Mistr a Marketka

Čtrnáctého dne jarního měsíce nísánu kráčel časně zrána hřmotným vojenským krokem po kryté kolonádě mezi dvěma křídly paláce Heroda Velikého správce Judeje Pilát Pontský v bílém plášti s purpurovou podšívkou. Ze všeho na světě nejvíc nenáviděl vůní růžového oleje. A dnesvšecko předpovídalo špatný den, protože tahle vůně pronásledovala prokurátora od božího rána. Měl pocit, že odporný růžový zápach vydechují přímo cypřiše a palmy v zahradách paláce a že se mísí s pachem kožené výstroje i potem vojáků legie. Od zadních křídel paláce, kde se utábořila 1. kohorta Dvanácté bleskové legie, která přišla spolu s ním do Jeruzaléma, se táhl přeshorní otevřenou terasu kouř, a v nahořklém dýmu, který prozrazoval, že kuchaři v centuriích se dali do díla, Pilát zřetelně rozpoznával mastný růžový zápach. Ó bohové, za co mě trestáte? Ano, je to bezpochyby zase ta nevyléčitelná, hrozná nemoc… hemikranie… co při ní bolí polovina hlavy… Není proti ní léku ani záchrany… zkusím neotáčet hlavu… Na mozaikové podlaze u fontány už stálo připravené křeslo. Prokurátor se neohlížel vpravo ani vlevo, těžce dopadl do křesla a natáhl ruku stranou. Tajemníkdo ní uctivě vložil pergamenový svitek. Pilát s bolestivou grimasou zběžně, úkosem prolétl napsané, vrátil svitektajemníkovi a těžce ze sebe vypravil: „Vyšetřovanec z Galileje? Poslali jste ten případ tetrarchovi?” „Poslali, vladaři,” přisvědčil tajemník.

„A on?”

„Odmítl případ uzavřít a žádá, abyspotvrdil rozsudeksmrti, vynesený synedriem,” vysvětloval tajemník.

Prokurátorovi škublo v tváři a přikázal tiše: „Předveďte obžalovaného.” Ale to už stráž přiváděla z otevřené terasy na kolonádu asi sedmadvacetiletého muže a postrčila ho před vladařovo křeslo. Obžalovaný měl na sobě starý potrhaný modrý chitón, hlavu ovázanou bílou rouškou, kolem čela ovinutý řemínek, ruce svázané za zády, pod levým okem velkou modřinu a v koutku úst se mu černala stružka zaschlé krve. Pozoroval vladaře s neklidnou zvědavostí. Pilát chvíli mlčel a pakse tiše otázal aramejsky:

„To ty jsi vyzýval lid, aby zbořil jeruzalémský chrám?” Přitom seděl nehybně jako socha a jen slabě pohyboval rty.

Bál se pohnout hlavou, kterou rozpalovala ďábelská bolest… Viníkse svázanýma rukama se poněkud naklonil dopředu a ujišťoval: „Věř mi, dobrý člověče…”

Ale prokurátor ho přerušil, aniž sebemíň zvýšil hlasči změnil pózu: „Ty mě oslovuješ,dobrý člověče‘? Jsi na omylu. Po celém Jeruzalémě si šeptají, že jsem sveřepý netvor, a mají pravdu.”

Poté stejně monotónně dodal: „Centurion Krysobijce ke mně!” Všem připadalo, že se na kolonádě náhle setmělo, když velitel první centurie Marekzvaný Krysobijce stanul před

Pilátem. Byl o hlavu vyšší než největší vojáklegie a jeho rozložitá ramena zcela zastínila vycházející slunce. Vladař oslovil centuriona latinsky:

„Tenhle zločinec mi říká,dobrý člověče’. Odveď ho a vysvětli mu, jakse mnou má mluvit. Ale nezmrzač ho.” Všichni, až na nehybného Piláta, provázeli pohledem Krysobijce, který pokynem ruky vybídl odsouzence, aby ho následoval. Marekbyl pro svou vysokou postavu ostatně vždycky předmětem pozornosti, ať se objevil kdekoli. Ty, kdo ho viděli poprvé, upoutalo, jakmá zohavenou tvář: nosmu kdysi rozplácl germánský kyj. Po mozaikové podlaze zaduněly těžké kroky jeho sandálů. Spoutaný ho beze slova následoval. Mezi sloupovím zavládlo ticho, přerušované jen vrkáním holubů na terase a lahodnou, tajemnou písní vodotrysku. Prokurátor by s chutí vstal, nastavil. spánekchladivému proudu a zůstal takstrnule stát, ačkoli věděl, že ani to mu nevyžene bolest z hlavy. Zatím Krysobijce odvedl vězně z kolonády do zahrady, vytrhl vojákovi, který stál u podstavce bronzové sochy, z ruky důtky, zlehka se rozpřáhl a švihl vězně po zádech. Počínal si lehce a nedbale, ale přesto bičovaný po první ráně klesl na zem jakpodťatý, zalapal po vzduchu, zbledl a v jeho očích se objevil nepříčetný výraz. Centurio ho zvedl levou rukou jako pírko, postavil na nohy a zahuhňal zkomolenou aramejštinou: „Římského prokurátora se sluší oslovovat vladaři. Nemluvit, když nejsi tázán. Stát, ani se nehnout. Rozuměls? Nebo chceš ještě jednu ránu?” Vězeň zavrávoral, ale pakse s námahou ovládl, tváře mu zrůžověly, zhluboka vydechl a odpověděl chraplavě: „Rozuměl. Nebij mě.”

Netrvalo dlouho a stanul před prokurátorem. Ozval se bolestí zesláblý hlas: „Jméno?”

„Moje?” vyhrkl vyšetřovaný a usilovně, celou bytostí se snažil odpovídat správně, aby zase nevzbudil nevoli. Pilát řekl přidušeně:

„Svoje jméno znám. Nedělej se hloupějším, než jsi. Chci slyšet tvoje jméno.” „Ješua,” vyrazil ze sebe spoutaný.

„Máš nějaké příjmení?” „Ha-Nocri.” „Odkud pocházíš?”

„ZGamaly,” odpovídal vězeň a pokynul hlavou vpravo, na sever, kde v dálce leželo město Gamala. „Zjakého jsi rodu?”

,To přesně nevím,” vysvětloval překotně, „nepamatuju se na své rodiče. Lidé tvrdí, že můj otec pocházel ze Sýrie…” „Kde se zdržuješ?”

„Nemám stálý příbytek,” odpověděl nesměle muž. „Putuju od města k městu.” „Krátce a dobře, jsi tulák,” poučoval ho prokurátor a ptal se dál: „Máš nějaké příbuzné?”