Mistr a Marketka

Nikanor Ivanovič s očima zalitýma krví mával pěstmi ženě nad hlavou a ryčel: „Káčo pitomá!”

Paksklesle dopadl na židli a rozhodl se zřejmě odevzdat do rukou osudu. Mezitím Timofej Kvascovvybičovaný zvědavostí střídavě nakukoval klíčovou dírkou a přikládal ucho ke dveřím předsedova bytu. Za pět minut nájemníci, kteří byli zrovna na dvoře, viděli Nikanora Ivanoviče, jakkráčí provázen dvěma muži přímo k domovním vratům. Povídalo se, že předseda byl bílý jako stěna, opile vrávoral a něco blekotal. Za další hodinu vstoupil do bytu číslo 11 neznámý muž právě v okamžiku, kdy rozzářený Timofej Kondraťjevič vykládal ostatním nájemníkům, jakpředsedu sbalili, posuňkem vylákal

Kvascova do předsíně, něco mu pošeptal a pakoba zmizeli.

10 ZPRÁVY Z JALTY

Zatímco Nikanora Ivanoviče postihlo neštěstí, blízko domu číslo 302b v Sadové ulici seděli v kanceláři administrativního ředitele Varieté Rimského dva muži: Rimský a administrátor Varieté Varenucha. Dvě okna prostorné kanceláře v prvním patře divadla vedla do Sadové a jedno, přímo za zády ředitele, který seděl u psacího stolu, skýtalo pohled do letního parku Varieté, kde byly stánky s občerstvením, střelnice a pódium pod širým nebem. Zařízení kanceláře se kromě psacího stolu skládalo z kupy starých plakátů, rozvěšených po stěnách, dále z malého stolku s karafou plnou vody, čtyř křesel a stojanu v koutě, na kterém byla stará zaprášená maketa nějaké revue. Jinakbyste tu samozřejmě našli nalevo od ředitelova stolu odřenou menší ohnivzdornou pokladnu, která hodně pamatovala. Rimský měl už od božího rána mizernou náladu. Varenucha byl naopakrozjařený a překypoval horlivostí; prozatím nemohl svou energii náležitě vybít. Schovával se v ředitelově kanceláři přede všemi, kdo na něm vymáhali volné lístky a otravovali mu takživot zejména ve dnech, kdy se měnil program. Dnesbyl právě takový den.

Sotva zazvonil telefon, Varenucha zvedl sluchátko a lhal, jako když tiskne: „Koho? Varenuchu? Není tady. Odešel z divadla.”

„Zavolej ještě jednou Lotrovovi,” nařizoval mu podrážděně Rimský. „Není doma. Už jsem tam poslal Karpova, v bytě je prázdno.”

„Tohle nepochopím,” zasyčel Rimský a cvakl na počítacím stroji. Otevřely se dveře a uvaděč vlekl tlustý balíknarychlo vytištěných plakátů. Na brčálově zelených plachtách hlásala velká rudá písmena: Dnesa denně v divadle Varieté vystoupí mimo program profesor WOLAND SEANCE ČERNÉ MAGIE A JEJÍ ÚPLNÉ ODHALENÍ!!! Varenucha poodstoupil od plakátu, který předtím přehodil přesmaketu, zálibně si jej prohlížel a pakdal uvaděči pokyn, aby celý náklad okamžitě vylepil. „Dobré… to každého praští do očí!” poznamenal, když biletář odešel. „Mně se ten nápad ani trochu nelíbí,” huhlal Rimský a prohlížel si vztekle plakát přeskostěné obroučky brýlí.

„Vůbec se divím, že mu to představení dovolili.” „Jen neříkej! To je velice taktický krok. Celý vtip je v odhalení černé magie.” „Nevím, nevím, já v tom nic vtipného nevidím… On si vždycky něco vymyslí! Kdyby nám aspoň toho kouzelníka ukázal!

Ty například jsi ho viděl? Bůh ví, kde ho vyhrabal!” Vyšlo najevo, že ani Varenucha, ani Rimský mága na vlastní oči neviděli. Včera se Sťopa přihnal — podle Rimského slovjako šílenec s hotovým návrhem smlouvy. Nařídil, aby návrh okamžitě přepsali načisto a vyplatili Wolandovi peníze. Mág se ztratil a nikdo kromě Sťopy s ním nejednal. Rimský vytáhl hodinky, a když zjistil, že ukazují dvě a pět minut, definitivně se rozzuřil. No uznejte! Lotrovvolal přibližně v jedenáct, slíbil, že přijde za půl hodinky, a nejen že nepřišel, nýbrž dokonce zmizel z bytu. „Mně tady stojí práce!” vztekal se ředitel a poklepával prstem na kupu nepodepsaných lejster. „Nepřejela ho náhodou tramvaj jako Berlioze?” vtipkoval Varenucha se sluchátkem na uchu; ze sluchátka se hlasitě ozývalo táhlé a naprosto beznadějné tůtání. „To by mu patřilo…,” procedil mezi zuby Rimský.