumočníka, která se projevovala ve způsobu řeči, oblečení a konečně i v odpudivém zbytečném skřipci. Bosý se nemohl zbavit nejasného tísnivého pocitu, ale přesto nakonec přikývl. Vtip byl v tom, že správa bohužel trpěla značným schodkem. Začátkem podzimu hodlala koupit naftu pro ústřední topení, ale přitom neměla ani vindru. Cizincovy peníze by jí pomohly z nejhorší bryndy. Přesto věcný a opatrný Nikanor Ivanovič prohlásil, že bude nutné projednat návrh především s oddělením pro registraci cizinců. „Chápu!” zvolal Korovjev. „Beztoho to nejde! Tady je telefon, můžete hned jednat! A pokud jde o peníze, nemějte strach,” dodal šeptem a vlekl Bosého do předsíně k telefonu, „od koho už bychom měli brát, když ne od něj! Kdybyste viděl, jakou má vilu v Nizze! Až pojedete napřesrokv létě do zahraničí, jeďte se tam schválně podívat — budete valit oči!” Záležitost s příslušným oddělením se urovnala telefonicky s překvapivou rychlostí. Ukázalo se, že tam už vědí, že pan Woland hodlá bydlet v Lotrovově bytě, a nemají námitky. „Báječné!” hulákal Korovjev.

Poněkud zaražený jeho žvaněním, předseda prohlásil, že správa je ochotna uvolnit na týden byt číslo 50 umělci Wolandovi a požaduje nájemné ve výši… Nikanor Ivanovič se chvilku ošíval a pakdodal: „Ve výši pět set rublů denně.”

Vtu chvíli ho tlumočníkvyvedl definitivně z míry. Spiklenecky zamžoural směrem k ložnici, odkud bylo slyšet, jaktam měkce skáče těžký kocour, a zasípal: „To znamená tři a půl tisíce za týden?”

Bosý počítal, že dodá: „Vy máte ale chutě, Nikanore Ivanoviči.” Místo toho Korovjevřekl nečekaně: „Copakto jsou nějaké peníze? Žádejte pět a dá vám je.” Předseda se roztržitě usmíval a ani nepozoroval, jakse octl u nebožtíkova psacího stolu, kde Korovjevneobyčejně rychle a obratně vyhotovil dva exempláře smlouvy. Paks nimi zaskočil do ložnice a za okamžikse vrátil. Na obou smlouvách už se vyjímal cizincůvrozmáchlý podpis. Bosý připojil svůj. Paksi tlumočníkvyžádal potvrzení na pět… „Vypsat, Nikanore Ivanoviči!… Tisíc rublů,” a se slovy „ein, zwei, drei!”, která nezapadala do věcného tónu jednání, vysázel na stůl pět balíčků úplně nových bankovek. Došlo k přepočítávání, provázenému Korovjevovými vtipy a pořekadly jako „dobré účty dělají dobré přátele”, „nekupuj nikdy zajíce v pytli” a podobně. Bosý spočítal peníze, převzal cizincůvpas, aby mohl Wolanda přechodně přihlásit, vložil passpolu se smlouvou a penězi do aktovky a nakonec mu to nedalo a nesměle požádal o volňásek… „To je samozřejmé!” vřeštěl Korovjev. „Kolikchcete lístků, dvanáct, patnáct?” Ohromený předseda vykoktal, že mu stačí dva, pro něho a pro manželku, Pelageju Antonovnu. Tlumočníkokamžitě vylovil bloka bezokolků napsal potvrzení na dvě volné vstupenky do první řady.

Paklevou rukou podal elegantně Nikanoru Ivanoviči papíreka pravou mu vsunul do druhé ruky objemný balíček, ve kterém cosi šelestilo. Bosý šlehl po balíčku pohledem, zčervenal jako růže a začal ho od sebe odstrkávat. „To se nesmí…,” drmolil.