Mistr a Marketka

Bylo by snad záhodno zjistit, proč Ivan předpokládal, že profesor je právě u řeky Moskvy a ne někde jinde. Jenomže básníka se bohužel neměl kdo zeptat. Odpudivá ulička byla liduprázdná. Brzy jste mohli Bezprizorného zastihnout na žulových stupních svažujících se k řece. Svlékl se a svěřil šaty do opatrováni neznámému dobrosrdečnému vousáči, který kouřil vlastnoručně ukroucenou cigaretu vedle bílé roztrhané košile a rozšněrovaných sešlapaných bot. Básníkmával rukama, aby vychladl, a pakse vrhl šipkou do řeky. Voda byla ledová, až mu to vyrazilo dech. Dokonce mu blesklo hlavou, že nedokáže vyplout na povrch. Nakonec se mu to přece jen podařilo: funěl a hlasitě odfrkoval, oči vypoulené strachem, když plaval v zčernalé vodě načichlé naftou, mezi pokřivenými stíny nábřežních svítilen. Když mokrý vyběhl po schodech k místu, kde zanechal šaty pod vousáčovou ochranou, ukázalo se, že někdo ukradl nejen šaty, ale i vousáče. Namísto hromádky šatstva tu ležely jen pruhované podvlékačky, roztrhaná košile, svíce, papírová ikona a krabička zápalek. Básníkv bezmocném vzteku pohrozil pěstí do dálky a navlékl si všecko, co zbylo. Nepříjemně ho bodly dvě myšleny: za prvé že ztratil průkazMASOLITu, který nosil ve dne v noci u sebe, a za druhé si nebyl jist, podaří-li se mu v takovém stavu proklouznout bezpřekážekměstem. Přece jen v podvlékačkách… Namítnete, co je komu do toho, ale co když ho někdo zastaví nebo dokonce zadrží? Strhal z podvlékačekknoflíky u kotníků v naději, že se takhle budou podobat letním kalhotám, popadl ikonu, svíčku a zápalky a vykročil se slovy: „Ke Gribojedovovi! Jistojistě bude tam.”

Moskva už žila večerním životem. V oblacích prachu po ulicích rachotily plošinové náklaďáky s řinčivými řetězy.

Na nich leželi neznámí muži na pytlech a vystrkovali břicha vzhůru. Všecka okna byla dokořán. V každém zářila lampa pod oranžovým stínidlem a ze všech oken, dveří, průjezdů, střech, půd, ze sklepů i dvorků nakřáple burácela polonéza z Evžena Oněgina. Ivanovy obavy se plně potvrdily: lidé si ho vesměsvšímali a otáčeli se. Proto se rozhodl opustit hlavní tepny a proplétal se uličkami, kde nejsou chodci takdotěrní a kde toliknehrozí nebezpečí, že budou obtěžovat bosého muže otázkami a ukazovat na jeho spodky, které tvrdošíjně odmítaly podobat se kalhotám. Zapadl do tajemné sítě arbatských uliček, plížil se podél zdí, bázlivě pošilhával kolem sebe, ohlížel se a krčil, občasvhupl do průjezdu a vyhýbal se křižovatkám řízeným světly i elegantním dveřím diplomatických vil. Na trudné pouti ho bůhvíproč nelítostně pronásledoval všudypřítomný orchestr a za jeho doprovodu zpíval mohutný baryton o své lásce k Taťáně.

5 SKANDÁL V GRIBOJEDOVOVI

Starobylý jednopatrový dům krémové barvy na Okružní třídě stál v hloubi zakrslé zahrady, obehnané ozdobnou kovovou mříží. Malý asfaltový plácekpřed domem, kde v zimě trůnila hromada sněhu s lopatou, se v létě proměnil v nejpřitažlivější část letní restaurace pod plátěnou střechou. Říkalo se mu Gribojedovůvdům, protože prý ho kdysi vlastnila teta spisovatele Gribojedova. Ruku do ohně bych za to nedal. Pokud si vzpomínám, Gribojedovsnad ani neměl tetu, která by byla majitelkou domu… Přesto vila nesla jeho jméno. Ba co víc, jistý moskevský žvanil vykládal, že prý v kruhovitém sloupovém sále v prvním patře slavný spisovatel předčítal vzpomínané tetičce, pohodlně rozvalené na pohovce, úryvky z Hoře z rozumu. Ostatně, čert ví, třeba to byla pravda, ale pro náš příběh to není důležité. Důležitější je, že nyní spravoval dům MASOLIT, v jehož čele stál nešťastný Michail Alexandrovič Berliozaž do chvíle, kdy se objevil na Patriarchových rybnících. Zpříkladné iniciativy členů MASOLITu nikdo neříkal Gribojedovůvdům, ale jednoduše Gribojedov. Třeba: „Včera jsem se tlačil dvě hodiny ve frontě před Gribojedovem.” — „No a?”