Mistr a Marketka

„Protože,” vysvětloval záhadný společníka přimhouřenýma očima vzhlédl na oblohu, kde nehlučně kroužili černí ptáci v předtuše večerního ochlazení, „protože Anuška koupila slunečnicový olej, a nejen to, dokonce už ho rozlila. Tudíž se zasedání nekoná.” Po těch slovech pochopitelně zavládlo pod lipami mlčení. „Račte prominout,” začal po chvíli Berlioza pošilhával po neznámém, který pletl páté přesdeváté, „co s tím má co dělat slunečnicový olej… a nějaká Anuška?” „Asi tolik…,” vmísil se náhle do hovoru Bezprizorný, který se zřejmě rozhodl vyhlásit cizinci válku, a dodal:

„Nebyl jste náhodou někdy v nervovém sanatoriu, občane?” „Ivane!” okřikl ho tiše redaktor.

Ale neznámý se ani trošku neurazil, naopakse rozpustile rozesmál. „Byl, a ne jednou!” řehtal se nahlasa přitom pokukoval po básníkovi jedním okem, které zůstalo vážné. „Kde já všude nebyl! Škoda jen, že jsem se už nestačil zeptat profesora, co je to schizofrenie. Takže se ho laskavě zeptejte sám, Ivane Nikolajeviči!” „Odkud znáte moje jméno?” „Prosím vás, kdo by vásneznal?” Cizinec vytáhl z kapsy včerejší číslo žurnálu Litěraturnaja gazeta a básníkzahlédl hned na první straně svůj portrét a pod ním vlastní verše.

Jenže včera by mu takový důkazslávy a popularity zalichotil, ale teď ne. „Promiňte,” řekl a začervenal se, „můžete chvilku počkat? Rád bych řekl svému příteli několikslov.” „Ó prosím, s radostí!” zvolal neznámý. „Tady pod lipami je takpříjemně a já ostatně nikam nespěchám.” „Podívej, Míšo,” špital básník, když odvedl Berlioze stranou, „tohle není žádný turista, ale špión. Nejspíš nastrčený ruský emigrant, kterého k nám poslali. Požádej ho, ať ti ukáže doklady, nebo pláchne…” „Myslíš?” zašeptal poplašený Berlioza usoudil: Má pravdu… „Věř mi,” zasyčel mu Bezprizorný do ucha, „dělá ze sebe hlupáka, aby z násněco vytáhl. Slyšels, jakmluví rusky,” a zašilhal na lavičku, aby neznámý náhodou nefrnkl. „Pojď, zadržíme ho, nebo nám zmizí…” A vlekl Berlioze za ruku k lavičce.

Cizinec už neseděl, ale stál, a v ruce držel knížku vázanou v temně šedé kůži, objemnou obálku z kvalitního papíru a navštívenku. „Promiňte, že jsem se v zápalu naší debaty zapomněl představit: Tady je moje navštívenka, pasa pozvání do Moskvy na konzultaci,” pronesl významně a probodával oba literáty očima. Ti zrozpačitěli. Holomek, slyšel nás… napadlo Berlioze a zdvořilým gestem vysvětloval, že cizinec nemusí předkládat doklady. Zatímco mu je neznámý strkal pod nos, básníkzahlédl na navštívence latinkou psané slovo „profesor” a počáteční písmeno příjmení — W. „Těší nás,” mumlal rozpačitě redaktor a cizinec zastrčil doklady do kapsy. Tím se znovu navázal hovor a všichni tři usedli na lavičku. „Vy jste k nám pozván na konzultaci, profesore?” zeptal se Berlioz. „Ano.”

„Jste Němec?” zajímal se Bezprizorný.

„Myslíte jako já?” opětoval profesor otázku a zamyslel se. „Dejme tomu…,” dodal. „Umíte dobře rusky,” poznamenal Bezprizorný.

„Jsem vůbec polyglot a znám celou řadu jazyků,” vykládal profesor. „A v jakém oboru pracujete?” zeptal se Berlioz.

„Jsem specialista na černou magii.”

Tumáš! hrklo v Berliozovi.

„A… a… to váspozvali… jako odborníka na černou magii?” zeptal se zajíkavě. Profesor přisvědčil a dodal na vysvětlenou:

„Ve zdejší státní knihovně byly objeveny původní rukopisy kouzelníka Herberta z Aurillacu z desátého století. Chtějí po mně, abych je rozluštil. Jsem jediný odborníksvého druhu na světě.” „A ták! Vy jste historik?” zeptal se uctivě Berlioza značně se mu ulehčilo. Vědec přikývl a dodal záhadně:

„Dnesvečer dojde na Patriarchových rybnících k zajímavé příhodě.” Redaktor i básníkse znovu podivili. Profesor je posuňkem vybídl, aby se k němu sklonili, a zašeptal: „Pamatujte si, že Ježíš existoval.”

„Víte, profesore,” usmál se nuceně Berlioz, „vážíme si vašich obrovských znalostí, ale máme na tuto otázku jiný názor.”

„Ktomu nepotřebujete žádný názor,” odpověděl záhadný profesor, „zkrátka Ježíš existoval a basta.” „To by vyžadovalo nějaký důkaz,” namítl Berlioz.

„Žádný důkaz,” skočil mu do řeči profesor a začal tlumeně vyprávět, přičemž cizí přízvukzáhadně zmizel. „Všecko je náramně jednoduché: Čtrnáctého dne jarního měsíce nísánu kráčel časně zrána hřmotným vojenským krokem po kryté kolonádě mezi dvěma křídly paláce Heroda Velikého…”

2 PILÁT PONTSKÝ