„No (ну),“ rekl prednosta stanice (сказал начальник станции), „prece zeleznic'aru (железнодорожников;
„Poslete je zp'atky (отправьте их назад),“ rozkrikl se kapit'an (закричал капитан), „j'a tady nepotrebuju z'adn'e civilisty (штатские мне здесь не нужны)!“
Potom prisel prednosta stanice. „Pane kapit'ane,“ rekl, „tak zas jich prijelo tricet“
„Koho tricet?“ vyhrkl kapit'an.
„No,“ rekl prednosta stanice, „prece zeleznic'aru. V'ite, skrz toho Hrusu. On to byl n'as clovek, a tak oni se v'am prisli nab'idnout – “
„Poslete je zp'atky,“ rozkrikl se kapit'an, „j'a tady nepotrebuju z'adn'e civilisty!“
Prednosta stanice nejiste preslapoval (начальник станции неуверенно топтался на месте). „Kouknete se (посмотрите = послушайте), pane kapit'ane,“ m'inil chl'acholive (сказал он примирительно;
Prednosta stanice nejiste preslapoval. „Kouknete se, pane kapit'ane,“ m'inil chl'acholive, „oni sem jeli az z Prahy a z Mezimost'i – Ono je dobre, kdyz tak spolu drz'i. V'ite, to oni si zas nedaj'i vz'it, kdyz ten Oplatka zabil jednoho z nich. Jaksi pr'avo na to maj'i – No tak, pane kapit'ane, udelejte jim tu radost a vemte je s sebou!“
Kapit'an Honz'atko podr'azdene vrcel (капитан Гонзатко раздраженно ворчал), aby mu dali svat'y pokoj (чтобы его оставили в покое: «дали ему святой покой»). Behem dne se sirok'y kruh pomalu stahoval (в течение дня широкий круг потихоньку стягивался). Odpoledne telefonovalo nejblizs'i pos'adkov'e velitelstv'i (во второй половине дня позвонили из штаба соседнего гарнизона), je-li snad zapotreb'i vojensk'e posily (нужно ли военное подкрепление). „Ne (нет),“ utrhl se kapit'an neuctive (непочтительно оборвал капитан), „to je nase vec, rozum'ite (это наше дело, понимаете)?“
Kapit'an Honz'atko podr'azdene vrcel, aby mu dali svat'y pokoj. Behem dne se sirok'y kruh pomalu stahoval. Odpoledne telefonovalo nejblizs'i pos'adkov'e velitelstv'i, je-li snad zapotreb'i vojensk'e posily. „Ne,“ utrhl se kapit'an neuctive, „to je nase vec, rozum'ite?“