Mistr a Marketka

Sbohem. Markéta.” Slehčím srdcem se vrátila do své ložnice a v patách za ní vběhla dovnitř Nataša s kupou šatstva v náručí. Vzápětí se ramínka s róbami, krajkové šátky, modré hedvábné střevíčky naražené na napínáky i ozdobný pássesypaly na zem a Nataša spráskla ruce. „Takco, jsem hezká?” křičela chraplavě Markéta.

„To snad ani není možné,” šeptala Nataša a couvala ke dveřím. „Jakto děláte, Markéto Nikolajevno?”

„To všecko zavinil krém! Krém, krém, krém!” povykovala Markéta, ukazovala na třpytivou zlatou krabičku a přitom se otáčela před zrcadlem. Nataša v tu chvíli zapomněla, že se na podlaze válejí pomačkané šaty, rozběhla se k zrcadlu a žádostivě pokukovala na zbytekkrému. Přitom neslyšně pohybovala rty. Nakonec se obrátila k Markétě a vyhrkla téměř zbožně: „Ta pleť! Jako z alabastru!”

Vtom se vzpamatovala, rychle posbírala spadlé věci a horlivě je oprašovala. „Nechte toho!” poroučela Markéta, „vykašlete se na to! Někam to zahoďte, nechci to ani vidět! Vlastně ne, vezměte si něco na památku! Myslím to vážně… Vezměte si všecko, co je v tomhle pokoji!” Nataša chvíli civěla na svou paní jako omámená, pakse jí vrhla kolem krku a mezi polibky volala: „Jakou máte pleť! Jako z alabastru! A obočí!”

„Seberte všecky ty hadříky a voňavky a nacpěte si je do kufru,” volala Markéta, „ale šperky neberte, nebo řeknou, že jste je ukradla!” Nataša shrábla do uzlíku, co jí přišlo pod ruku, šaty, střevíce, punčochy i prádlo — a upalovala z ložnice. Zároveň z otevřeného okna kdesi na opačném konci uličky zahřměl virtuózní valčíka nesl se široko daleko. U branky zaskřípěly brzdy. „Teď zavolá Azazelo!” vykřikla Markéta a zaposlouchala se do pádivého rytmu valčíku, který zaplnil celou uličku.

„Už chápu, proč ten cizinec není nebezpečný!” Zahučel motor a vůzse vzdaloval. Poté cvakla branka a na vydlážděné cestičce se ozvaly kroky. To je Nikolaj Ivanovič, poznám jeho kroky, pomyslela si Markéta, měla bych mu na rozloučenou provést nějakou taškařici.

Prudkým pohybem odhrnula závěs, vyšvihla se bokem na okno a objala oběma rukama koleno, takže ji měsíční světlo ošlehlo z pravé strany. Pohlédla na měsíc a tvářila se zádumčivě a romanticky. Ozvaly se ještě asi dva kroky a paknáhle ztichly. Když se dost vynadívala na lunu, s náležitým povzdechem otočila hlavu a opravdu uviděla v zahradě Nikolaje Ivanoviče, který bydlel v přízemí jejich vily. Seděl na lavičce v měsíční lázni a podle všeho tam sklesl nečekaně: skřipec se mu svezl na nosa v ruce křečovitě svíral aktovku. „Dobrý večer, Nikolaji Ivanoviči,” pronesla smutně. „Buďte zdráv! Ze schůze, ze schůze?” Ale soused neodpověděl.

„Já, jakvidíte,” pokračovala a ještě víc se vyklonila z okna, „tady sedím sama, z dlouhé chvíle se dívám na měsíc a poslouchám valčík…” Přitom si přejela levou rukou spánek, urovnala sklouzlý pramen vlasů a dodala nakvašeně: „Tohle od vásnení hezké, Nikolaji Ivanoviči! Jsem přece jen konec konců žena! To je nezdvořáctví, mlčet, když s vámi někdo mluví!” Soused, ozářený měsíčním světlem do posledního knoflíku na šedé vestě i do posledního chloupku světlé kozí bradky, najednou s plachým úsměvem vstal a celý nesvůj rozpaky, místo aby smekl klobouk, odhodil aktovku stranou a dřepl si, jako by se chystal tancovat kozáčka. „Svámi by se člověkukousal nudou, Nikolaji Ivanoviči!” sázela jedno slovo za druhým Markéta. „Vůbec jste mě všichni natolikomrzeli, že to ani nedovedu vyjádřit. Jakjsem šťastná, že se s vámi loučím! Táhněte ke všem čertům!” Vtom za jejími zády v ložnici zařinčel telefon. Markétka zapomněla na Nikolaje Ivanoviče, hupla na podlahu a zvedla netrpělivě sluchátko. „Tady Azazelo,” ozvalo se na druhém konci aparátu.

„Azazelo, drahoušku!” zaštěbetala. „Je časvyrazit,” připomínal Azazelo a podle hlasu se dalo usoudit, že ho Markétčin upřímný, radostný výlevpotěšil.

„Až poletíte nad brankou, křikněte:,Mha přede mnou, mha za mnou!‘ Nejdřívse trochu prolétněte nad městem, abyste si zvykla, a pakto vezměte na jih, za město a rovnou k řece.

Tam už vásčekají.” Sotva Markétka zavěsila, v sousedním pokoji cosi poskočilo jako berly a zaremplovalo na dveře. Otevřela a do ložnice vpadl smetákkartáčem vzhůru a začal tancovat. Jedním koncem bubnoval do podlahy a střídavě si lehal a dral se k oknu.