Mistr a Marketka

„Vida, nový typ — pouliční pasák,” řekla a pohoršeně vstala. „Děkuju pěkně za takové poslání!” urazil se mrňousa zavrčel za odcházející Markétkou: „Káčo hloupá!” „Sprosťáku jeden,” zasyčela a otočila se k němu zády. Vtom neznámý začal odříkávat: „,Tma, která se přihnala od Středozemního moře, zahalila prokurátorovo nenáviděné město. Zmizely visuté mosty, spojující chrám s obávanou Antoniovou věží… Velké město zmizelo z povrchu zemského, jako by nikdy neexistovalo…‘ Takhle se ztratíte i vy s tím svým ohořelým sešitem a uschlou růží!

Seďte si tady dál na lavičce a škemrejte, aby vám dal svobodu, že takhle nemůžete volně dýchat, a proste Boha, abyste na něj zapomněla!” Markétka zbledlá jako plátno se vrátila k lavičce. Zrzeksi ji prohlížel s přivřenými víčky. „Ničemu nerozumím,” vyhrkla tiše. „Lupínky růže se dají vypátrat, člověkmůže leckam vniknout a leccosvyslídit… že jste podplatili Natašu?… Ale jakmůžete uhodnout, co si zrovna myslím?” Trpitelsky svraštila obočí a dodala: „Řekněte, kdo jste? Která instituce vásposílá?” „Tohle je otrava,” zabručel ryšavec a dodal hlasitěji: „Sprominutím, už jsem vám jednou řek, že mě neposílá žádná instituce. Jen si klidně sedněte.” Bezodmluvy poslechla, ale nedalo jí to a znovu vyjekla: „Kdo jste?” „No dobrá, když to musí být, jmenuju se Azazelo, ale to vám stejně nic neřekne.” „A prozradíte mi, jakjste se dozvěděl o uschlé růži a jakto, že uhodnete moje myšlenky?” „Neprozradím,” odmítl suše.

„Vy o něm něco víte?” zašeptala úpěnlivě Markétka.

„Dejme tomu, že ano.”

„Zapřísahám vás, řekněte mi jen jedno — je živ? Netrapte mě!”„Živ…,” odpovídal neochotně Azazelo.

„Můj bože!”

„Bezkřiku, prosím vás!” zahučel nevrle.

„Odpusťte,” blekotala zkrotlá Markéta, „přiznávám, že jsem na vásměla zlost. Ale uznejte sám, když vásněkdo na ulici zastaví a pozve vásna návštěvu… Netrpím předsudky, věřte mi,” a smutně se pousmála, „ale nestýkám se s cizinci a vůbec netoužím po jejich společnosti… a pak, můj muž… víte, smůla je v tom, že žiju s někým, koho nemám ráda… ale přesto mu nechci kazit život… Nikdy mi neublížil… ” Azazelo poslouchal tu nesouvislou řeč a viditelně se nudil. „Prosím vás, přestaňte,” požádal nakonec přísně. Markétka poslušně ztichla.

„Cizinec, o kterém mluvím, pro vásnení nebezpečný. A nikdo se o vaší návštěvě nedozví, na to můžete vzít jed.” „A k čemu mě tedy potřebuje?” zeptala se úlisně Markéta. „To se dozvíte později.” „Chápu… chce, abych se s ním vyspala,” usoudila zamyšleně. Azazelo cosi zahuhlal.

„Každá žena na světě by si to pokládala za čest,” usadil Markétu a pohrdavě se ušklíbl, „ale musím vászklamat. Nic podobného nemá v úmyslu.” „Co je to vůbec zač, ten cizinec?” zvolala zmatená Markétka takhlasitě, až se lidé ohlíželi. „A co z toho budu mít, když tam půjdu?” Azazelo se k ní naklonil a zašeptal významně:

„Leccos… Můžete využít příležitosti… ”

„Cože?” vykřikla a otevřela široce oči. „Jestli vám dobře rozumím, chcete říct, že se tam dozvím něco o něm?” Azazelo mlčky přikývl.

„Jedu!” zvolala a chytila ho za ruku. „Pojedu kam chcete!”

Azazelo si ulehčeně odfrkl, zvrátil se na opěradlo lavičky, takže zakryl velký vyřezávaný nápisŇura, a prohlásil ironicky: „Sženskými je ale potíž.” Strčil ruce do kapesa natáhl nohy. „Proč tohle svěřili zrovna mně, a ne třeba Kňourovi, ten se umí vemluvit… ”

Markétka ho přerušila s trpkým úsměvem: „Přestaňte mě mystifikovat a trápit hádankami. Jsem nešťastný člověka vy toho využíváte… Cítím, že se zaplétám do jakési podivné historie, ale přísahám, to všecko jen proto, že jste mě nalákal svými řečmi. Hlava se mi točí, ničemu nerozumím… ” „Jenom, prosím vás, bezhysterie,” zašklebil se znechuceně Azazelo. „Vžijte se taky trochu do mé situace. Dát administrátorovi po hubě, vystrnadit jednoho strejdu z domu, někoho postřelit nebo podobně — to je maličkost. Ale bavit se s ženskými o srdečních záležitostech, děkuju pěkně! Už půl hodiny do vásmluvím horem dolem. Takco?” „Pojedu…,” odpověděla prostě Markéta.

„Vtom případě laskavě přijměte tohle,” vytáhl z kapsy kulatou zlatou krabičku a podával ji Markétě se slovy:

„Schovejte ji honem, lidi po náspokukují. Bude se vám hodit. Pořádně jste zestárla za posledního půl roku, to máte z toho trápení (Markétka se zapálila, ale neodpověděla a Azazelo pokračoval). Dnesvečer, přesně v půl desáté, se račte svléknout donaha a potřít si touhle mastí obličej a celé tělo. Paksi dělejte co chcete, ale hlídejte telefon. V deset vászavolám a dám vám příslušné pokyny. Nemusíte se o nic starat, dopraví vásaž na místo a nezpůsobí vám to nejmenší obtíže. Jasné?” Markétka chvilku mlčela a pakpřikývla:

„Ta věcička je z čistého zlata, pozná se to podle váhy. Co se dá dělat, chápu, že si mě kupujete, chcete mě zatáhnout do nějaké podivné machinace a že na to těžce doplatím… ” „Co to má znamenat?” zasyčel Azazelo. „Už zase?” „Ne, počkejte! Dejte sem ten krém!” Markétka pevně stiskla v ruce krabičku a pokračovala: