„Tajemník Joseph Stangerson,“ řekl vážně Lestrade, „byl dnes v šest hodin ráno zavražděn v Hallidayově hotelu.“
VII
Světlo v temnotě
Zpráva, kterou nám přinesl Lestrade, byla tak překvapující a neočekávaná, že nás všechny tři úplně ohromila. Gregson vyskočil ze židle a převrhl zbytek whisky s vodou. Já jsem se mlčky zadíval na Sherlocka Holmese, který stiskl rty a svraštil obočí.
„Tedy i Stangerson!“ řekl tiše. „Případ se zamotává.“
„Byl už tak dost zamotaný,“ zabručel Lestrade a přitáhl si židli. „Zdá se, že jsem přerušil nějakou válečnou poradu.“
„Je ta — je ta zpráva pravdivá?“ vykoktal Gregson.
„Právě přicházím z pokoje, který si Stangerson v hotelu najal. Přišel jsem první na to, co se stalo.“
„Gregson nám právě vyložil svůj názor na celou věc,“ poznamenal Holmes. „Byl byste tak laskav a řekl nám, co jste viděl a co jste dělal?“
„Beze všeho,“ odpověděl Lestrade a sedl si. „Upřímně se přiznám, že jsem se domníval, že Stangerson je do Drebberovy vraždy nějak zapleten. Tato nová událost však ukázala, že jsem se mýlil. S tou myšlenkou v hlavě jsem začal zjišťovat, co se stalo s tajemníkem. Třetího, asi v půl deváté večer, lidé viděli ty dva na eustonském nádraží. Ve dvě hodiny ráno byla Drebberova mrtvola nalezena v domě na Brixton Road. Musel jsem najít odpověď na otázku, co dělal Stangerson mezi 8.30 a dobou vraždy a co se s ním stalo potom. Telegrafoval jsem do Liverpoolu Stangersonův popis a upozornil tamní policii, aby dávala pozor na americké lodě. Potom jsem telegrafoval do všech hotelů a penziónů v okolí eustonského nádraží, Řekl jsem si: Co asi dělal Stangerson, když se rozešel s Drebberem na nádraží? Přirozené že si našel nocleh někde v okolí, aby hned ráno byl na nádraží.“
„Pravděpodobně se dohodli, kde se sejdou,“ poznamenal Holmes.
„Ukázalo se, že ano. Včera večer jsem si vzal telefonní seznam a ptal se v hotelích a penziónech. Marně. Dnes ráno jsem ve vyptávání pokračoval, v osm hodin jsem volal Hallidayův hotel v Little George Street. Na můj dotaz, jestli tam bydlí nějaký pan Stangerson, řekli, že ano.
,Jste jistě ten pán, na kterého čeká,’ řekli.,Čeká na nějakého pána už dva dny.’
,Kde je teď pan Stangerson?’ zeptal jsem se.
,Nahoře. Spí. Máme ho vzbudit v devět.’
Řekl jsem si, že když se u něho objevím znenadání, poleká se a řekne něco, čím se prozradí. Sluha se nabídl, že mě dovede k jeho pokoji ve druhém poschodí, vedla k němu krátká chodba. Sluha mi ukázal, které dveře to jsou, a chtěl hned zase sejít dolů. Vtom jsem spatřil něco, z čeho se mi udělalo skoro špatné, třebaže jsem za těch dvacet let služby už něco viděl. Zpod dveří vytékala rudá stružka krve, tekla chodbou a u zdi na protější straně vytvořila malou kaluž. Vykřikl jsem. Když sluha uslyšel můj výkřik, vrátil se. Div neomdlel, když to viděl. Dveře byly zamčeny zevnitř, ale my jsme se do nich opřeli a vyrazili je. Okno v pokoji bylo otevřené a pod ním leželo tělo muže v pyžamu. Už nějakou dobu musel být mrtev, protože jeho končetiny byly ztuhlé a studené. Když jsme ho otočili obličejem vzhůru, sluha hned poznal, že je to člověk, který si najal ten pokoj jako Joseph Stangerson. Příčinou smrti byla hluboká bodná rána z levé strany, která musela zasáhnout srdce. A teď přijde něco, co je na té věci nejpodivnější. Co myslíte, že bylo nad zavražděným?“
Ještě než Sherlock Holmes odpověděl, cítil jsem, jak mi v předtuše nějaké hrůzy naskakuje husí kůže.
„Slovo,Rache’ napsané krví,“ odpověděl Holmes.
„Ano,“ přisvědčil Lestrade. Všichni jsme chvíli mlčeli.
V tom, jak si neznámý vrah počínal, bylo cosi metodického a nepochopitelného. To činilo jeho zločiny ještě záhadnějšími. Mé nervy, které byly v tolika bitvách docela klidné, se teď začaly chvět.
„Máme svědka, který toho muže viděl,“ pokračoval Lestrade. „Mlékař, který v tu dobu chodívá do mlékárny, šel uličkou, která vede od stájí za hotelem. Všiml si, že žebřík, který tu obyčejně leží, je opřen o jedno okno v druhém poschodí. Okno bylo otevřené. Když mlékař přešel, ohlédl se ještě a uviděl, jak po žebříku sestupuje nějaký člověk. Poněvadž slézal po žebříku tak klidně a jako by mu vůbec nezáleželo na tom, jestli ho někdo uvidí, mlékař si myslel, že je to asi nějaký tesař nebo truhlář, který pracuje v hotelu. Nevěnoval mu zvláštní pozornost, jen se divil, že pracuje tak časně ráno. Měl dojem, že ten muž je vysoký, červený v obličeji a že má na sobě dlouhý, hnědý kabát. Musel zůstat v pokoji ještě chvíli po vraždě, protože v umývadle jsme našli zakrvavenou vodu, ve které si myl ruce. Na prostěradle zůstaly krvavé skvrny, jak si utíral nůž.“
Podíval jsem se na Holmese. Popis vraha se přesně shodoval s tím, jak jej vylíčil Holmes. Na tváři svého spolubydlícího jsem však neviděl ani radost, ani uspokojení.
„Nenašel jste v pokoji nic, co by vás přivedlo na stopu vraha?“ zeptal se.