Mistr a Marketka

„Podívejte se, jestli jsou všechny kabáty na místě!” Ukázalo se, že jsou. Zato když se profesor vrátil ke stolu, a konečně ze sebe strhal plášť, zůstal stát jako přikovaný a civěl před sebe. Na místě, kde ještě před chvílí ležely viněty, sedělo černé zatoulané kotě a smutně mňoukalo nad miskou s mlékem. „Dovolte, co má tohle znamenat?! To už přestává všecko!” A cítil, že mu na čele vyskakuje studený pot. Na jeho přidušený výkřikpřiběhla Xenie Nikitična a pohotově ho uklidnila sdělením, že se profesorům často stává, že některý pacient jim tajně podstrčí kotě. „Někdo žije z ruky do úst,” objasňovala, „a my samozřejmě…” Začali pátrat a dohadovat se, kdo by to mohl udělat. Podezření padlo na babku se žaludečním vředem. „Určitě to byla ona,” prohlásila Xenie Nikitična, „myslí si: stejně brzo umřu, a škoda kotěte.” „Počkat!” přerušil ji Kuzmin. „A mléko taky přinesla? A co miska?” „Přinesla mléko v láhvi a tady je přelila do misky,” rozváděla Xenie Nikitična. „Vkaždém případě odneste kotě i misku,” rozhodl profesor a osobně doprovodil Xenii Nikitičnu ke dveřím. Když se vrátil, situace se změnila. Vokamžiku, kdy věšel bílý plášť, zaslechl na dvoře chichotání. Vyhlédl oknem a přirozeně strnul. Přesdvůr běžela k protějšímu přístěnku nájemnice pouze v košili. Profesor dokonce věděl, že se jmenuje Marja Alexandrovna. Nějaký chlapec se tomu smál. „Co je zastohle?” řekl si pohoršeně Kuzmin.

Vtom za stěnou v dceřině pokoji spustil gramofon populární foxtrot Aleluja. Zároveň se za profesorovými zády ozvalo cvrlikání. Otočil se a uviděl na svém stole poskakovat velkého vrabce. Hm… jen klid! projelo mu hlavou. Vrabec sem vlétl, když jsem odešel od okna. Všecko je v pořádku! ujišťoval se, ačkolivtušil, že ve skutečnosti nic v pořádku není a vinen tím je především vrabec. Když si ho prohlédl zblízka, poznal, že to není jen takobyčejný pták. Podezřelé vrabčisko napadalo na levou nohu, nápadně se kroutilo a natřásalo v rytmu synkop, zkrátka tancovalo za zvuku gramofonu foxtrot a vyvádělo jako opilec u výčepu. Přitom drze pokukovalo po profesorovi. Kuzminova ruka spočinula na sluchátku. Profesor se rozhodl zavolat svému spolužáku Buremu a zeptat se, co znamenají v šedesáti letech takovíhle vrabčáci, a ještě když se člověku najednou zatočí hlava. Vrabčákse zatím usadil na darovaný kalamář, vykálel se do něj (nedělám si legraci) a pakvzlétl do vzduchu. Chvíli se vznášel a pakvší silou klovl v letu tvrdým, jako ocelovým zobanem do zasklené fotografie, kde se usmíval kompletní univerzitní ročníkz roku 1894. Sklo se vysypalo a vrabec jako šipka vylétl oknem ven. Kuzmin místo aby vytočil Bureovo číslo, telefonoval do sběrny pijavek, ohlásil se plným jménem a žádal, aby mu okamžitě poslali pijavice. Sotva zavěsil a otočil se, znovu vyjekl hrůzou. U stolu seděla milosrdná sestra v bílém čepečku a v ruce držela kabelu s nápisem: Pijavky. Profesor se jí zadíval na ústa a pronikavě vykřikl — měla křivou mužskou hubu, roztaženou od ucha k uchu, a vpředu jí čouhal obrovský tesák. Pozorovala Kuzmina vyhaslýma očima. „Peníze si vezmu,” zahlaholila „sestra” basem, „zbytečně by se tu válely…” Dravčím pařátem shrábla ze stolu viněty a rozplynula se ve vzduchu. O dvě hodiny později profesor Kuzmin seděl v ložnici na posteli a na spáncích, za ušima a na krku mu visely pijavice.

V nohách postele, na hedvábné prošívané pokrývce, seděl profesor Bure s prošedivělými kníry, účastně pozoroval svého kolegu a utěšoval ho, že to celé je nesmysl. Za oknem se černala noc.

Nemáme ponětí, jaké další záhady se odehrály té noci v Moskvě, a nehodláme po nich pátrat tím spíš, že je na čase přejít k druhé části našeho pravdivého příběhu. A proto za mnou, milý čtenáři!

19 MARKÉTKA